Gambit – vysněný podfuk na cestě do pekel

21.3.2013 at 13:47  •  Posted in Recenze by

Coenovci sepsali remake filmu ze šedesátých let, ale režíruje někdo jiný. Mohla z toho být komedie jako Po přečtení spalte?

Aktualizace klasické britské komedie není pro duo Ethana a Joela Coenových nic nového. V roce 2004 předvedli svou verzi Lupičů paní domácí, kterou kdysi okrádala parta pod vedení Aleca „Obi-Wana“ Guinesse, v novém tisíciletí se toho ujal Tom Hanks. Lupiči nepatří k nejsilnějším trumfům jejich kinematografie. Blahosklonně se drželi humoru s jinou příchutí, což spolu s britským étosem narušovaným americkým živlem zůstalo i při práci na novém Gambitovi. Nejraději bych doufal v podobně výživnou taškařici jako Po přečtení spalte, jenomže to by na režijním místě nesměl sedět cizí člověk.

Gentleman a kovbojka

Harry Dean se sice světem pohybuje s distinkcí britského gentlemana, ale má lingvistické problémy domluvit se s americkým prodavačem ze zapadákova. Je to nezbytné, protože potřebuje sehnat P. J. Puznawski, zemitou kovbojku každým coulem. Je totiž klíčem k sehrání podvodu.

Obětí je jeho egoistický šéf, který se v jeho představách mění v neskutečně nesnesitelného, hloupého a nudistického muže. Shahbander ovšem není takový blbec, jak si Harry myslí. Přestože si plán hezky nalinkuje, jeho představy se začnou hroutit, jen co přestane snít a začne pracovat. Smolař k pohledání si projde řadou nepříjemných situací, aby šéfa oklamal. _D3N3032.NEF

Nezastavitelný podfuk

Z Gambita se vyklubala lehká britská komedie, která skutečně nemá vyšší cíle než pobavit a činí tak i prostřednictvím režie Michaela Hoffmana. Sice není autorsky výraznou osobností, ale projektu zajistil švih a dynamiku. Film skvěle odsýpá, do necelých devadesáti minut zvládne nacpat spoustu scén, aniž by podléhaly zkratkovitosti.

Energicky se jede tak dobře, že divák ani nestihne prokouknout, že chvíli sledujeme jenom pouhé fantazírování o podfuku. Gambit totiž snovou scénu podává velmi přirozeně a snad jenom zamrzí, že kulometná dynamika se najednou zastaví, abychom zjistili, že jsme nebyli svědky úvodu k podvodu. Idealizovaný plán však film chytře využívá jednak pro charakterizaci všech hlavních postav – nejvíc přitom podfukáře Deana v podání Colina Firtha, neboť je jeho tvůrcem. Jednak funguje i jako satirické zrcadlo pro to, v čem všem se skutečnost liší od představ. Nutno podotknout, že Dean prokázal velkou míru snílkovství. _D3N7903.NEF

Zoufalec proti charismatu

Ďábelská nesnesitelnost spojená se znatelnou mírou šílenství je postavě šéfa Alana Rickamana vlastní jenom z Deanova pohledu. Rickman si tak ale mohl dovolit předvést dvě různé polohy, z nichž první má blíž k fraškovité nadsázce, kterou korunuje rozježenou kšticí. Ve druhé se blíží typu rázovitého, sebevědomého, ale ne zlého manažera. Trochu snoba, ale ne hlupáka. V ní si Rickman víc pohrává s vlastním šarmem, čímž zaručuje, že navzdory svému věku a distanci od ideálu mužného vzhledu si získává sympatie, i když se snaží balit (devadesátkovou) sexbombu Cameron Diaz.

Sympatie tím bere Colinu Firthovi, který by jako hlavní hrdina měl vyvolat zájem diváků. Coenové mu však připisují spíš despekt, společenskou neohrabanost i jistou zoufalost. Mají rádi nedokonalé hrdiny a Harry Dean by mohl klidně skončit nějakou velmi nešťastnou smrtí během svých výletů po římsách hotelu Savoy. Lítost, kterou vyvolává, je částečně oprávněná, to když se plán zdá být rozfoukán jako zámek z písku, ale film si schovává v rukávu pravou podstatu podfuku, a tím si i pohrává se statutem této postavy. Více raději neprozrazovat, ačkoli v rámci filmů o podfucích si žádá odpuštění za víceméně předvídatelný konec, který aspoň jeden tradiční hollywoodský předpoklad překoná.

_D3N9047.NEF

Potkají se Brit, Američan, Němec a Japonec

Oklikou se však vraťme ještě ke třetí hráčce této hry o malířský podvrh, a to Cameron Diaz. Každý z trojice protagonistů byl vybrán skvěle, nemluvě o Tomu Courtenayovi, ústřednímu vypravěči, který se krčí se svým malířským uměním v pozadí jako nezbytná součást plánu, povětšinou si však víc vystačíme s jeho zvučným hlasem.

Každopádně i Cameron Diaz získala možnost pojmout svou postavu ze dvojího úhlu. Zatímco vysněná verze je upjatě až ironicky vážná a profesionální, skutečná Puznawski je ryzí venkovská Američanka, jejíž část humoru tvoří i zábavně zvládnutý tvrdý jižanský přízvuk holky od dobytku. Kouzlo momentu zabere skoro vždy, když se její jazyková neobratnost střetne s vybranou britskou angličtinou Rickmana i Firtha. Gambit má plné právo posloužit jako relax po náročném pracovním dni, elegantně vrší scény a disponuje některým vybranými pasážemi, které se skví. Malá rolička Stanleyho Tucciho jako německého kurátora je jazykově zábavná stejně jako u Diaz, ale je okouzlující pitoreskní postavičkou vlastně vším co dělá a tvůrci nechali Tucciho, aby se v ní bezmezně vyřádil. Stejně působí i japonská delegace, která v sobě mísí jak etnické předsudky a stylizovanost, tak obchodní vychytralost a nadřazenost, čímž tvoří poutavý mix. Opakem k této nadsázce je minipříběh, který Harryho zavede do útrob hotelového domu a film se vší úctou ke komedii omylů využívá každý moment, aby zdvojnásobil humorný potenciál._D3N2304.NEF Recenzi zakončím pesimisticky tím, že upozorním, že Gambit není ničím významný ani mimořádný, ale splňuje vše, co si člověk od elegantní a nezadrhávající se komedie přeje.

(7/10)

Adam Fiala