David O. Russel, Amy Adams, Christian Bale, Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Jeremy Renner a zvláštní host Robert De Niro představují film, kde se předstírá, aby se přežilo.
První desetiletí nového tisíciletí nebylo pro Davida O. Russella zrovna přívětivé. Po kriticky výborně přijímaných Třech králích se jeho filmařský život dostal do problémů, které se projevily v podivné existenciální komedii Mám rád Huckabees a nedokončeným filmem Nailed. Zároveň došlo k nějaké změně, něco se stalo, že poslední čtyři roky se třikrát uchází o nejvyšší ocenění Akademie. Vládní spiknutí? Mimozemšťané? Dozrál, nebo se naučil výhodně počítat?
Příběh se zakládá (vzdáleně) na skutečném případu se sedmdesátých let, kdy FBI s pomocí profesionálních podvodníků narafičila korupční past, do níž se nakonec chytlo několik kongresmanů. Šlo o nabídku investice, která byla podmíněna urychleným zajištěním občanství pro nastrčenou figuru šejka. Ve filmu vede federální tým Richie DiMaso a ke spolupráci donutí Irvinga Rosenfelda a jeho společnici Sydney. Mucholapku jim dělá camdenský starosta Carmine Polito. Každému ale jde o něco trochu jiného.
Horečka podfukářské noci
Drama, nebo komedie? Pravda, není za těžko skloubit vážnou a odlehčenou podobu, v případě Špinavého triku je však nejednoznačnost bolestivá.Vítězství v kategorii Zlatých glóbů pro nejlepší komedii/muzikál je příslibem vtipné podívané, zvlášť když dokázala porazit tak veselou bombu jako Vlka z Wall Street. Jenomže nakonec se zdá, že místo dramatické kategorii sem Špinavý trik šoupli jako muzikál, a to kvůli jedné hudební scéně s Jennefer Lawrence jako zpěvačkou v domácnosti.
Kromě několik drobných podvůdků je stěžejní součástí vyvedení jednoho vršícího se triku, kteréhož vychytralost má humornou podstatu a napříč filmem se nese uvolněná nálada sedmdesátých let s průběžně rozmisťovanými gagy, ale ke komedii tíhne hlavně tím, že si z nás svou přehnanou výpravou a účesy dělá srandu.
Oloupení herci
Režisérem Špinavého triku totiž není průměrný autor, ale již několik let horký adept na ocenění za režii David O. Russell. Jenomže ve svých posledních snímcích pracoval čistě s herci usazenými v obyčejném až syrovém prostředí – Fighter, Terapie láskou. Nyní se pokusil o větší filmovou fresku zahalenou ve stylizovaném retro úboru. Tím pádem jsou příležitosti pro herce zamaskovány.
Dokonce napodobování světa sedmdesátých let s módními výstřelky a svéráznými účesy odvádí pozornost od herců a naneštěstí také od výstavby děje. Herecky nejpozoruhodnější úloha nakonec připadla Amy Adams, která střízlivě vybalancovala dvě polohy mezi falešnou identitou Britky se šlechtickými vazbami a tuctové Američanky, která se snaží přežívat. Několik momentů zbavených pozlátka a soustředěných na ni samotnou jsou špičkovou záležitostí, a to i když odvádí zájem svými hříšnými svršky, jejichž výstřih nezná konce.
Lidé věří tomu, co jim filmy nakukají
Téma falše se napříč filmem vyskytuje v různých polohách. Dualita policisty Bradleyho Coopera a podvodníka Christiana Balea naráží na nerozpracovanost. Jejich výměna rolí, kdy se Cooper ambicemi mění v mocichtivého blba a Bale kvůli soudnosti a pragmatismu odhaluje svou pozitivní tvář, je zásadní pro průběh hlavního podvodu, ale zůstane jenom u potenciálu. Drobné náznaky, které se kolem nich rojí (např. Copperova agresivita/Baleovy problémy se srdcem), jsou dány za oběť rádoby fikanému závěrečnému zvratu. Zmínit bychom mohli i Jennifer Lawrence, když už dostala další Zlatý glóbus, ale to by muselo být o čem mluvit.
Nejpůsobivější je Russell v pasážích, kde se nehraje na komedii. Hned z počátku tak okouzlí poetickým přístupem k zachycení zamilování mezi Irvingem a Sydney, což má až malickovské rysy volnosti a lehkosti. Na druhou stranu se pak objeví veleobjevné myšlenky jako „lidé věří tomu, čemu chtějí věřit.“ Pro film to nemá žádný velký přínos, ale jako hláška u falešného obrazu se pro marketingovou kampaň hodí. Ostatně hra na důležitost , která se přitom falešně tají za divácky vstřícnou komedii, je největší prohrou.
