G. I. Joe: Odveta – Armádní Pepíci znovu v akci

Akčním filmům za velké peníze vládnou v soudobém Hollywoodu komiksové adaptace a atrakce na motivy oblíbených her a hraček. G. I. Joe napoprvé v roce 2009 možná neutržil takovou pálku jako o dva roky dříve spříznění Transformeři, ale propadák se také nekonal, takže proč to nezkusit znovu. Komerční úspěch se může dostavit i přesto, že tyhle filmy nejsou tak úplně…

Pro normálního člověka

Jistěže nic jako normální člověk neexistuje. Přesto je jisté, že většina běžných návštěvníků kina bude natolik bezduché slátaniny přežvykovat jen s obtížemi. V paměti nejspíš neutkví příběh o zlotřilé organizaci Kobra, která v jedničce zkusila zničit svět, a když jí to překazily elitní jednotky G. I. Joe, ve dvojce zkouší zničit právě tyhle armádní pionýry a svět až posléze.

Děj je navíc protkán bohorovným opomíjením jakýchkoliv náznaků logiky, všudypřítomnými klišé momenty, okatě nevkusnými digitálními efekty a postavami, které si rezolutně říkají o nový termín pro extrémní povrchnost (ostatně způsob, jakým se pracuje s jejich psychologií je úplným výsměchem všem mistrům vypravěčům a dramatikům, popř. střízlivým divákům).

Oba díly si v tomto směru samozřejmě podávají ruce. Snímek může právě díky tomu parádně sednout jako prázdninová oddechovka, ale v porovnání s konkurenty v tomhle oboru je na místě spíše až strach o náhlý úbytek mozkových buněk. U takových bláznivých snímků se proto vyplatí přemýšlet trochu jinak a zaměřit se na analýzu toho lepšího z nabízeného. G. I. Joe určitě skýtá jistá potěšení, a to především…

Pro akčního fanouška

V prvním díle vizuální nadšenec Stephen Sommers (Mumie, Van Helsing) už tradičně příliš hřešil na velmi odlehčený styl přemírou do očí bijících digitálních ztřeštěností. Dvojka se v tomto ohledu zdánlivě drží relativně při zemi. Více než na robotické akcelerátory, které z vojáka udělají (řekněme si to na rovinu) minitransformera, sází na trochu supermanské postavy (nindžové v horách), ale hlavně vojenskou výbavu, která se alespoň tváří přijatelně až realisticky. Vědeckofantastické šílenosti tak alespoň částečně nahradila udělátka spíše bondovského střihu, v lepším případě pak těžká technika, které to v tlapách hlavní hvězdy Dwaynea „The Rock“ Johnsona neskutečně sekne.

Opravdu je mistr Kráčející skála největší hvězdou? Bohužel ano. Hyperaktivní veterán Bruce Willis sice totiž přesáhne svým výstupem škatulku pouhého camea, na chvíli se i pěkně zapojí do akce, bohužel co se hláškování týče, pálí většinou slepými, takže je opodstatněnost jeho účinkování diskutabilní. Ani závěrečné postrčení, přislibující možnost další spolupráci Willise a Johnsona, nakonec nezní příliš lákavě. To snad raději, aby se ve trojce vrátil Channing Tatum.

Bruce prostě stárne a zřejmě se už jako drsňák vyčerpal. Pravda ale je, že ho scénář už poněkolikáté příliš nepodržel. Ani ostatním účinkujícím totiž jako by frajerské repliky nešly tak úplně přes ústa a především pomalejší střední pasáž s přípravami na závěrečné akční peklo tím vyloženě trpí.

Rámování akčními scénami naopak působí docela příjemně. Snímání nechybí správná kinetika a při jednotlivých akcích není takový problém usledovat kdo, kde, s kým a proč. Dění je mnohem více zklidněné a přehlednější než v jedničce, chtělo by se říct ne tak uslintané. O výbuchy a efektní přestřelky přitom není nouze, zásluhou Raye Stevensona dojde i na nějakou byť jen krátkou přesdržkovanou.

Přesto neujde režisér Jon Chu jedné zásadní výtce. Akce vesměs postrádá těžkotonážní charakter. Když je veškeré dění renderované a plné líbivých záběrů na zasněžené vrcholky velehor, mezi nimiž se létá na lanech, zatímco hvízdají katany, dá se to ještě odpustit. Pokud se střílí ve stísněných prostorách a dochází ke kontaktním soubojům jeden na jednoho, je už pocit ze sledování taneční choreografie spíše na škodu. Možná se ta představa až příliš vnucuje při pohledu na dosavadní režisérovu práci (dva díly Let’s Dance apod.), nicméně pořádné špíny a naturalistického pocitu fyzického násilí či úsilí se nedočkáme ani při hrdinském trmácení pouští, ani při podlé rvačce v zapadlé uličce. Nesledujeme totiž ambiciózní akční drama ale spíše bezuzdný vodotrysk přepálených fantazií…

Pro geeka

Tak zaprvé, Dwayne Johnson jako Roadblock? Všema jedenácti! Channing Tatum jenom prvních dvacet minut? Bring it! Lady Jay místo Scarlett? Vem to čert, ale Adrianne Palicki místo Rachel Nichols? Víc cute, míň hot, ale sundá tričko, takže proč ne. Jenom zamrzí, že i když si Snake Eyes a Storm Shadow neopomenou zaskotačit i proti sobě, v závěru je to trošku jinak, přitom jednička byla skoro jenom o jejich rivalitě.

Je to všechno ve 3D, takže paráda, několikrát něco letí přímo do obličeje, což je vlastně dost otravný. Minule se šlo víc na dřeň, tentokrát se snaží zavděčit akčnímu mainstreamu, ale odpustit se tomu dá úplně všechno, dokud má Commander dost prostoru a správnej look… počkat! Proč vypadá jako Darth Vader?

(5/10)