Krize podle všeho superhrdiny ještě plně nezasáhla. Stále, i 10 let poté, co aktuální vlnu rozjely snímky X–Men a Spider-Man, se jim daří plnit pokladny a jednoduše naplňovat rámec zábavné letní podívané. Vedle Avengers a Temného rytíře nás chce letos potěšit i Spider-Man a očividně si vytáhl Černého Petra.
Spider-Man se vrací a rovnou ke svým kořenům. Jde přitom o obsahový návrat, nikoli návrat formy, která by se výrazněji inspirovala retro stylem jako X-Men: První třída nebo nostalgicky vzpomínala na zlatou éru komiksových hrdinů. Studio Sony ale vlastní práva na dobrodružství pavoučího muže a zkouší, co by s ním mohli provést.
Peter Parker se protlouká střední školou. Jeho učební kredit je vysoký, jeho společenský prakticky nulový. Ovšem dokáže být nad věcí a vnímat střední školu s ryze pragmatickým pohledem. Tak trochu si myslí na Gwen Stacy a nejspíš by ho překvapilo, že se s ní velmi brzy sblíží. Z pozůstalosti jeho rodičů získá jméno doktora Connorse a vydá se do Oscorpu zjistit, jestli o jeho otci a matce neví něco víc. Tato budova se však stane místem hned několika neštěstí, která velí dávat si na zájmy společnosti pozor. Experimenty s genetickým inženýrstvím, mezidruhovým křížením a další snadno rizikové věci se rychle pokazí. Petera kousne pavouk, jiný si podivné sérum vstříkne dobrovolně. A máme tu superhrdinu a superpadoucha. A taky lásku jako trám…to mezi Peterem a Gwen.
Sam Raimi uzavřel svou spider-manskou trilogii před pěti lety. Dodnes na ni zůstávají převážně pozitivní vzpomínky, přestože každý díl zanechal rozličnou stopu, od pokusného, neučesaného a trikově nedokonalého prvního dílu, přes excelentní a vyvážené pokračování až ke katastrofálnímu završení vyznačující se přeplácaností, melodramatickým kýčem a devalvací herectví.
Nyní nastoupil nový tým pod vedením Marca Webba, kterého si dosud můžeme spojit maximálně s 500 dny se Summer. To je romantická komedie. Nepřekvapí proto, že na novém Spider-Manovi je pozoruhodné hlavně pojetí romantické linie, která se vysvobodila ze spárů ryzí melodramatičnosti a využívá bezprostředních výkonů herců, čímž zapadá do doby, kdy se autenticita cení nade vše a více odkazuje k charakteristice tohoto superhrdiny jako kamaráda ze sousedství. Na druhé straně akční stránka se ztrácí navzdory tomu, že má solidní spád a stylové provedení. Projevuje se na ní však nedůslednost.
Ve zkratce řekněme, že nový Spider-Man toho má hodně co stíhat, přestože se v něm nakonec nic moc nestane. Dojíždí na to právě bojové scény, v nichž Spider-Man poměřuje své schopnosti jak s grázly, tak s policií a hlavně se sebou samým. Na rozdíl do ňoumovitého Petera Parkera Tobeyho Maguira je Peter v podání Andrew Garfielda ryzím středoškolským outsiderem, který je tak obyčejný jako každý druhý, co sedí v kině. Aby byl ve svém odloučení dostatečně sympatický a atraktivní, dají mu od začátku do vínku jízdu na skateboardu, kterou zaručeně provozují jen pohodový lidi. Od toho se ale odvíjí i způsob prezentace jeho nových schopností.
Amazing Spider-Man přišel o schopnost biologické tvorby pavučin, takže několik prvních akciček provádí Spider-Man až v parkourovém či freeruning stylu. Kdyby se toho film držel, významně by ovlivnil stylistiku filmu a jeho přitažlivost pro náctileté publikum, kterému mohla přeci jenom vadit dětinskost a limonádovitá nátura původní trilogie. Ovšem Webb to ve filmu více nerozvíjí a nenachází vlastní bojový styl pro svého superhrdinu. Neuchytí se ani pohled z první osoby, kterého je jenom pár sekund. Je jednoduše akrobatičtější, ne tak fotogenický a vylézající hlavně v noci. Rozmazané snímání moc nepomáhá. Mravenčení, které dřív sebevědomě a stoprocentně přicházelo v některé z mnoha scén houpání mezi mrakodrapy, zde chybí.
Peter ve filmu prochází několikerou proměnou, kterou často zaviní nějaká tragická a na rozdíl od Raimiho až traumatická událost. Jenom škoda, že v závislosti na tom, že sledujeme nákladný letní blockbuster, který si nemůže dovolit utápět svého hrdinu v depresích a flegmaticky ho nechat bloumat zbytkem filmu, se silné scény brzy rozplývají. Vzhledem k tomu, že se Webb oprošťuje od komiksovosti podobně jako Nolanova série o Batmanovi nebo X-Men, neakční scény jsou velmi civilní a herci prokazují schopnost zaplnit obraz výraznými, niternými emocemi, nepřekvapí, že z nich vyplývá ono zdání traumatu. Snadno však odezní, jako by si film nafackoval a uvědomil si, že není nezávislým dramatem. Nerozvíjí témata morálky do hloubky.
Díky civilnosti je dopad citových scén sice silný, ale jejich průběh tím pádem přichází o jakoukoli osudovost a filmový étos důležité události. Postavy už nejsou tak patetické, ale jenom ztěžka to udržuje stejnou niť jako tradičně nadsazené bitevní momenty. Jak Andrew Garfield, tak Emma Stone jsou ve svých rolích úžasní a Webb je dokáže vést bravurně v jejich romantických pasážích, které kmitají mezi komediálností a něžnou trapností okamžiku. Ovšem jsou jenom jedním ze střípků, které nemají tolik prostoru, aby pořádně chytli za srdce a potěšili duši filmového fanouška, natož aby mohly regulérně fungovat jako romantický příběh.
Jsou tu pak další linie, které snímek více či méně uspokojivě nenaplňuje. Jednou je motiv Peterových rodičů, který je horkou novinkou. Webbův Spider-Man v něm rozjíždí dalekosáhlejší plán, který by nejspíš došel naplnění ve zbývajících dílech nejspíš plánované trilogie. Přestože jím však široce začíná a staví jej tak do pozice významotvorného subjektu, zbytek filmu jej využívá jenom jako zdůvodnění toho, proč Peter bydlí u strýce a tety a proč se Peter seznámí s dr. Connorsem. Nyní chybí propojení, možná se situace změní s existencí dalších dílů.
Spider-Man také musí ke svým schopnostem nějakou událostí přijít. Pak je musí řádně otestovat a ukázat, v čem jeho síla spočívá. Taky se nesmí opomenout přerod od sobeckého pojetí využívání schopností přes agresivní boj se zločinem až k obětavé záchraně životů. A své místo musí mít i příběh ústředního padoucha, který je nedořečený, aby tajemství kolem Peterových rodičů nebylo narušeno. Charisma Rhyse Ifanse, který si ještěrkoidního doktora Connorse zahrál, bývá značné, ale pojí se víc s bohémskými, žoviálními a mimózními postavami než s respektovanými vědci, kteří zmagoří a chtějí celé město změnit v jedno velké terárium.
Do toho všeho se James Horner (Avatar, Nový svět) pokouší nalézt vhodné melodie, které by se vyrovnaly a nabídly alternativu nezapomenutelným skladbám, které doprovázely Raimiho pavoučího muže. Jde mu to ztěžka, neboť volí cestu muziky více poddajné, která nehalasí a s emocemi pracuje na vyšší úrovni, mnohem jemněji jako samotní herci. Má své zajímavé momenty, ale podobně jako celý Webbův přístup není tak podbízivá. Webb se nebojí být drsný, a tak v kontextu civilní stylizace není neobvyklé, že Spider-Manova dobrodružství ústí v četná a krvavá poranění Petera. Neobvyklé není ale ani to, že se zázračně rychle zahojí, aby mohly vyniknout další rány.
A takový je celý filmy. Nestačí se říct A, už se začíná vyslovovat B a myslí se přitom na C. Škoda, že Spider-Man musí stále vězet v hollywoodském područí. Kdyby se pustili do odvážnějších experimentů, mohli natočit jednoho výrazně romantického Spider-Mana, jednoho extra akčního s unikátní choreografií a poslední by byl indie dramatem ze střední školy, dost možná blízký letošní Kronice. Dohromady je to však obehraná písnička, která má v konkurenci letošní nabídky problémy přijít s neodolatelnou nabídkou a zajistit nezapomenutelný zážitek.
