Percy Jackson: Moře nestvůr – mytický oceán marnosti

15.8.2013 at 16:58  •  Posted in Recenze by

Hollywoodská božstva na ústupu před pohromou antických rozměrů.

 

„Hrom do toho,“ hřmí mocný Zeus a temná mračna počínala halit lunojasnou noc, během níž se v kinech rozehrálo nové dobrodružství Percyho Jacksona. Zeus měl pro své hromobití důvod – do filmu ho neobsadili a režírovat nechali cizáckého boha ze severu Thora.

Každý hollywoodský film je kolos podobný mnohohlavé hydře. Jakmile je jedna hlava ztracena, na její místo nastoupí dvě další. Na rozdíl od autorského filmu, v němž lze všechno házet na vinu jednoho člověka, je práce na blockbusteru kolektivním dílem. Jenomže místo toho, aby víc hlav pohromadě dalo do kupy nejlepší výtvor, jako by spíš platil psychologický efekt davu, v němž se zodpovědnost přenáší na druhé a já muzikant. Jinak není zjevné, proč vyprávění příběhů těchto filmů trpí zhoubnými nemocemi. Percy Jackson a jeho moře nestvůr je toho názornou ukázkou.

percy_jackson_more_nestvur_2

Pohádka o polobohu, kočce, satyrovi a kyklopovi

Percy Jackson upadá do letargie, kterou mu způsobují závistiví studenti tábora pro polobohy. Tento objekt ukrytý v lesích se stal jeho domovem poté, co zjistil pravou podstatu svých problémů jako je dyslexie a trable s matematikou (řešte tuto slovní úlohu: čtyři lidí potřebují na transport kolik magických perel?). Jenomže Olymp stihl zachránit zatím všehovšudy jednou a oslava dvacetin je vlastně za humny. Nebylo to jenom štěstí, že spasil Olymp?

Z trudnomyslných myšlenek ho vytrhne jednak zjevení nevlastního bratra, který ač s jedním okem pomůže svému okolí, aby se naučili používat obě oči a nehodnotili lidi jen podle prvního dojmu nebo předsudků. Jednak se skrz ochranou bariéru táboru dostane mechanický býk, který rozjede polobožské rodeo.

Když si všichni zkontrolují, že jim nechybí žádné končetiny, připraví se na plán na obnovu stavu věcí, který zahrnuje vyzvednutí zlatého rouna z moře nestvůr. Mytické objekty se přitom na jejich cestě povalují jako bezprizorní odpadky, které sice jsou svým jménem známé, ale svůj význam musely odevzdat při vstupu na hollywoodské pozemky.

DF_07943.dng

Hněv titánů, dovolená bohů

Voda vře a převaluje se v mohutných vlnách, jak se vodní toky bouří za svého pána Poseidona, který byl umlčen a ponechán v nejhlubším nitru oceánu.

Nepřející hvězdy Hollywoodu věštily druhému dílu příběhů Percyho Jacksona tragédii, jinak by se od něj neodtahovaly. Pravdou je, že když se připravoval první díl pod názvem Zloděj blesku s režisérem Chrisem Columbem, čekalo se, že by se třeba v adaptaci této knižní série našel pokračovatel kouzelných zisků Harryho Pottera. Jenomže se tak nestalo a Uma Thurman, Pierce Brosnan, Sean Bean, Steve Coogan nebo Rosario Dawson nenašli v druhém díle rovnocenné nástupce. Jediným, kdo byl pozdě varován před potápějící se bárkou, je Stanley Tucci. Jde však o minoritní roli, byť nesnesitelnou, u níž marně jako divák čekám na satisfakci v podobě odvážného hrdiny, který by ho jednou provždy poslal do míst, kam nechodí slunce.

Vychází nám z toho poměrně obskurní situace, při níž se ve filmu nesetkáme s žádným z velké trojice Zeus – Poseidon – Hádes (na rozdíl od Hněvu Titánů), kentaura Chairona už nehraje bondovský vysloužilec Brosnan, ale Anthony Head a spokojenost má zajistit pouze Hermes s obří zásilkovou službou, ve které se objevil dávný oblíbenec z Firefly Nathan Fillion. Přičtou-li se k tomu omezené trikové efekty, je na filmu vidět tvrdá účetní ruka, která se snažila zhasit předpovídaný požár, a tak se oficiální rozpočet filmu pohybuje na 90 milionech.

DF_06257-1.dng

Za bobříkem mytologických znalostí

Temnota se sklání nad zašlými katafalky, nekonečnými řadami trpících duší i věčných poutníků v říši, kde vše patří Hádovi, nejprotřelejšími a mocichtivému Bohovi, kterému nebylo dopřáno zúčastnit se zlořádu, který má zúčtovat se světem živých.

Vzhledem k tomu, že se velkorozpočtové filmy tváří, že jako první padá za oběť finančním úsporám práce na scénáři, nelze se snad ani divit, že vedle herců a triků se šetřilo i na příběhu. Ostatně dost se muselo zaplatit už za licenci na knihu, kterou středoškolský učitel Rick Riordan vytvářel s ohledem na svého vlastního dyslektického syna. Smutné na celém konceptu je, že si bere ze světa řeckých bohů známé propriety (Zlaté rouno, Polyfémos, Kirké, Andromeda), avšak jejich zapojení nijak nepřibližuje současným divákům původní kontext, a tím se dělá zmatek už v tak dost složité mytologii.

Od tohoto se dá odhlédnout a vzít to jako nesouvztažný fantasy prvek, který by se mohl jmenovat libovolně. Horší je to s vyprávěním příběhu, který trpí výraznou retardací. Počínaje tím, že zloduch upozorní na svoje kejkle, a to hned celý tábor polobohů, kteří ho mohou zastavit, přes nekonzistentní nadpřirozené propriety jako božský taxík, který přilétá a odlétá, ale s pasažéry musí po silnici, dál hloupé chování postav, které později zapříčiní problém (parta nechá jednoho nosit chrastivý baťoh a nic s ním neudělá, pláčeme nad smrtí spojence, i když je nad Dia jasné, že nemohl umřít, a v momentě krize se radši přátelsky objímáme, i když máme příležitost zastavit katastrofu, než vypukne). Neopomněly se ani chabé a bezpohlavní postavy, tudíž se Annabeth s Percym sice v jednom kuse objímají, ale autoři se neobtěžují ustavením vztahu, který by kdovíproč zatěžoval mravní vývoj dětí, kteří nežijí v knihách o řecké mytologii, ale v době brzkého dospívání.

Zkrátka nejsou to věci, které ve 3D padají z plátna na diváka, ani standardní dabing, ale místa koncentrované hlouposti, kvůli čemuž se takovéto příběhy nemohou vyrovnat klasickým mýtům, i když na nich parazitují a ještě by jejich ploditelé chtěli být snad pouční. Na sérii Percyho Jacksona je nejbolestnější, jak strašně moc hloupě se postavy chovají a jak na sebe problémy sami přivolávají. V tomto díle je to i laxnost Bohů, které tvůrci do hry nezapojili, přestože se někdo pokouší oživit jejich destruktivního tatíčka Krona. Stejně tak je bláhové zabíjení postav, u nichž je v momentu smrti jasné, že je po ruce způsob, jak je zachránit. Jenom postavy jsou celé překvapené.

percy_jackson_more_nestvur_5

Guggenheimovo muzeum ztracených mladých herců

A chudáci herci jsou v tom o samotě. Konkrétně hlavní troj(čtyř)lístek v podání Logana Lermana, Alexandry Daddario, Brandona T. Jacksona a nově Douglase Smithe. Všichni jsou mladí a všichni jsou v zásadě dost nezkušení, a to se odráží na podprůměrných výkonech ve vypjatých scénách a mdlých výstupech ve zbytku stopáže. Kolik viny si přitom nese režisér hřmotného jména Thor Freudenthal, který mladé tváře neformuje na jejich herecké dráze, na kolik se podílí absence jakýchkoliv hereckých příležitostí ve scénáři od autora mnoha videoher a Green Lanterna Marca Guggenheima a na kolik si přisadila pravděpodobnost, že všichni měli štěstí při castingu, ale do budoucna s nimi počítat nemusíme?

Lerman dokázal ve snímku Ten, kdo stojí v koutě, že v pozoruhodných komorních snímcích se mu daří o poznání lépe než ve spotřebních hitech jako Tři mušketýři. Na druhé straně Alaxandra Daddario může aspoň čerpat ze svých dívčích půvabů, i když pozici romantického idolu ji odepírají jak výběrem kostýmů a přebarvením vlasů, tak detaily v příběhu. Komická úloha Brandona Jacksona byla ultimátně utlumena, aby mohl kyklop Douglase Smithe uvést na scénu protirasistický podtext.

Vlastně jde spíš o vykřičený text, protože Percy Jackson pod povrchem nic neskrývá a nedisponuje žádnými ambicemi. Dělá si z mýtů dobrý den. Strašlivou bytost titána vypustí uprostřed zábavního parku a dává tím jasnou zprávu. Všechny tyto velké příběhy jsou pro tvůrce Percyho Jacksona jen pouťovou atrakcí.

percy_jackson_more_nestvur_6

I spojili své síly nejmocnější z mocných nedosažitelného Olympu, aby spravedlnosti přišla o své okovy a otcové a matky tohoto filmu nedošli přízně fortuny.

(2.5/10)

Adam Fiala