Došel závodníkům benzín před cílem, mají plnou nádrž, nebo ani nenatankovali? Přečtěte si, jaké je životopisné drama o slavném závodníkovi Formule 1 Nikim Laudovi.
Masivní reklama po celé Praze láká na „skutečný příběh Nikiho Laudy“. Z plakátů na nás zírají dva chlápci s agresivní pózou a zarputilostí ve tváři. Australan Chris Hemsworth hraje britského závodníka Jamese Hunta. Nikiho Laudu, jeho úspěšnějšího rakouského soupeře, ztvárnil Daniel Brühl, jehož si můžete pamatovat např. jako nacistického vojáka Fredericka z Hanebných panchartů (2009).
Film začíná titulkem, který oznamuje, že příběh je natočen podle pravdivých událostí. Stejně jako reklama, tak i režisér Ron Howard poněkud klamou. Pokud životopisnému dramatu odpustíte různé nepravdy jako např. Huntova potyčka s novinářem, osudný okruh Nürburgring, o jehož nebezpečí se diskutovalo dávno před závodem, nikoliv pět minut před zahájením, nebo nejste znalci osudů těchto persón ze světa prestižní Formule 1, pravděpodobně se vyhnete zklamání. Technicky jsou však Rivalové výborní – 70. léta jsou vizuálně laděna do teplých barev a nasnímána skrze jemný retro filtr.
Stalo se to, nebo ne?
Ron Howard rozhodně umí režírovat příběhy, které vychází ze skutečnosti. Dokáže jim přidat dramatické zvraty a vést herce k velmi autentickým výkonům jako tomu bylo např. u Apolla 13 (1995), Čisté duše (2001) nebo Těžké váhy (2005). Nezapomeňme však, že jádrem jakéhokoliv filmu je scénář. K Rivalům jej napsal britský dramatik Peter Morgan, který za sebou má např. scénář ke Královně (2006) a několik divadelních dramat. Jistá teatralita je z dialogů patrná, postavy se občas vyjadřují až příliš vzletně či osudově.
Prostopášný hejsek Hunt sbalí ženu za dvě minuty a ve třetí stihne urazit své protivníky, cílevědomý a vážný Lauda, který mluví pomaleji a promýšlí svá slova, je vyznavačem přísného řádu a spořádaného stylu života. Díky věrohodnému výkonu Brühla na plátně ožívá legenda Formule 1, čemuž významně napomáhá předkus, jenž dal závodníku přezdívku „krysa“. Hemsworth je na Hunta až příliš pěkný, ale herec konečně dostává ve své kariéře značný prostor k hraní.
Oba piloty Formule 1 spojuje vášeň k jízdě a samozřejmě touha vyhrát titul Mistra světa. Postupně se z nižších soutěží propracovávají až do stájí McLaren (Hunt) a Ferrari (Lauda). Směřují až na vrchol, což nicméně trvalo roky. Mnoho životopisných filmů se tak uchyluje k dějovým zkratkám a Rivalové nejsou výjimku. Eliptické vyprávění však někdy působí poněkud nezvládnutě až směšně, a to např. ve scéně, když se Hunt sebevědomě baví se Suzy (mimořádně šik Olivia Wilde), střih a už se pár fotí před radnicí.
Naopak střihově velmi zdařilými jsou prostřihy na série závodů, které obsahují pouze název místa konání, rok a krátký záběr na svištící monoposty. Montáž, kdy je Lauda ošetřován v nemocnici a v televizi sleduje vítězícího Hunta, také patří také mezi nejintenzivnější scény, a to díky kombinaci dravosti závodů a zároveň křehkosti lidského těla.
Boj o titul Mistra světa
Scenárista se naštěstí nesnažil pokrýt kariéry obou závodníků a věnuje se zejména Laudově nehodě na německé Grand Prix v roce 1976, jeho následné léčbě a poslednímu zápasu sezony v japonském Fuji. Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Anthonyho Doda Mantleho (Antikrist, Dredd) nabízí nesmírně pohlcující chvíli, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli.
Rivalové k sobě cítí antipatie, ale zároveň zachovávají respekt. Pravděpodobně nebudete držet palce ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Film určitě zabaví i bez znalosti prostředí Formule 1 a vysokooktanového univerza obecně, ale o vhodný materiál na večerní rande rozhodně nejde. (Vedle statného blondýna Hemswortha totiž vypadají ostatní muži jak… inu, Brühl).
Burácivá hudba Hanse Zimmera adrenalinovým závodům vhodně konvenuje, ovšem většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle. Samozřejmě téma rivalita je známé už z antických dramat a originalitu nikdo nečekal, ale po týdnu se dojmy z Rivalů vypařily jak chladicí kapalina a utkvělo jen minimum. Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně.
P.S. Ne že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům.
