Kde měla Linda Lovelace klitoris? Uvěříte Amandě Seyfried felaci? A je film krotký, nebo vulgární? Odpovědi se možná dozvíte v recenzi od Mary, která se vnořila hluboko do pozadí filmu.
Zákulisím amerického pornoprůmyslu 70. let se zabýval už Paul Thomas Anderson v Hříšných nocích (1997). Režisérské duo Rob Epstein a Jeffrey Friedman nyní připravilo životopisné drama Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna, v němž se zaměřili na jednu konkrétní osobu, a to první světoznámou pornoherečku Lindě Lovelace. Dvojice tvůrců má přitom za sebou již jeden „biopic“, a to Kvílení (2010).
Zájem médií a diváků filmu zaručil jeho skandální námět. Lovelace vypráví příběh mladé a naivní Američanky Lindy Boreman (Amanda Seyfried), která získala masovou popularitu díky účinkování ve výdělečném hardcore pornu Hluboké hrdlo. Dívka byla vychovávána v konzervativní katolické rodině, která ji velmi hlídala. O to snadněji Linda podlehla šarmu Chucka Traynora (Peter Sarsgaard), jehož potkala v 21 letech. Odstěhovali se, vzali a začala zdánlivá idyla čerstvě zamilovaného páru. Chuck v Lindě brzy objevil „skrytý“ talent spočívající v hluboké felaci, což vedlo k roli v Hlubokém hrdle. Pod svým novým jménem „Linda Lovelace“ herečka si tak zahrála filmovou postavu, jejíž „prokletí“ spočívá v tom, že má klitoris umístěn hluboko v krku.
Zatajená historie v pornu i umění
Scénář napsal debutující Andy Bellin a jeho nezkušenost se místy projevuje. V příběhu absentuje závislost Lindy na drogách a prášcích v 70. letech, ale také dětství, starší sestra a zmínka o tom, že již před Hlubokým hrdlem (1972) natočila několik pornovideí. Samozřejmě, že žádný snímek nemůže podrobně zmapovat celý život jedince, avšak vynechání těchto údajů u tak známé persóny lze jen těžko ignorovat. Postava pak totiž působí nekompletně a její psychologie a zejména motivace nevěrohodně.
Film je vyprávěn retrospektivně skrze flashbacky, které ukazují šťastnou Lindu, rozverné a veselé natáčení Hlubokého hrdla a následnou popularitu. Vyprávěcí struktura je však ozvláštněna ještě aktualizovanými flashbacky, které události zcela rekontextualizují. Novomanželské radosti jsou najednou sexem z donucení, role v Hlubokém hrdle přijata pod výhružkami atd. Manipulativní Chuck svou partnerku fyzicky i psychicky týrá, prodává na sex ostatním a neustále ji kontroluje, což se dozvídáme „o šest let později“, kdy Linda podstupuje test na polygrafu pro vydavatele své chystané biografie. Nečekejte však sofistikované nelineární vyprávění jako u Pulp fiction. Některé scény jsou časově hůře zařaditelné – není totiž jasné, co předcházelo čemu. Ovšem narace skrze dvojí flashbacky staví film nad jiné životopisné snímky.
V Lovelace se nedozvíme, že průkopnické porno spolufinancovala italská mafie, představitel hlavní mužské role čelil pětiletému vězení za obscénnost a že film byl zakázán v desítkách států USA. Hluboké hrdlo při rozpočtu kolem 22 tisíc dolarů údajně vydělalo na 600 milionů dolarů. Režisér Gerard Damiano byl přesvědčen, že točí umění a že jeho počin je zcela nezávadný. Hrdlo však zvedlo prudérním Američanům mandle a začala honba za mravností. Mezi hlavní příčiny velkého úspěchu patří absurdní zápletka s řadou humorných scén, ale také Nixonova administrativa, jež proti filmu aktivně zasáhla. Promítání Hrdla bylo v New Yorku zakázáno, což ještě zvýšilo zájem diváků, kteří na něj tak v jiných městech stály údajně velmi dlouhé fronty. Smutným faktem je, že Lovelace za svůj „hluboký“ herecký výkon dostala pouhých 1200 dolarů.
Sex a móda sedmdesátých let
Pokud budeme hovořit o technických aspektech filmu (a nemyslím teď přehlídku bobrů a kotlet v Hlubokém hrdle), je třeba ocenit jeho autentický retro vzhled. Kulisy, těsné kalhoty, směšně barevné vzory na tričkách a natupírované účesy jsou významnými pomocníky při ponoru do filmu. Do toho hrají hudební fláky let sedmdesátých a člověk se rychle ocitá o desítky let zpátky. Rekonstrukce tehdejšího natáčení Hrdla však působí až příliš velkolepě – přece jenom se jednalo o amatérský film, byť s autorskými ambicemi.
Nečekejte vzrušující a sexy scény, erotika v Lovelace působí poněkud mdle a krotce, což je vzhledem ke kontroverznímu příběhu poněkud paradoxní. Samozřejmě neuvidíte felaci přímo, ale jen hlavu sestupující dolu a střih či záběr zezadu, kdy obrovská paruka Seyfriedové bezpečně zakrývá celý akt. Nutno podotknout, že i když byla herečka maskéry plánovaně zošklivena, aby se co nejvíce podobala svému předobrazu, je stejně mnohem hezčí než Linda. Seyfriedová učinila odvážný krok, když po roli nevinné Cosette v Bídnících přijala tento part. Dokázala však velmi věrohodně zahrát Lindino osobní inferno stejně jako její touhu stát se skrz porno skutečnou herečkou. Nesporným kladem Seyfriedové jsou také plné rty, jež se pro tuto roli hodí víc než jakoukoli jinou…
Zatímco sexuálních výjevů je poskrovnu, nešetří se drastickými scénami, kdy Traynor svou partnerku týral – údajně ji při každém volání držel pistoli u hlavy. Tak daleko však film nejde. Sarsgaard hraje slizkého trýznitele výborným způsobem a jen těžko si lze představit, že Linda se dlouho nedokázala vymanit z jeho vlivu. „Posthrdelní“ éře se snímek věnuje jen velmi krátce, a to precizně napodobenou scénou televizní debaty, v níž Linda otevřeně promluvila o svém osudu a o tom, že do natáčení Hrdla byla donucena. Zapojila se do protestů feministek proti pornografii a degradování žen na objekt sebeuspokojení, vydala také životopisnou knihu, v níž vše popisuje. I když ve filmu sledujeme Lindu v rozpětí několika let, dozvíme se jen velice málo o dopadu její krátké kariéry na psychiku, proto bych zájemcům spíše doporučila autobiografii Ordeal. Jinak si musíme vystačit s krátkými informačními titulky na závěr.
Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna je při celkovém zhodnocení depresivním a smutným filmem, jehož informativní hodnota není příliš vysoká pro ty, jež se o fenomén Hluboké hrdlo zajímají. Spíše je umírněným poselství o tom, že člověk vždy může své temné historii čelit a vydat se na novou cestu – a ještě v případě Lindy dělat osvětu o „zkaženém“ světě pornoprůmyslu, který Hluboké hrdlo nepochybně nastartovalo.
P.S. Téměř k nepoznání je ve filmu Sharon Stone, a to v roli Lindiny bigotní matky, která dceru omezuje a kontroluje způsobem, jejž Chuck o roky později „přebírá“ a ještě zintenzivňuje.
