Sem tam bývá rok, kdy François Ozon neuvede do kin žádný nový film, ale pak to vynahrazuje třeba dvojitým přísunem v jednom roce. Často se jeho díla tváří jako celovečerní hříčka, v níž zkoumá vytyčené téma – dítě s křidélky v Rickym, pozpátku sledované etapy života v 5×2. Ještě v hojnější míře je u něj citelný sklon či zájem o ženy, figurují v hlavních rolí a Ozon zálibně zkoumá jejich přístup k životu. Se „sedmnáctkou“ kombinuje obojí a zachycuje prostituci mladé dívky Isabelle, pro níž je tato sexuální nevázanost opojně neodolatelná, nicméně ji zbavuje mravů a citlivosti.
Snadná cesta k prostituci
Jako chlípný voyeurismus vyznívá jinak umělecký přístup Françoise Ozona. Tuto tezi potvrzuje několik zásadních pozorování. Prvním je matná psychologie. Pozoruje Isabelle s chladným odstupem, který potlačuje otevřený popis jejího charakteru. Nechává ji jenom unášet ve formě závislosti od jedné sexuální etudy ke druhé, nesituuje její chování jako důsledek životních zkušeností, a tak se lze připnout pouze k té myšlence, že je mladá, je zvídavá, objevuje svou sexualitu, což jsou prázdné fráze. Přerod od sexuální dychtivosti k sexuální prodejnosti je vystřižen, ční zde mezera kvůli úlitbě specifické struktuře čtyř ročních období.
Ozon není výřečný režisér, který by musel nutit postavy své duševní stavy explicitně odříkávat, vizuálně se dá také říct hodně a aspoň v tomhle ohledu dokáže film promlouvat o povaze jejího vztahu k pohlavnímu styku, který je rozličný v profesionální a osobní rovině a který se stává nymfomanickou posedlostí, které se nemůže vzdát snad ani nechápe, proč by měla.
Příběh různých postelí
Dalším problémem je vyprázdněná narace a potlačení zápletky. Máme tu zmíněné čtyři úseky jaro-zima, ty však nejsou směrodatným ukazatelem vývoje děje. Příběh se omezí na zvrat, při němž se Isabelle setká se smrtí a tato událost způsobí, že její pokoutné počínání přestane být tajemstvím. Postava je tak postavena před kritický postoj svého okolí, ale na reflexi nedojde, vše zůstává v úrovni bakalářské povídky.
Jinak se střídá kunčoft s dalším zákazníkem, nahlédneme za oponu starobylého povolání, které s nástupem moderních technologií nenutí všechny prodejné ženy zmalovaně stát na krajích silnice, ale v úhledném kostýmků si domlouvat obchody jako by se vyřizovala běžná pracovní jednání.
Ženské tělo v hlavní roli
Posledním je naturalismus sexuálních scén a výběr Marine Vacth do ústřední role. Herečka je půvabná mladá žena, která se pro film beze studu svléká. Sice nestráví víc času svlečená než oblečená, ale kamera Pascala Martiho se neupejpá zálibně obhlížet modelingově vznešenou tvář, křivky jejího těla a vzrušení z koitu kdykoli se jen naskytne příležitost. Film je tak otevřený zobrazování sexu, který se neskrývá pod peřinu hollywoodské prudernosti, ale nenabývá vulgární podoby, která se s pornografickými ambicemi objeví pravděpodobně až s kontroverzním Larsem Von Trierem a jeho Nymfomankou.
Fakt, že výsadní znakem filmu Jen 17 je věčně obnažená hlavní herečka, zatímco myšlenka se vytratila, nutí přemýšlet o tom, jestli se Ozon nestylizuje do úlohy umělce, který zaznamenává krásu ženského těla, které se po století stávalo námětem malířů. Přesněji řečeno, jestli mu svůdná působivost Marine Vactt nezamotala hlavu a on nepropadl kouzlu múzy a zastřené uvažování vedlo k většímu počtu obdivu skrze obnažené scény na místo sblížení s postavou.
Kdo by se chtěl půldruhé hodiny dívat na nahé ženské tělo na velkém plátně, Jen 17 slouží k tomuto účelu bezvýhradně. Snímek jinak nenavazuje vztah a zůstává odcizený, stejně jako prostitutky.
Jak to vidí Mary:
Jen 17 jsem zhlédla v zaplněném Velkém sálu na karlovarském filmovém festivalu. Nominace na Zlatou palmu z Cannes zvýšila očekávání. A jaký je výsledek? Známý francouzský režisér François Ozon natočil drama s prvky komedie o mladé dívce, která se začne scházet se staršími muži za peníze. Ne, Activity spolu vážně nehrají. Snímek se uvádí v české distribuci pod provokativnějším názvem uvedeným ve Varech. Původní název zní totiž v překladu Mladá a krásná.
Tato dvě adjektiva představitelku na pohled křehké Isabelle zcela vystihují. U nás zcela neznámá herečka Marine Vacth dodává své postavě sex-appeal, ďábelskost, ale také pubertální křehkost a nezralost. Ozon, který k filmu napsal i scénář, rozhodně nevypráví film jako drsné sociální drama. Dodává totiž humor, ačkoliv publikum ve Velkém sále se smálo až podezřele mnohokrát a otázkou již navždy nezodpovězenou bude, zda to režisér takto plánoval. Bohužel psychologie hlavní postavy je plochá jako ona sama a její vnitřní motivace zůstávají neodhaleny, resp. ani nemají z čeho pramenit. Za 70 %.
