Iron Sky

13.7.2012 at 22:11  •  Posted in Recenze by

Náckové jedenadvacátého století už jen jako skupinky plešatých agresivních pozemšťanů? Zbožné přání…

   Milovníci toho nejbrakovějšího, co najde cestu na velká plátna, mobilizují. Brzy je čeká výlet do historie za americkým prezidentem/zabijákem upírů Lincolnem, již nyní ale mohou v českých kinech vidět zpracování ještě bizarnějšího námětu.

 

   Nacisté se v závěru druhé světové přesunuli na odvrácenou stranu Měsíce, kde pokračují v pěstování své kultury a technologicky se zdokonalují při zbrojení tak, aby se jednou mohli vrátit na matičku Zemi a konečně dořešili plány tatíčka Hitlera. Lidstvo je ale nenechavé a cestu na největší satelit své planety si nachází z nejrůznějších důvodů (i kdyby to měl být jen marketingový trik) tak dlouho, až roku 2018 dojde na neočekávaná setkání, konflikty, jejich eskalaci a nakonec i na nevídanou vesmírnou bitvu mezi silami Spojených národů a největší člověkem postavenou zbraní – nacistickým létajícím tankem Götterdämmerungem (obavy z protnutí příběhové linky s Transformers: Dark of the Moon se naštěstí ukážou jako liché). 

   Námět filmu Iron Sky je vlastně poměrně vtipný a originální – na fanouškovský film. Něčím takovým Iron Sky totiž skutečně je. Jedná se o netradiční projekt, který vznikal po dobu několika let ve finsko-německo-australské koprodukci, pod vedením tvůrčího týmu režiséra Tima Vuorensoly, nicméně také za velkého přispění fandovské online komunity, která mohla částečně zasahovat do vytváření filmu a podílela se nemalou částkou jednoho milionu eur na celkem sedmi a půl milionovém rozpočtu.

 

   Mít takovou částku na kontě není úplně k zahození, ale pro srovnání; v libovolné hollywoodské velkoprodukci se jedná o náklady na odvoz odpadků ze závěrečné party po natáčení (například nedávný vzdálený sci-fi příbuzný Prometheus stál celkem zhruba 15–20x tolik). A na filmu to nutně musí být znát. 

   Tvůrcům tedy budiž výrazně ke cti, že ze scén ve vesmíru se v nejsvětlejších chvilkách téměř tají dech a jindy z nich alespoň ani náhodou nebolí oči. Na bitevní scény se kouká docela příjemně a libovolný přispěvovatel z Iron Sky community svých peněz litovat nemusí. Samozřejmě takové scény zabírají menší část stopáže, nedá se ale ani hovořit o minimu. Téměř polovinu času se na plátně něco děje a to něco je poměrně zábavné, místy s přimhouřenýma očima i působivé.

   Primární problém se logicky skrývá v tom, že materiálu na celovečerní film je taktak a tu druhou polovinu stopáže tvoří scény spíše studiové, vycpávkové a často vesměs nepříliš povedené. Opět se nutně naráží na to, že se jedná částečně o fanouškovský film, ale jen částečně. Herci, kteří se zhostili hlavních partů, jsou typově zábavní, ale herecky průměrní až otřesní. Žádné shakespearovské kreace se od nich samozřejmě nepožadují. Prodat poměrně dobrou hlášku je ale základem úspěchu, a to se daří opět pouze zhruba v polovině případů. 

   Taková nepříjemnost nabývá větších rozměrů ve chvíli, kdy se film stylizuje čím dál víc do role ne-zas-tak-moc-černé komedie. Spíše se jedná o ztřeštěnou komedii. Takovou, ve které ale fóry fungují jen napůl. Námět k ryze zábavnému pojetí logicky vybízí a je dobře, že se nehraje na vážnou notu. Podtitul satirická, jímž někteří diváci a kritici tuto nevědeckou fikci opatřují, Iron Sky příliš nesluší. Ano, tvůrci si udělají dobrý večír z nacismu, ze Spojených států, ze Spojených národů, ze Severní Koreje i sami ze sebe (a z mnohého dalšího), legrace je to ale spíše prvoplánová, nepříliš vynalézavá a rozhodně ne novátorská.

 

   Přesto je to legrace. Víceméně povedená legrace ve víceméně fanouškovsky vydařeném sci-fi o nacistech z Měsíce. Podstatné tak je, že z Iron Sky sálá nadšení tvůrců každým filmovým políčkem. S omezeným rozpočtem naložili umně a rozumně, omezený scénář prodali s nadhledem a touhou ukázat světu „něco jiného“. S trochou štěstí a dobré nálady se tato hravá touha užít si netradiční sci-fi pakárnu přenese i do publika. Nešlo žádat o moc víc. 

   P.S. Mediální humbuk okolo snímku je jednoznačně přehnaný a za rok si na něj vzpomene málokdo. Kult? Ani náhodou.

(7/10)

Vašek Voslář