Rybí dobrodružství u korálových útesů i pobřeží australského Sydney zůstává jedním z vrcholů pixarovské tvorby.
Kolem studia Pixar se už sedmnáct let rozvíjí aura kultovní a neomylné instituce, jejíž zbožštění je dvousečné. Jakmile si totiž někdo vytvoří nepřekonatelnou reputaci, očekává se jenom postup dál. Ústup a přešlapy nejsou na místě. Prvních deset let to Pixaru vycházelo, tvořil jeden originální a nápaditý snímek za druhým. Zlom přišel v roce 2006 s Auty, které poprvé zaznamenaly výrazněji negativní hodnocení.
Kam kráčí Pixar?
Aura se rozplynula a najednou je každý další snímek Pixaru hodnocen přísněji a nelítostněji, jako by někdo ve vedení ztratil návod, jak natočit prostý, ale poutavý příběh a teď nevědí, kudy kam. Ztráta důvěryhodnosti jako by přišla i s mateřskou náručí klasika animace, studia Walta Disneyho. Za zásadní ukazatel vyčerpanosti a nedostatku vůle po novosti je prý v tendencích tvoření pokračování. Pozoruhodně hned třetí snímek Pixaru bylo pokračování, a to Příběhu hraček. Málokdo si však na něj, ba i na třetí (a oscarový) díl stěžuje, a to i přes opakování konceptů (např. Buzz Rakeťák, který vždy bojuje s vlastní identitou).
Ovšem vytvoření Aut 2 bylo napříč diváckým spektrem těžko pochopitelným rozhodnutím, které pochvalovali snad jen ekonomové. Letos se vrátí Příšerky, aby vystudovali Univerzitu pro příšerky, a na sklonku roku by se měla objevit i Letadla, odvozenina od Aut. Valentýnská premiéra trojrozměrné verze Hledá se Nemo z roku 2003 je bolestnou připomínkou toho, jak bylo skvělé trávit čas v kině u Pixarovky. Ať už vám bylo pět nebo padesát.
Hledat rybku v kupce oceánu
Příběh netřeba příliš opakovat a přibližovat, Nemo se jednoho dne ztratí (rozuměj: unesou ho suchozemští dvounožci) a jeho táta Marlin se ho snaží vypátrat a zachránit. Důvod je prostý, jenomže to je jeho syn, ale také jediný člen rodiny, který mu zbyl po smrti jeho družky. Zatímco Nemo se dostává do podivného světa akvarijní existence, Marlin se na cestě střetává s různými rybkami, od vegetariánských žraloků až po Dory trpící problémy s pamětí.
Počítačová animace má pořád možnosti, kam se posunovat. Platí to dnes, platilo to i před deseti lety. Hledá se Nemo byl důkazem o schopnosti Pixaru být lídrem tohoto animačního odvětví a posouvat jeho limity. Ztvárnění podmořského světa je tak vizuálně strhující, bezkonkurenční a opulentní se všemi barevnými krásami podvodních rostlin, nejrozmanitějších rybích druhů i vykreslení záludného vodního živlu do detailu každé bublinky. Tento dojem přetrvává do dnešní doby a formálně si tak zasluhuju označení referenční.
Podmořský svět má dost prostoru pro 3D
Krom toho hluboký prostor oceánu je ideálním prostředím pro stereoskopii, takže uvedení snímku ve spojení s třetím rozměrem má svůj smysl a dokazují to už upoutávky. Kromě očekávaného zvýraznění postav v rámci nekonečného modrého prostoru se lze těšit na několik pamětihodných momentů, na nichž lze 3D demonstrovat nejpříkladněji, jako pozvolný nástup přivolané velryby, překonání paralyzujících medúz, hypnotizující světlo v temnotách, které se změní v smrtící past, a další.
Samozřejmě třetí rozměr by byl pouhou zbytečností, kdyby film netáhly hlavně skvělé postavičky, v hlavních i vedlejších rolích a emocionálně silný příběh. Zvlášť poslední jmenovatel je stále silnou devizou pixarovských příběhů, ať už jde o příšerky potýkající se s malou holčičkou, auťák, který si musí uvědomit hodnoty, středověkou rebelku, která málem ztratí matku, nebo dvě rybičky, které se nakonec skoro nesetkají. Hledá se Nemo má tah na srdce diváků. Otravná Dory a starostlivý, odvahu objevující Marlin se stali perfektní filmovou dvojicí. Nic ze svého charakteru neztratili a humoru mají na rozdávání. To bývá při hašteření nezbytné a dotváří to život v bytostech, které jsou tvořeny jen jedničkami a nulami.
Kdo hledá parádní film, nemusí, našli jsme ho už před deseti lety a od té doby s námi zůstává.
P.S. Jedna špatná zpráva na závěr. I Hledá se Nemo dostane mladšího sourozence. Projekt má zatím pod palcem stejný režisér, Andrew Stanton, který se pokorně vrátil z hrané prohry v Johnu Carterovi. Je však možné, aby ten film byl o něčem jiném než hledání Nema? Čeká nás opakování konceptu á la dvojice Sám doma?
