Robert Zemeckis odtrhnul oči od počítačů a vzhlédl k oblakům.
Experimentátorský pilot Robert Zemeckis znovu usedl za filmový knipl. Zatímco v posledních letech bylo cestování s ním hlavně přehlídkou nových technologických možností, které stavěly na vizuálním obdivu, jeho nejnovější kinematografický let působí jako nudná cesta bez jediné turbulence. Nudný je v tomto případě myšleno v tom nejlepším slova smyslu a mělo by hlavně přilákat ty, kteří režiséra jednoho z nejoblíbenějších filmů všech dob – Forresta Gumpa – zatratili pro jeho nadšené a nekontrolované pohrávání s animací.
Připoutejte se, poletíme z kopce
Letecké cestování stále patří k nejbezpečnějším druhům dopravy na Zemi. To stále platí i po jedenáctém září a nejnovějším filmu Roberta Zemeckise. S tímto vědomím mohli nastupovat všichni pasažéři i členové posádky letu, který pilotoval Whip Whitaker. Za několik hodin se však on a mnozí další probrali až v nemocnici.
Je nutné prozradit, co se stalo. Letadlo havarovalo, ale většina lidí na palubě přežila. Včetně Whitakera. Možná by bylo na čase začít ho oslavovat jako hrdinu ve stylu hudsonského zázraku. Ostatně všechny následné simulace ukázaly, že bez jeho velení by nepřežil vůbec nikdo. Bohužel hrdinové nebývají takoví, jaké bychom si vysnili. Např. Whip, který je vlastně tak trochu alkoholik.
Zemeckis se pouští do další nápravy hříšníka
Uplynulo dvanáct let, co Zemeckis opustil hangár hraných snímků a přeorientoval se na animované. Je to tak dvanáct let, co rok od roku čím dál víc lidí zatracuje jeho schopnosti. Přiznám, že v mém případě to tak není. Polární expres i Vánoční koledu považuji za fantastické vánoční filmy a Beowulfa za skvělý hrdinský fantasy epos. Nicméně Zemeckisovi prospívá změna a profit z toho může mít i publikum.
To se radikálně promění oproti poslednímu kusu, kterým byla právě Vánoční koleda. Klasický diskensovský příběh o napravení špatného člověka sice v jádru zůstal, ale obrazové pozlátko trojrozměrných technologií se vypařilo a zůstal dramatický příběh o smutném životě nezvladatelného alkoholika a uživatele drog, který byste dětem nepustili.
Vystřízlivění po spektakulárnosti
Pro film jsou zásadní dvě polohy. Jednou je výživná inscenace katastrofického letu. Příznačně se však odehraje na začátku a je to poprvé a naposledy, co se s letadlem vzneseme do mraků. Jinak se totiž Zemeckisův film podle scénáře Johna Gatinse (Ocelová pěst) drží tvrdě při zemi a vyžívá se v komorním portrétu muže, jeho závislostí a slabostí. Nic napínavého, adrenalinového ani cirkusově zábavného.
V podstatě se dokonce dá říct, že zakomponování letecké havárie do příběhu spolu s tím, že ústřední charakter je pilot, je doznívajícím příznakem kinematografie atrakcí, kterou se Zemeckis zabýval poslední roky. Dramatické chvíle při řízení nezvladatelného letadla jsou podány s neskromným, tep zvyšujícím napětím, nápaditostí a schopností svou unikátnost zužitkovat. Pak přijde tvrdý pád a zlom a zbytek je na Danzelovi Washingtonovi.
Alkoholem za Oscarem
Tento černošský herec získával prostřednictvím Letu příležitost opět předvést, že není jen mužem stereotypních akčních rolí. Ve vykreslení lidské alkoholové trosky mu sekunduje Kelly Reilly z postranní příběhové linie, ale hlavní tah je na něm. Oscarová nominace mluví za vše, i když má přetěžkou konkurenci Daniela Day-Lewise z Lincolna a Joaquina Phoenixe z Mistra. Předvádí však svůj vlastní velký výkon, doplněný o jemné nuance neurotického přejíždění jazykem po zubech i extrovertní výlevy alkoholového deliria.
Zemeckisův Let je hlavně příběhem o alkoholové závislosti. V režijním přístupu je on sám střízlivý, klasický, nechává hlavní roli hercům. Z historie víme, že o závislostech se dá točit dost atypicky, viz nesnesitelně trýznivé Requiem za sen Darrena Aronofského. Vedle něj je Zemeckis suchar, ovšem v příběhu dokáže prodat všechny aspekty Whipovy závislosti tak, abychom málem pocítili odér dechu alkoholika, od jeho rodinné anamnézy po životní přístup.
Životem jednoho alkoholika se zabývá až tak, že film má přes dvě hodiny a nakonec vypadá, že letecká katastrofa byla hlavně lákadlem na diváky, aby se na zpytování vychlastané duše přišli podívat. Kupodivu totiž snímek nevyužívá možnost balancovat mezi heroizací zachránce a temnou stránkou jeho žití. Právě z podobných skutků se rekrutují moderní hrdinové, jejichž vavříny pečlivě leští mediální pozornost. Whip si pro jistotu drží médií zcela stranou a možnosti prozkoumat i tyto úhly pohledu nechal Zemeckisův film uzavřené. Byl by to už jiný příběh.
