R.I.P.D. – URNA – pohřebiště hollywoodských snů

20.7.2013 at 12:43  •  Posted in Recenze by

Přijměte pozvání na poslední rozloučení s promarněným potenciálem a ztracenými kariérami herců a režiséra.

 

Sešli jsme se zde, abychom si připomněli, co vedlo k tragickému osudu projektu URNA, který sliboval nápaditou zábavu ve světě, kde zlí mrtví chodí mezi námi a mrtví hodní je posílají do věčných lovišť. V tuto smutnou chvíli pláčeme nad Robertem Schwentkem, který mnohé potěšil svými předchozími filmy, ale řízení posledního se mu vymklo z rukou a naboural.

Vzal s sebou spolujezdce, Jeffa Bridgese opilého svým chraplákem a imagí kovboje a mladého Ryana Reynoldse, který za svůj krátký čas zničil několik komiksových životů. Část viny padá na technický stav, základ postavený na komiksu, který není ani příliš známý ani příliš originální a ani pohlcující, zkrátka nemohl zvládnout někdo, kdo nebyl dostatečně zkušený.

ripd_urna_2

Ryan Reynolds, hezoun k pohledání a fanoušek komiksů

Nebohý Ryan Reynolds sice disponuje sympatickou tváří, která by v případě správného pracovního úvazku dokázala zpříjemnit čekání každému zájemci u okénka úředního šimla, ale skrz filmy proplouvá s výrazem toho samého průkazového fota, které si udělal při vstupní prohlídce na hollywoodské pozemky.

R.I.P.D. znamená minimálně čtvrtou účast v komiksovém projektu – Blade 3, Green Lantern a X-Men Origins: Wolverine a tedy i čtvrtou postavu komiksového světa, kterou ztvárnil, což by už na nějaký rekord mohlo stačit. Zvlášť když ani jedna z nich nepřežila nezájem diváků. V R.I.P.D. je za suchar a slušňáka, co do sebe nechá kopat starším kolegou. Jedna polovina povinného konceptu buddy movies splněna, další krok k filmovému zapomnění splněn.

ripd_urna_3

Jeff Bridges, neotesaný desperát a kuželkářský přeborník

Když je jeden bezbarvý, musí být druhý atypicky nesnesitelný. Nedávné kombo ultraprůměrného Jasona Batemana a ultrašílené Mellisy McCarthyové ve snímku Z cizího krev neteče budiž příkladem. Jeff Bridges se uvrtal do nadsazené podívané, v níž ale kvůli přístupnosti jen těžko zpeněží dokonalou obhroublou dikci. Hlavně ale tvůrci potřebovali zestárlého kovboje, a protože se nedávno hrála úspěšná Opravdová kuráž, mohl si Bridges svou roli vlastně zopakovat a tím zabít dvě mouchy jednou ranou.

Jak nepříjemně rezonuje jeho současný výkon s předchozím, jako by zpětně kazil dojem z role maršála Cockburna. Hraje v zásadě tutéž postavu, jen méně nekorektně a s větším množstvím trapného humoru (jako když rajtuje na Reynoldsovi jak na splašené kobyle). Paradoxně ale zůstává jeho starosvětský pistolník alespoň záchvěvem nějaké zábavy (už jen ta jeho neodolatelná mluva), která však nepřekročí úroveň komiksu Kačera Donalda (jehož čtenáře má film URNA největší potenciál zabavit). Zdatně se umrtvuje charisma velkého Lebowskiho.

ripd_urna_4

Robert Schwentke, žánrový hráč

Německý tvůrce začal před osmi lety budovat kariéru na americkém kontinentu, ale tento cíl nejspíš nikdy plně nezavrší, když se ujal vedení nad nebeskou policejní patrolou. Bude nám chybět jeho nevypilovaný rukopis, navzdory němuž dokázal ve zmatené romantice Zakletý v čase nadchnout citlivě handicapovanou romantikou s příměsí sci-fi a v akčním starobinci RED překvapovat mírou sympatizování s potrhlými postavami a jejich smyslem pro humor.

URNA není k smíchu a na pohřbech se přeci jen spíš pláče než halasně chechtá. Smůlou je, že dobrých vzpomínek na URNU není moc. Akční podoba sází na bláznivost a digitální veletoče, nevázanou zábavu, v níž se hrdinové – již mrtví – těžko mohou obávat umírání. Monstra mrtvých jsou zvláštní, v zásadě nekreativní a nad zákonitostmi jejich podoby není radno uvažovat. V digitálním světě jsou sice cestou o pár let dozadu, ale za skromných 130 milionů se lepší asi pořídit nedají. Marnivá motivace mrtvých přivést na svět další sobě rovné (proč zvětšovat konkurenci?) i nesmyslná práce oddělení R.I.P.D., které sice zatýká mrtvé a uchovává nalezené předměty, ale opovrhuje procesem vyšetřování, jsou jen kamínky vedoucí po hřbitovní stezce mezi jinými propadáky.

ripd_urna_5

RIPD, komiks bez ambicí

Jednotka rozhodně neživých agentů se na stránkách komiksu objevila ve čtyřech sešitech na přelomu tisíciletí. Pravděpodobně velká sláva způsobila, že na pokračování příběhů si fanoušci počkali deset let, rok před uvedením do kin jako příběhový prolog. Nápad samotného komiksu se podobá Mužům v černém nebo Hellboyovi, tajným útvarům, které bojují se specifickými formami nadpřirozených bytostí – mimozemšťani, fantasy bytosti a v případě URNY tedy mrtvými. V zásadě ale nic ohromného, co by člověk mezi stovkami jiných komiksů nepřehlédl.

Fungování organizace se ponechává stranou, byť by nahlédnutí do přísně byrokratického úřadu s vtipnými detaily poskytlo zázemí, díky němuž by pobyt ve společnosti jejich agentů byl něčím víc než jednorázovým dobrodružstvím. Nejzajímavější věcí není jejich práce, ale název, který zůstává zajímavou hříčkou v originále a je geniálním překladatelským výtvorem v české podobě. R.I.P.D. aplikující klasickou náhrobní zkratku RIP spolu se zkráceným označením policejních jednotek v Americe jako NYPD, LAPD. Český název si pak vypůjčil označení normálního policejního útvaru, který shodou okolností sdílí označení pro pohřební nádobu.

ripd_urna_6

Spekulovat o to, co mohlo z útvaru neživých agentů vzniknout, je bláhové v limitech hollywoodské produkce, která se zuby nehty drží osvědčených postupů. Pokud se tvůrčí talenty na díle nepodílí nebo nedokážou prosadit jiné vidění, vznikne pak produktový blockbuster jako URNA. Vyprázdněná nádoba bez života, údivu a legrace, bez vnitřního světa a zákonitostí, jejichž odhalování by bylo větším dobrodružstvím než jakákoli honička s mrtvolami.

(3.5/10)

Adam Fiala
Starší příspěvky:
Společná výprava Hollywoodu a Evropy na Everest

Islandský režisér Baltasar Kormákur je považován za jednoho z nejoriginálnějších režisérů současnosti. Jeho severská tvorba (S milenkou mé matky, Severní...

Zavřít