Rytíř povstal a diváci se posadili na zadek. Nebo ne? Nolanův poslední díl trilogie je nesmírně rozmáchlý – a to je zároveň i jeho slabinou.
Christopher Nolan se po čtyřech letech vrací, aby završil batmanovskou trilogii o maskovaném hrdinovi. Po filmech Batman začíná (2005) a Temný rytíř (2008) přichází vyvrcholení v podobě snímku Temný rytíř povstal. Bratři Christopher a Jonathan Nolanovi se již podruhé ujali scénáře, při jehož psaní měli na svých bedrech břímě enormních rozměrů – uspokojit diváky i kritiky, kteří byli z druhého dílu nadšeni snad ve všech aspektech.
Podařilo se restartovanou sérii podle komiksů ze stáje DC Comics uspokojivě završit? Hned na začátku odpovídám, že ano. Nolan fanoušky nikdy nepovažoval za tupé stádo a nabízel příběhy s přesahem. V Počátku (2010) dokázal, že je vizionářem, unikátem a jedním z nejtalentovanějších hollywoodským režisérů současnosti. Zásadně přepsal komiksový žánr – jeho batmanovská trilogie je zralá, temná podívaná, která si dovolí nastavit společnosti zrcadlo. Nikoliv tupá popcornová show, kterou ihned po skončení zapomenete. V 164minutové stopáži Rytíře ovšem režisér neuhlídal vše a leccos působí nedotaženě až odbytě. Několik nelogičností, přehnaností a nedotažeností, jež TDKR od znepokojivé realističnosti předchozích dílů odtrhávají, nepochybně zamrzí. Najdeme je v prologu, finále i epilogu.
Staří známí, ale i nové postavy
Nolanův dvorní kameraman Wally Pfister stále příliš neumí zachytit rvačku dynamicky a atraktivně. Zběsilé jízdy na batmotorce (Batpod) už na popáté taky moc nevzruší, ale režisér má Jokera v rukávu v podobě značně vylepšeného Batmanova vozidla (nebudeme však spoilerovat). Bruce Wayne a jeho alter ego Batman doposud neměl rovnocenného soupeře. Rozverný psychopat Joker v podání zesnulého Heatha Ledgera byl geniálně zahranou postavou, která si libovala v anarchii a chaosu. Nyní přichází záporák jménem Bane (Tom Hardy), jež chce nastolit nové pořádky, ale ještě před tím všechny terorizovat. Vládu nad Gotham City (vizuálně jde o mix New Yorku, Los Angeles a Pittsburghu) chce předat do rukou lůzy. Na scéně se objevuje tajemná zlodějka Selina (příjemně provokativní Anne Hathaway) s kočičíma ušima a těsnou kombinézou. Batman je traumatizován a trpí depresemi. Po tom, co na sebe vzal vinu za smrt Harveyho Denta a přišel o svou lásku Rachel, se stáhnul do ústraní na osm let. Gotham je téměř bez zločinu díky novým zákonům, takže po Batmanovi není žádná poptávka, navíc je obyvateli považován ze vyvrhele. Kontrastem k Batmanovi je mladý policista John Blake (Joseph Gordon-Levitt), ztělesnění ideálů a naděje, který netopýřímu muži věří a pomáhá mu. Filantropka Miranda Tate (nudná Marion Cotillard), nová postava, jež není v komiksech, chce Bruceovi pomoci s jeho projektem na vytvoření dlouhodobého zdroje energie pro lidstvo. Příběh je složen z několika linií a figurují v něm desítky postav (interní vtip pro nás fanoušky seriálu Hvězdná brána: „Indeed“), pro základní přehled bude snad tento odstavec dostačující.
Hlavním negativem Nolanova opusu je přehlcenost/přesycenost postavami a zápletkami. Film předkládá až příliš mnoho témat – ať už jde o terorismus, nenasytnost finančníků, problém s neobnovitelnými zdroji, kriminalitu obecně nebo neschopnost vlády a prezentuje je velmi doslovně. Největším nepřítelem se Nolanovi stává paradoxně on sám. Recykluje druhý díl co do temné atmosféry beznaděje a zoufalství, tak některých podzápletek (opět akt terorismu v podobě eminentní hrozby výbuchu, avšak ve větším měřítku nebo pád a vzestup hrdiny). Po téměř dokonalé dvojce s hutnou dějovou strukturou, která však byla konstantně napínavá, postupně gradovala a navíc nabídla charismatického záporáka, je v podstatě naivní očekávat něco ještě sofistikovanějšího. Epičnost Temného rytíře, který povstal, je bez diskuse obrovská. Desítky postav, stovky komparzistů, dechberoucí vizuálních efektů (hřiště), ale i mnoho témat, myšlenek a zároveň realistické dusné atmosféry obsahuje málokterý film. První díl se jeví v porovnání s trojkou de facto jako komorní drama o strachu s pár postavami.
Zvratů a rychlých vysvětlování je v TDKR opravdu mnoho. Bohužel se některé postavy objevují podezřele často ve správný čas na (ne)správném místě (Selina, Blake). Rozhodují se bláhově, jindy zase neopodstatněně nebo velmi nepromyšleně (Batman se vrhá na Banea), což u inteligentního Bruce překvapí. Nová odhalení jsou sice překvapivá, ale některá působí samoúčelně případně jako ta nejameričtější filmová klišé.
Třetím dílem opět prostupují jasně definované atributy dobra a zla. Bane je ztělesnění brutální síly a údajně i inteligence, která se však nemá jak projevit. Herec de facto nemá co hrát. Sošně si chodí městem ve svém ovčím kabátě a maskou na obličeji, díky níž bezbolestně dýchá. Navíc jeho hlas zní nechtěně komicky a čím déle mluví, tím víc mu přeskakuje tón. Postava má jeden daný cíl, jehož nalinkovaný vývoj sledujeme přes dvě hodiny. Nolan je však stále mistr v budování atmosféry, která je v TDKR tak depresivní a plná zoufalství, že na člověka doléhají skoro až hmatatelné negativní pocity.
Kočičí žena, která nemňouká
Velmi nenásilně režisér do filmu zapojil Selinu alias Catwoman. Přirozeně vplouvá do děje (s oušky v podobě brýlí), aniž by na sobě hned měla kočičí oblek s ocáskem. Její přezdívka ve filmu nezazní ani jednou, což suplují různé narážky na kočku jako takovou. Ovšem Selina není příliš propracovanou postavou a její mnohé schopnosti, vlastnosti a znalosti jsou jen povrchně naťuknuty. Nedozvíme se o jejích konexích k Baneovi nebo o tom, jak dokáže tak dokonale mizet z mrakodrapů. Batman díky ní však není už smrtelně vážný a sebereflexivně okomentuje její kvapné zmizení, jindy si dvojice vymění několik humorných hlášek. Těch je však ve filmu až nečekaně mnoho a řada z nich je laciná („Matka mě varovala, abych nesedala do auta s cizími lidmi“) stejně jako *spoiler* líbací scéna.
Začátek TDKR má grády. Úvodní scéna, kdy dojde k únosu letadla, je naprosto strhující . Nolan sice popře zákony fyziky (podobně tomu je i ve finále), ale to si v komiksovém filmu, v němž je jakési vězení kdesi na východě (vypadá to jako Afghánistán či podobná země), v němž slepý stařík a lékař zázračně pomáhají zlomenému (doslova) hrdinovi, dovolit může. Tvůrci Skyfall si o takové akční scéně mohou nechat leda zdát, my ostatní zíráme s otevřenými ústy. K tomu hřímá hudba Hanse Zimmera, který více rozvíjí již známé motivy, ale také přidává nové k novým postavám. Hudba je to mnohdy dosti zrecyklovaná, někdy působí až příliš agresivně či vlezle. V rámci filmu však soundtrack funguje, ale se samostatným poslechem je to horší. Změn doznala i choreografie bojů (Keysi), jež je ještě více kontaktní a násilnická. Vizuální efekty vytvořila tatáž jména, která pracovala na předchozích dílech a Inception – jejich kvalita je neoddiskutovatelná stejně jako propracované kostýmy opět od Lindy Hemming.
Emoce, emoce, emoce…
Vzhledem k dlouhé stopáži obsahuje film až překvapivě málo akčních scén, ovšem i to málo je perfektně provedeno – zejména honička na motorkách, začátek bitky policistů s Baneovými stoupenci, šok na hřišti nebo zmíněný prolog. Napětí je pečlivě budováno, ale po hodině se poněkud vytrácí a transformuje se ve všepohlcující atmosféru zmaru, neinvenční honičku s časem a až příliš rychlý sled událostí. Několik postav má charakter jen načrtnuto, což nás ochuzuje o emoce v řadě scén, kdy jsou postavy ohroženy nebo naopak vítězí. Zejména ženské postavy jsou poměrně ploché a s neprokreslenými motivacemi – nedostaví se pak kýžené emoce při zásadním zvratu ke konci. Snad nejlepší výkon ze všech předvádí Michael Caine coby Batmanův komorník Alfred. Svého „pána“ nade vše miluje a několikrát mu promlouvá do duše s takovou vervou a citem, že se téměř nelze nedojmout. Na scénu se vrací i Fox (Morgan Freeman), ředitel Wayne Enterprises, aby Bruceovi ukázal pár žhavých technologických novinek. Samozřejmě v černém provedení.
Všichni jsme fanoušky
Slastí je sledovat čiré geekovství zhmotňující se nejen na plátně. Zatímco fanoušci po celém světě chodí v kostýmech na půlnoční projekce, někteří policisté ve filmu zcela nadšeně kvitují příchod Batmana a zůstávají stát v pozadí a s nehranou radostí jej nadšeně sledují jak malé děti, jiní hltají přímý přenos z televize. Batman je superstar, Batman je idol. A v tu chvíli se propojuje rovina divácká i filmová – všichni (s Nolanem v čele) nadšeně postavu pozorujeme a tetelíme se blahem, když uslyšíme svist pláště a chraplavý hlas Temného rytíře v temném Gothamu. Tajně sníme o to, že se vedle nás prožene na své batmotorce.
*Odstavec obsahuje rozuzlení filmu*
Lidové tribunály, které zavede Bane, řídí Scarecrow (Cillian Murphy), jež sedí na obrovské haldě tiskovin a cynicky odsuzuje provinilou vyšší třídu – zvrácená kafkárna, na níž je skoro radost pohledět. Události se ve filmu postupně horší a horší – Nolan nás v bezmoci a zoufalství přímo koupe. Policejní složky Gothamu jsou uvězněny v podzemí, a režisér tak reflektuje 11. září. Východisko nikde, Bane neotřesitelně kraluje městu. Revoluce začíná, lůza řádí v ulicích, Batman je ve vězení. Bohužel se Nolanova dřívější originalita ke konci zcela vypaří a sledujeme klišé nejtěžšího kalibru v podobně časové bomby, která najednou získala velké červené odpočítávadlo. Batman povstane, zázračně se dopraví do izolovaného Gothamu (!), rychlostí světla přemístí bombu pryč, sirotci mu nadšeně tleskají a na konci si sedí ve Florencii na víně se Selinou a Alfred jim spokojeně kyne. Blake dostane souřadnice Bruceovy jeskyně a zjišťujeme, že jeho jméno je Robin. Batmanovi odlijí sochu a lid jej miluje. Kýč jak Kočičí ženy bič.
P. S. Baneovi se dostane pochříchu nedůstojného konce.
