Fantastická čtyřka – smolný čtyřlístek

13.8.2015 at 13:42 • Posted in Recenze by Adam Fiala

Osm let uplynulo od chvíle, co se dobrodružství nejstaršího komiksovového týmu Fantastické čtyřky pokusil na plátně zvěčnit rutinér Tim Story. Snaha o restart teď ale zdánlivě zkolabovala. Látka se v mladých a nadějných rukách Joshe Tranka změnila v producentskou noční můru. Přitom potenciál má.

Mizerné tržby v kinech, ještě horší ohlasy kritiků. Blockbusterová pohroma léta má své jméno, přičemž přízvisko „fantastická“ u ní zní dost nepatřičně. Přesto si od znovuoživení látky studio 20th Century Fox slibovalo mnohé. Sice ani X-Meni nejsou miliardovou sérii s nezpochybnitelným faktorem úspěšnosti, přesto představují komiksovou stálici, kterou dokázalo hollywoodské studio udržet jako životaschopnou konkurenci samotnému Marvelu. Teď nejspíš hrozí, že po Daredevilovi nebo Spider-Manovi, na nějž měl/má práva Sony, přebere Marvel i Fantastickou čtyřku. Fanoušci budou možná rádi. Ignorovat současný restart by ale bylo na škodu, už kvůli studii střetu tvůrčí osobnosti se systémem.

Ze samotných vyjádření režiséra Joshe Tranka vyplývá, že jeho cílem, který ho vlastně na látce přitahoval, bylo zachycení bouře emocí, kterou v člověku vyvolá, když se najednou změní v nějaké monstrum. Z toho důvodu Tranka zajímají mnohem víc lidé než akční dobrodružství a možná trochu větší škoda je, že ho zajímaví víc lidé než superhrdinové.

Jak ukázal v Kronice (2012), s velkou mocí jde ruku v ruce i velká příležitost korupce. Rozvláčně a nejspíš více, než bychom od podobného filmu čekali, se tak zabývá expozicí, seznamuje nás s postavami a pokouší se o prokreslení jejich charakteristik. Všechny aspekty přitom stále nechává zabalené v tradičních zkratkách a příběhových floskulích, které na blockbusterech pro mladistvé nenávidíme.

Opakování tetou stejného

Tím narážíme i na velký kámen úrazu všech restartů, které chtě nechtě opakují, co už jsme viděli. Všechny musí připomenout, kdo jsou hrdinové zač, co je pro ně typické, jak se dopracovali svých schopností a naneštěstí je konfrontovat s jejich tradiční nemesis.

Přestože Fantastická čtyřka sdílí až nesmyslně moc styčných bodů, jsou tu pozoruhodné odlišnosti a je jich dostatek, aby vzbudily zájem jako alternativní výklad téhož filmu, který jsme viděli před deseti lety. Naneštěstí možnosti, které si otevírá, omezuje vlastní bojácností a časovými limity. Řekněme si totiž na rovinu, že Trankova Fantastická čtyřka by potřebovala ještě aspoň hodinu času, čímž by nijak nepřevyšovala hollywoodský standard. Teď má totiž F4 jenom hodinu a půl.

Pro příklad novot zmiňme třeba rozhodnutí udělat z Johnnyho Storma černocha, odehrát zrod fantastických superhrdinů nikoli ve vesmíru, ale skrz dimenzionální cestu na cizí planetě. Ta skrývá pod povrchem doslova i obrazně potenciál na velkou mytologii. Avšak my se z ní nic nedozvíme. Teď a nejspíš ani jindy. I kdyby vzniklo pokračování, film se od podivného světa razantně odřízne.

Masakr s Doomem na poslední chvíli

Přitom stojí záhadná planeta jako tvůrčí síla ústředních hrdinů i padoucha. Fantastická čtyřka vrací do hry Victora von Dooma, jak zásadního nepřítele těchto superhrdinů, tak svým geniálním mozkem tradiční hrozbu napříč marvelovským univerzem. Oproti tomu, co nám předvedl Tim Story se svým egoistickým Doomem, je Trankův Doom mrazivě nebezpečný, krvelačný, nemilosrdný, a co víc, jeho motiv je jasný, čitelný a vlastně pochopitelný.

Jak moc je z hlediska příběhu závěrečná část souboje s Doomem, mimochodem vlastně jediná akční scéna filmu (další náboje pro hatery), uspěchaná ve svém provedení, je zároveň ukázkou neodkladného přístupu padoucha k řešení situace. Žádné pokoutné plánování, nýbrž se jde rovnou k věci.

Zároveň je to studiová úlitba, která z filmu trčí. Z jednoho pohledu nabourává dosud komorní ladění, na druhou stranu představuje nezbytné vyústění událostí, které se zvrtly. Pouze bychom očekávali, že bude ještě hodina děje následovat.

Odvěký nepřítel čas

Trankův film neumí správně hospodařit s časem. Úvod zapleveluje spielbergovsky laděním „dobrodružstvím“ malých školáků, kteří navazují přátelství, aby byli svědky něčeho nadpozemského. Kdyby nebyl jejich casting tak tristní a výkony malých herců prkenné a scénář jim nepředepisoval krajní charakterové vymezení, možná by v jejich počínání byl nějaký smysl. Jenomže film nemá dost místa, aby se podrobněji zabýval všemi. Právě jeden z chlapců – Reed Richards – je nejzaujatěji sledovanou postavou, zatímco kamarád z dětství Ben Grimm tu hraje druhé housle a pochopení jeho životního přístupu vyplývá jenom z náznaků roztroušených jako skleněné střepy na cestě. Bolí, jak moc chtějí na sebe upozornit, což platí i pro postavu lidské pochodně Johnnyho Storma.

Nicméně obsazení jejich mladistvých verzí se povedlo: jak rozhodnutí využít oscarový talent Milese Tellera (Whiplash), tak obsadit neduživého Jamieho Bella (Tintinova dobrodružství) jako hromotluckou horu skály Bena Grimma. Kate Mara (kdo si pamatuje Zoom: Akademie pro superhrdiny /2006/?) je pak nanejvýš úctyhodná a oduševnělejší náhrada za Jessicu Albu. Navíc potěší, že tvůrci ponechali milostný vztah zatím stranou a soustředí se na vědecký zápal, který postavy nakonec spojí v intergalaktickém guláši. Michael B. Jordan je pak v potřebné míře vzpurný a nezodpovědný floutek Johnny, ale je především pojítkem s režisérovou Kronikou.

K filmům jako Kronika se po současném debaklu bude muset vrátit. Štastné rozhodnutí to není, jako odvěký kritik found footage sci-fi superhrdinského filmu mi Fantastická čtyřka nakonec nepřijde o nic dramaturgicky horší než klopýtavá a nedomyšlená Kronika. Něco menšího ale bude Trankovi vyhovovat víc. Ostatně pro novou Fantastickou čtyřku je příznačné, že o výbuchy jde až ve zhruba posledním plánu.

(6/10)

About
Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.