Rodinné štěstí – živoucí drama jednoho bytu

0
10.7.2016 at 22:06  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Karlovarský vítěz se letos urodil v Maďarsku. I když přináší známou zprávu o tom, že lidské vztahy jsou komplikované, činí tak suverénně i zábavně.

 

    Rodinné štěstí je tvárný kousek sestávající se z několika metrů čtverečních jednoho bytu a převážně šesti osob, které většinou ani nevypadají, že hrají podle nějakého scénáře, ale že zkrátka naplno zosobňují své postavy, které prožívají strasti a radosti jako kterékoli jiné rodiny. Režisér Szabolcs Hajdu si za film odvezl z karlovarského festivalu cenu za nejlepší film a také za své herectví. V příběhu, který se odehrává během krátké doby, ale nevyčnívá. S ostatními herci se doplňuje v rodinné mozaice.

   Fakt, že se jedná o maďarský film, napomáhá tomu, že se nemusíme snažit pochopit kulturně odlišnou mentalitu, ale sledujeme postoje a chování lidí, které jsou uplatnitelné i u nás a v zásadě univerzální. Neznamená to ale, že by se debatami klouzalo po povrchu. Naopak do běžných rozhovorů se vnáší ostré i vyhrocené pozice, ať už jde o výchovu a lásku k dítěti, rodinná dědictví nebo třeba milostné pletky.

rodinne_stesti_2

 

   Nezůstává se při tom jenom u racionality a smysluplných argumentů. Muži a ženy jednají zaslepeně, jsou pokrytecky rozhořčeni, uráží se a vyhrožují. Emocionální škála je barvitá a nejlepší momenty nastávají tehdy, když se postavy mýlí. I když by tvůrci svůj film neoznačili za komedii, místy je film tak vtipný, jak jen život ve svých paradoxech dovede být.

 

Třináct kameramanů, štěstí i tak zůstalo

   Neobvyklé je Rodinné štěstí svou obrazovou stránkou, i když to při zhlédnutí nemusí být zcela patrné. Podílelo se na něm hned třináct kameramanů, kteří se na ústřední pozici střídali. Snímku to neškodí, nerozpadá se mezi různými přístupy. Vlastní je kameře jenom to, že nezůstává vždy na jednom místě a s oblibou se prohání bytem i s rozvášněnými postavami. Otáčí se za nimi a nečeká na střihačské nůžky. Navzdory všudypřítomným stěnám nechává film volně dýchat a přispívá k určité autentičnosti.

   Překvapivé je, že celou řadu témat zvládá film probrat v necelé hodině a půl. Snímek tak má švih a je řádně zahuštěný. Jeho předností je i civilnost, takže je jenom škoda, že v některých momentech se v zájmu ještě hlubšího ponoru do vybraného tématu mění téměř živoucí lidé v přechytralé mudrlanty, jejichž bystrý úsudek překračuje míru a ozývá se v něm pilná scenáristická práce.

   Výjimečným činí snímek to, jak lehce a upřímně nechává své postavy mluvit o problémech ve vztazích a životě. Není k tomu zapotřebí monolog jak ze sezení u psychiatra.

(8.5/10)

Foto: kviff.com

Přečteno: 372x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Filmové KVéčko – z centra festivalového dění

Jaký byl 51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? Přijel Willem Dafoe, scenárista Charlie Kaufman, Heydrich byl zabit a...

Zavřít