Populární ikona britské kultury se vrací do kin v hraném filmu o tom, co se dělo s Dianou po rozchodu s princem Charlesem.
S životopisnými filmy je stejná potíž jako s historickými. Autorská licence upravuje události k obrazu vhodnému filmovému vyprávění a autenticita s informační hodnotou jsou v čase proměnlivé hodnoty. Diana má ve filmu Olivera Hirschbiegela dvě tváře. Na jednu stranu zůstává významnou a proslulou osobností se zásadními závazky k britské monarchii, na druhé straně se koncepce filmu obešla bez toho, aby vytvářela celistvý, ne-li dokonce vrstevnatý portrét samozvané „princezny lidských srdcí“. Tudíž se Diana stává figurantkou v romantickém dramatu o lásce, které osud nepřál. Doják, který umocňuje emocionální vztah diváků k postavě, je zaručený.
Od Hitlera k Dianě
Režisér Oliver Hirschbiegel má s historickou osobností jednu zkušenost, která mu otevřela dveře do světa filmu a postarala se o zrod jednoho internetového fenoménu, který je znám jako „Hitler se dozvěděl, že…“. Pád Třetí říše byl do jisté míry kontroverzní film ve svém osobním přístupu k osobě zlovolného německého Führera. Navíc dal ohromnou hereckou příležitost Brunovi Ganzovi.
Z německé říše se přesunul k britskému impériu a postavě, která se postarala o částečnou erozi zkamenělého systému. V pravdě se však jakýmkoli kontroverzím vyhýbá, neboť se jedná o přístupnou romantiku, kde by těžší témata bránila vytvořit stravitelnou podívanou o tragické lásce. Královská rodina zůstává v rámci filmu v izolaci, mimo zájem příběhu (s drobnou výjimkou jediného, z dálky braného záběru na oba syny).
Avšak ani jejich fyzická přítomnost by nebyla nutnou podmínkou tvůrčího vyjádření vztahu princezny Diany s palácem. Nicméně chladná minulost se zjevuje jenom útržkovitě, aby bylo učiněno za dost životopisné podstatě filmu, která si bohatě vystačí s romantikou. Nepřekvapí, že Charles jako hořká vzpomínka zůstává upozaděn. Tento přístup je pochopitelný, protože se na něj snaží zapomenout. Nadále je ale Diana matkou dvou chlapců. O jejich vzájemných poutech, které trvají v jakémkoliv románku, padne jenom pár nelichotivých slov na adresu Buckinghamu s výhodnějším poměrem ve střídavé péči.
Reklama na lásku
Zavádějící bylo rozhodnutí pojmenovat snímek prostým názvem Diana. Potenciální divák by mohl mylně usuzovat, že nás děj provede i okamžiky, kdy byla Diana princeznou po boku Charlese. Jenomže autoři vycházejí z publikace Diana – Her Last Love, což už výstižněji indikuje, co očekávat.
Naneštěstí byl život Diany probrán z tolika nepřeberných dokumentárních a publicistických úhlů, že životopisná dramatizace by byla nošením sov do Athén. Ostře sledovaná osoba, jakou byla Diana a kterýžto status ještě zesílila náhlá smrt, se dostala svým osudem do povědomí mnoha lidí. Neznamená to ovšem, že se film s jejím jménem musí spokojit jen s červenou knihovnou, neboť nic jiného se už nedá doplnit. Ať už faktického či konspiračního.
Diana si tedy prožívá pohodlný, i když izolovaný a puntičkářský organizovaný život. S Charlesem žijí odděleně, s chlapci se vídá jen jednou za čas. Při jedné příležitosti se v nemocnici setká s kardiochirurgem Hasnatem Khanem. Jeho vyrovnanost a soustředění ji okouzlí a domluví si s ním setkání. Podléhá jeho nenucenosti, při níž nevnímá její pozici britské princezny, ale bere ji jako ženu. Jejich vztahu však nepřeje vzájemná pracovní situace. Khan navzdory lásce k Dianě nechce přijít o své soustředění, které je na operačním sále nezbytné, ale jako oficiální přítel ženy obletované paparazzi by jednoznačně prohrál boj s nekonečnou vtíravostí bulvárních novinářů.
Lady Di přežila tsunami
Ganz se mohl v roli Adolfa Hitlera vyřádit a v roli Diany se objevuje Naomi Watts, která za svou kariéru dokázala, že její herecký rejstřík je široký a emocionálně přizpůsobivý. Silné výkony podala ve 21 gramech nebo Nic nás nerozdělí, věčně usměvavá Diana je však postavou, jejímž studiem gest a mimiky mohla herečka strávit třeba několik let, ale nikterak prohlubovaný profil neumožňuje, aby samotná herečka předvedla něco velkolepého. Čerpá také ze zdatné práce maskérů a kadeřníků, ale oscarová cesta Meryl Streep jako Železné lady ji nečeká.
Mileneckého partnera Khana zahrál Naveen Andrews, kterého proslavila účast v seriálu Ztraceni. Jeho pojetí je sympatické, ale tak povrchní jako sám film. Další pozoruhodnou věcí, kterou mohl film vytěžit v zájmu politického komentáře, bylo Khanovo náboženství. Představa britské princezny, matky následníků trůnu, která by se provdala za muslima z Pákistánu je na jednu stranu vtipná, na druhou stranu by vzhledem k proměně světa po 11. září případné uskutečněné soužití bývalo mělo zvláštní pozici ve světě ovládaném strachem z muslimů. Na nic takového však nedochází.
Smrt, která zrodila kult
Nadmíru decentní je film obzvlášť ve chvíli, kdy dojde k nehodě. Hádá správně, kdo nečekal, že bychom z ní cokoli viděli. Přesto se scéna z osudné pařížské noci dostane hned do úvodu filmu. Její zařazení nedává žádný smysl, a to ani poté co víme, co odchodu z hotelového pokoje předcházelo. Film se tudíž nepouští ani do žádných spekulací o tom, jak k nehodě došlo, neustále zůstává na intimní rovině Diany a Hasnata.
Dost neurčitý je i v nastínění vztahu Diany a novinářů. Zahrnuje jenom náznaky spolupráce se seriózními médii (slavný rozhovor z roku 1995) a dohody s bulvárem (fota s Dodim). Snímek zařadil jak tyto výměny informací, tak i obtěžující chování novinářů se cvakajícími fotoaparáty. Do toho se pak zdánlivě prostá, milosrdná scéna, při níž Diana zastaví na cestě v Srbsku, aby objala ženu na hřbitově, z čehož je fotka s titulkem „Tohle je pravá Diana“, jeví jako nehorázný kalkul se záměrem vytvořit image princezny lidských srdcí.
Kdo patří k jedněm z těchto lidí, kteří mají Dianu na oplátku také v srdci, jistě nepohrdne příběhem, v němž se vzpouzí z želez monarchie a po letech strádání objevuje skutečnou lásku. Hlubokou a tragickou v perfektním poměru, aby slza ukápla a svatý obrázek zůstal neušpiněn.
