Lásky čas – láska je stále nebeská

5.11.2013 at 17:21  •  Posted in Recenze by

Schopný britský autor žánru romantické komedie napsal a zrežíroval nový kus. Dojetí i smích jsou zaručeny.

 

Od jednoznačného úspěchu s vánočním multipříběhem Láska nebeská, z níž se stala jasná sváteční stálice, uplynulo už deset let. Za tu dobu natočil Richard Curtis jediný film – odlehčený skutečný příběh nelegálního rozhlasového vysílání z paluby lodi Piráti na vlnách, a nyní se vrací k romantičtějšímu žánru, při němž si vystačil už jen s dvěma hlavními postavami, neboť jak víme, je to ideální počet pro romantický vztah.

Kdybychom chtěli hledat další bod, který by vztah narušoval, nebo byl postaven na stejnou úroveň, která by vytvořila pověstný trojúhelník, nebyl by jím další muž ani žena, ale jev cestování v čase, který posouvá snímek Lásky čas k žánru sci-fi. Provádí tak ale způsobem, který je reminiscencí vytříbené komedie Na Hromnice o den více, než další příspěvkem do letošního trendu vědeckofantastických snímků (naposledy třeba Enderova hra). Cestování v čase se z komediálních důvodů nadužívá, ale už samotný proces přesunu do minulosti postrádá jakýkoli vědecký rozměr a nikdo se nepokouší o důkladnější výklad pravidel fantaskního elementu. Protože o ně v alegorickém příběhu o životě jde v poslední řadě.

Být zakřiknutým mladíkem bez sebejistoty se v dobách dospívání zdá jako nejdivnější věc, s kterou ostatní nemají potíž. Je to případ i Tima, který při novoroční oslavě raději dívce podá ruku, než by ji políbil, protože kdo ví, co si myslí. Naštěstí řešení jeho životním trablům nabídne otec, který mu prozradí pokrevní tajemství mužů jejich rodu, a to že mohou cestovat do minulosti a zpátky. Ideální nástroj, jak se seznámit a mít přitom několik pokusů. I takový špás se jednoho dne může změnit v dilema, jestli pokračovat, nebo ne.

lasky_cas_curtis_2

S úsměvem do života

Kouzelně sympatická podívaná pracuje s notnou dávkou romantické naivity a dvojicí silných předností. První z nich je pečlivý, promyšlený, přitom přirozený a oslovující scénář Richarda Curtise. Ve svých filmech projevuje vždy výraznou míru empatie s postavami, takže umí pro herce napsat charaktery, které svou obyčejnost doplňují o drobné náladové odstíny, čímž se zdají být poněkud divní, ale nikdy se nezmění v karikaturu vyznávající alternativní styl. Jsou citlivým odrazem nás samých.

V případě snímku Lásky čas se pak zmíněná romance stává v kontextu pragmatického a cynického světa jaksi nepatřičnou, jenomže Curtis pouze buduje vyprávění s nejlepšími úmysly, emocionální rezonancí a je v nich patrná víra v dobré lidi, kteří mezi sebou mohou mít dobré vztahy. Nesklouzává k hořkosti nebo tragické dramatičnosti, zůstává převážně na rovině komedie a romantiky. Překážky, které by normální vztahové drama vystavily krizi, se v rámci konceptu řeší zopakováním situace, tak že nejenom mohou postavy pilovat elegantní řešení, ale zároveň tím pobaví.

lasky_cas_curtis_3

Změny budoucnosti se neobávej

Téma cestování v čase je aplikováno jako vědomá a ovládaná schopnost Tima, který schopnost využívá především jako únikovou cestu v případě špatného rozhodnutí, a to v zásadě hlavně v oblasti vztahů s blízkými lidmi. Nepodvádí v loterii, neexperimentuje s trestnými činy, jenom si chce najít holku a úspěšně s ní zůstat po mnoho let. Curtis tak této postavě dovoluje to, o čem většina v životě jenom sní, může napravovat svoje chyby, špatné reakce, špatné odpovědi.

Postupem času se samozřejmě odklání od ryze romantického a komediálního ladění, protože malicherné přešlapy každodenního života najednou obnaží jedna dvě velké životní katastrofy. Curtis se v nich příliš psychologicky nehrabe, převážně postupuje jako příručka pro šťastný život. Vyznění filmu totiž směřuje k dobrému pocitu z našich vlastních životů, čemuž ale musíme jít naproti pozitivním viděním. Život je šťastný tak jak si ho uděláme, nemůžeme čekat na jeho příchod. Timovi se povedlo povznést cestováním v čase, navíc má nebetyčnou výhodu, že si tím přišel na pěknou dívku. Nám má neschopnost vrátit se do minulosti vynahradit životní filosofii tohoto filmu, který na emocionální úrovni zasazuje hluboké (nikoli zákeřné, ale v zásadě fér) rány. Poselství se v konečném důsledku netýká jenom mileneckého vztahu, ale Timovi se projevuje i vůči ostatním, jejichž trable zažívá s nimi.

lasky_cas_curtis_4

Láska časy přenáší

Druhou předností filmu jsou stejně jako u předchozích Curtisových počinů oddaní a zapálení herci, kteří počínání napsaných postav přivádí k životu s takovou živelností a nadhledem, že o fiktivní lidi budí zájem, jako by to byli naši přátelé. V hlavní úloze budí pozornost Domhnall Gleeson, který se postupně probojovává ve filmové hierarchii vzhůru – od drobných rolí v Harry Potterovi nebo Opravdové kuráži, přes vedlejší postavy jako v Anně Karenině k nynější vůdčí pozici, která mu nedělá potíže. Nejistota a roztržitost se hodí k typu této postavy a s Rachel McAdams tvoří civilní pár naladěný na stejné vlně (i když zasazení obdivu ke Kate Moss příliš nerozumím).

McAdams má s úlohami objektů lásky mnohé zkušenosti, ostatně Zakletý v čase je prakticky dvojník aktuální premiéry. Nedělá ji tak problémy být vhodně roztomilá, skromná, přitažlivá i starostlivě věrná. Zosobňuje ideální typ přítelkyně, jenom stereotyp o zdlouhavém výběru šatů je nadbytečný. Tradičně excelentní je Bill Nighy v uvolněné roli otce a podíl pozornosti si bere i Tom Hollander jako věčně reptající a nesnesitelný dramatik Harry.

lasky_cas_curtis_5

Hudba pro duši, kamera ne

Slabší, respektive nevýrazný a nevyhraněný je film po vizuální a technické stránce. Za kamerou byl John Guleserian, který šanci na zaujetí promarnil. Dosud pracoval spíš na krátkometrážních projektech a filmech Drakea Doremuse (ne, neznáte ho). V Curtisově novince zbytečně užívá ruční kameru. V případě pohybu se obraz dokonce projevuje otřesnou kvalitou. Slušný minimalistický soundtrack, který ladí k rozjívené i citlivé stránce filmu, předvedl také neznámý Nick Laure-Clowes. Naneštěstí žádnou peprnou písničku si pro Billa Nighyho nepřipravil.

lasky_cas_curtis_6

Dá se dílu Lásky čas vytknout přílišná idealizace, ale protože to je film a protože tam lidi umí cestovat v čase, je to poněkud zbytečná připomínka. Curtisovy filmy jsou dělány s láskou a je to na nich vidět. Mají švih, nápady a ne jednu, ale celou plejádu postav, jejichž hemžení je radost sledovat.

(9/10)

Adam Fiala

2 Komentářů

  1. Markéta Stejskalová / 6.11.2013 at 13:17 /

    Pěkná recenze. 90%? Tak to jsem zvědavá kolik dám já. Četla jsem už i jiné recenze a docela se různí. Každopádně si mzslím, že to bude fajn oddechovka na podzim ( tajně doufám, že ne poslední Curtisův snímek), když k tomu Cinemart – novinky o filmec i spustil soutěž.

    • Adam Fiala / 6.11.2013 at 20:55 /

      Díky, rozhodně se jedná o povedenou kombinaci romance a komedie. Ať se Vám také líbí! Já určitě uvažuju ještě o jedné návštěvě kina, protože jsem si jako divák odnesl velmi příjemný zážitek.

Komentáře jsou zakázány.