Angažovaný snímek kritizující byrokratické zdi ve Velké Británii zvítězil na festivalu v Cannes. Zaslouženě?
Sociální otázky zajímají Kena Loache už více než půlstoletí. Už v šedesátých letech vyvolal odezvu jeho televizní snímek Cathy Come Home (1966), který ukazoval rychlou a snadnou cestu do chudoby a který měl i reálné dopady v podobě vzniku organizace Shelter pomáhající lidem bez domova. Kritický přístup mu zůstal i v dalších filmech a po historickém exkurzu s Jimmyho tančírnou (2014) se opět pouští do žhavé současnosti, ve které sice západní svět přetrpěl krizi a dál se topí v blahobytu, hranice mezi normálním životem a pádem do bídy může být stále dost tenká.
Žít slušný život neznamená, že vše nemůže jít do háje
Za „lidového hrdinu“ si Loach vybral muže, který je čistý jak nerecyklovaný papír a stejně tak houževnatý. Na jednu stranu mu to sice slouží jako ilustrace toho, že chudoba nehrozí jenom podivným existencím, které se do pasti dostávají vlastním nerozumem, nýbrž i poctivým lidem, kteří by rádi pracovali, ale nemohou. Na druhou stranu je tak ale Daniel Blake (David Johns) až otravně dokonalý, dokonce ani nekouří a nemá zálibu v alkoholu, aby mohl čelit vnitřním démonům. Chybí snad jenom scéna, ve které by třídil odpad. Ne, démonem je pouze úřad přidělující podpůrné státní dávky. Při sledování však vychází najevo, že zcela odůvodněně.
Daniel Blake se na úřad obrací poté, co prodělal infarkt a podle doktorky by neměl pracovat. Jenomže pracovníci úřadu dojdou při tabulkovém hodnocení jeho stavu k závěru, že je schopný pracovat, a tak má aktivně hledat práci a žádat o podporu v zaměstnání. Blake by se sice rád proti rozhodnutí odvolal, ale i když mu přišlo písemně, musí mu ho ještě telefonicky sdělit hodnotitel. Ten ale nevolá a Blakeovi s utíkajícím časem dochází finanční prostředky.
Nutno říct, že režisér spolu s dlouholetým scenáristickým kolegou Paulem Lavertym učinili rozsáhlé rešerše tématu v pracovních centrech napříč Velkou Británií. Fakt, že s kritickou byrokratické mašinérie britských úřadů nepřehánějí, jsou i reálné statistiky, které v souvislosti s filmem citoval i The Hollywood Reporter a podle kterých v letech 2011 až 2014 zemřelo v průměru až devadesát lidí každý měsíc, kteří se v minulých týdnech dozvěděli, že jsou dost zdraví na to, aby mohli pracovat.
O problémech s nadhledem
Ken Loach sice svým filmem zdvihá varovný a obviňující prst, ale filmem nechce lidi uvádět do deprese, rozhodně ne přímočaře. Naopak Blakův boj s úřady pojímá s hořkým humorem, protože maximálně obnažuje absurditu situací, ve kterých sice zaměstnanci úřadu pracují podle předpisů a regulí, ale nehledí na to, že před nimi není anonymní číslo pojištěnce, ale osoba z masa a kostí, každá s ojedinělým životním příběhem. Zkušenost s byrokracií je navíc univerzální a věrohodnou nápodobou skutečnosti dovede upřímně pobavit. Dokud se situace nestane tak špatnou, že se už smát opravdu nedá.
Zatímco úřadu jako instituci ponechává image studeného psího čumáku, vyzdvihuje snímek sílu lidské sounáležitosti, s níž se s podobnými útrapami lépe vyrovnává. Činí tak hlavně skrze postavu svobodné matky Katie (Hayley Squires), s dvěma dětmi, která u úřednice narazí podobně jako Blake. Společný moment vzdoru z nich vytvoří automatické spojence, kteří si začnou pomáhat. Zatímco Blake ale zůstává neochvějným zastáncem toho, že člověk nemůže slevit ze své hrdosti, Katie si je vědoma dvou hladových krků a zoufalství ji dohání na okraj, což ale film pojímá zkratkovitě a herecky nepříliš suverénně. Černobílý pak není ani svět úředníků, Loach dává možnost zazářit lidskosti, byť zadupávané, i na druhé straně stolu.
Sdělení filmu je jasné, provedení je prosté až asketické a pravděpodobně má Loachovo nové dílo zajištěno lístek mezi elitu britského sociálního filmu. Přesto se člověk nezbaví dojmu, jestli by účinek filmu nebyl výraznější, kdyby byl dokumentem.
Foto: Film Europe
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Ken Loach; Scénář: Paul Laverty
Hrají: David Johns, Hayley Squires, Micky McGregor, Briana Shann, Dylan McKiernan
Žánr: drama; Země původu: Velká Británie/Francie/Belgie; Stopáž: 101 minut
Premiéra: 2. února 2017
