Úsvit planety opic – vzpoura zoo proti lidem, díl druhý

0
19.7.2014 at 21:07  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Jede pokračování Zrození planety opic na slupky od banánů, nebo je to trhák roku? Lidoopi se hlásí o slovo, a to doslova.

 

    Opice být zase v kinech a vědět, že lidi to zajímat aneb do kin přichází sequel Úsvit planety opic, který by jiste rád navázal na velký kasovní úspěch jedničky a ideálně získal status klasiky jako původní Planeta opic (1968). Mizerná reputace řady pokračování ze 70. a 80. let opičí univerzum téměř zabila, remake Tima Burtona z roku 2001 situaci nezlepšil. Až moderní reboot dokázal příběh, který původně vychází z knižní předlohy Pierra Boulleho, úspěšně resuscitovat.

    Zrození planety opic (2011) končilo scénou, kdy se po světě začal šířit smrtící virus. Úsvit planety opic režiséra Matta Reevese na tyto události navazuje. Odehrává se deset let poté, a ukazuje tak drtivé následky pro lidstvo a na druhé straně nečekaný vývojový skok pro primáty. Chemická látka, která měla být původně lékem, se stala pro člověka smrtícím virem, který se rozšířil po zeměkouli a zabil miliony lidí. Lidoopi díky němu získali inteligenci, osvobodili a začali si budovat zázemí. Po světě jsou roztroušené skupiny lidí, které zachránila imunita. Šimpanzi, gorily a spol. mají také své tlupy v různých zemích a městech, o tom se však nic nedozvíme. Film totiž sleduje pár stovek přeživších lidí, kteří pobývají v San Franciscu a kterým dochází zdroj elektřiny. Rozhodnou se proto opravit vodní elektrárnu, která se však nachází v enklávě primátů v lese za městem, konkrétně v Národním parku Muir Woods, kde opice spokojeně žijí, množí se a na rozdíl od lidí celkově prosperují.

Caesar chtít taky pláštěnku!

 

 Hop – a je tu lidoop

    Skočme rovnou k jádru. To, že se po týdnu artovek ve Varech budu u amerického trháku prostě a jednoduše nudit, jsem vskutku nečekala. Zklamání nelze potlačit. Pryč je znepokojivá atmosféra z jedničky, kdy opice coby evolučně nižší stupeň člověka získávají IQ, které dosud měl jen homo sapiens sapiens. Libovolný lidoop přehrává člověka (Gary Oldman, Kirk Acevedo), nosné lidské postavy chybí. Desítku zim shrnuje odbytá montáž zpravodajských záběrů, které předávají pouze útržkovité informace a pár vteřin děsu. Základní konflikt nastavil už první díl, a místo aby jej sequel rozvíjel skrze dynamický řetězec událostí, nabízí jen úmorně pomalé tempo a z hlediska základní dramatické výstavby pouze povrchní expozici, velice slabou kolizi (rychle potřebujeme elektřinu) a očekávatelné rozuzlení s doslova okatým cliffhangerem.

    Příběh tvoří drobné roztržky na obou stranách, které jen stále dokola variují „opice neposlouchá hlavní opici a chce zničit lidi/člověk neposlouchá hlavního člověka a chce s opicemi buď vyjít, či je zabít“. Opice vědí, že lidí je málo a živoří, lidé vědí, že někde v lesích si žijí opice. Střet je nevyhnutelný, což víme i bez znalosti frančízy, a čekat 130 minut, než k němu dojde, a v mezičase si zavzpomínat na staré dobré časy mladého Caesera je vskutku neuspokojivé. Chybí totiž jakýkoli moment překvapení nebo hlubší přesah či propracovanější motivace – skutečně nelze jednání všech zúčastněných bagatelizovat na pouhé xenofobní výkřiky, že zkrátka „opice/lidé být zlý“.

usvit_planety_opic_6

    Celkově je Úsvit samozřejmě chytřejší než většina komiksovek, ale nudně nezaujatý způsob vyprávění, jehož dějový vývoj je první hodinu prakticky nulový, má za následek to, že nelze říci, co je důležité a co lze pominout, což ve výsledku znamená, že vše je stejně (ne)podstatné. Kamera tak například stejně dramaticky snímá banální i vypjaté scény. Matoucí je Giacchinův gradující hudební motiv, který láká na střet, ale ten nepřichází. Kde čekáte záběr na jatka, dostanete záběr na prchající nohy lidí, jako kdyby se snad v tu chvíli odehrávalo něco důležitějšího. Poprvé v životě mohu o filmu říci, že mi připadal špatně sestřihaný, což nepřímo vyplývá i z jednoho rozhovoru s režisérem, v němž hovoří o divokém střihání během tří týdnů. Film působí, jako kdyby se jednalo o osekanou kinoverzi, kterou dával dohromady někdo bez vize a za každou cenu nestranný. Žádné osobní střety dvou ras v žáru bitvy, hrůza lidí z toho, že je ubíjí mluvící opice k smrti atd. Nepřichází intenzivní strach o skomírající lidstvo, poslední ostrůvek naděje. Jde jen o lokální půtku dvou skupin, které na sebe čirou náhodou narazily – a z níž neplynou drtivé následky.

 

Kterak opice k rozumu přišli?

    Film by mohl zkoumat polidšťování opičáků, jejich vývoj coby novou větev evoluce, která v sobě zahrnuje schopnost mluvení i psaní. Mohl by se zaměřit na zvířecí rysy, jež lidoopi kvůli viru ztratili. Primáti jsou zkrátka napsáni jako téměř hotoví lidé, místo aby scenáristé alespoň načrtli, jak a proč k tomu docházelo. Bylo by naivní a také nesmyslné si žádat dokumentární výklad jako ve vynikajících seriálech z dílny BBC, ovšem většina postav je ve filmu dosti plochých a chybí jim jakýkoliv background. Rozhodně je však třeba ocenit perfektní motion-capture, které opět posouvá hranice digitálního herectví o kus dál. V této technologii zkušený Andy Serkis vytvořil coby Caesar plnohodnotnou postavu s širokou škálou autenticky působících emocí, kdy se např. samcův smutek (strach, bolest) jeví až zneklidňujícím dojmem útočícím na dosud neochvějnou jistotu našeho lidství jako nečeho jedinečného. Proti vážným dramatům nelze nic namítat, ale absence jakékoli odlehčenější scény snímku na tíživosti bohužel nepřidává. Poměrně časté vzpomínání skrze video či fotografii na dobu před vypuknutím epidemie se po čase stává až melodramaticky otravným, navíc v Úsvitu již nehraje relativně charismatický James Franco, vychovatel Caesara, takže emocionální dopad při sledování těchto scén je o to slabší.

Takto vypadá natáčení

 

     Bohužel tvůrci Úsvitu a potažmo kritici i diváci ve svých reakcích mylně zaměňují dualismus za hloubku. Práce scenáristů však rozhodně brilantní není. Rick Jaffa a Amanda Silver napsali zdařilou jedničku, ale u sequelu snížili své nároky a už jim očividně došly nápady. Jak si jinak vysvětlit celkově velice lenivě působící scénář? Malcom (Jason Clarke), hlavní postava ze skupiny lidí, má dítě a ženu, o které se bojí. Caesar má také dítě a navíc starost o nemocnou družku. Mezi lidmi je individuum, které neposlouchá vedení a má apriorně negativní přístup k lidoopům, čímž kazí snahy o mírumilovnou interakci. Totéž nalezneme u opic, kde šimpanz Koba odporuje vůdci smečky, chce lidi vyhladit a vyvolává zbytečné napětí. Tuto dualitu zesiluje fakt, že Mal je odrazem Caeasara (platí i obráceně) a snaží se v situaci, kdy již zanikla civilizace, jak ji známe, posílit stávající společenství a znovu nastolit dominanci své rasy.

usvit_planety_opic_3

Odpolední káva a hovory se šimpanzem

 

Otázky, otázky a zase ty otázky

    Mnoho otázek zůstává zcela nezodpovězených, což obecně u filmů není negativum, ale Úsvit přímo vybízí k přemýšlení nad tím, proč lidé hledají zdroj elektřiny až na poslední chvíli, proč již inteligentní opičáci loví srny pouze pomocí klacků, ale odpoledne si klidně dají hodinu psaní ve škole, či proč na sebe oba tábory nenarazily mnohem dříve, když o sobě musely (soudě dle událostí prvního dílu) vědět. A tak bychom mohli pokračovat dále a nejednalo by se o zpupné hledání vady za každou cenu, ale jen o snahu více pochopit nesmyslné chování zúčastněných, pouze lehce načrtnuté motivace a též černobílé charaktery – většina postav je buď výhradně zlá, nebo hodná. U postav nedochází také k žádnému vývoji názorů, shakespearovsky silná přátelství vznikají překotně a vše potápí uměle a zejména nerovnoměrně rozestavěné zlomové body, u nichž ani nedojde k řádným konsekvencím, a brzy následuje další skok. Např. Malcom se již podruhé přes zákaz vrací k Caesarovi, náhodou uvidí jeho nemocnou partnerku, bleskurychle ji uzdraví, a tak Caesar najednou vůbec neřeší problém, který dříve vyvstal.

    Není se na co upnout, není o čem přemýšlet, palčivé otázky nejsou položeny, a Úsvit planety opic je tak průměrným filmem, u nějž zamrzí nevyužitý potenciál skvělé předlohy. Utkví jen pár scén jako např. MMA souboj po opičácku nebo jízda lidoopů na koních. Ač je film nativně natáčen ve 3D, rychle si na poměrně nevyužitý efekt zvyknete, a brýle tak nepřinesou výraznější ponor.

 

(6/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Dawn of the Planet of the Apes

Režie: Matt Reeves, Scénář: Rick Jaffa, Amanda Silver

Hrají: Andy Serkis, Jason Clarke, Gary Oldman, Toby Kebbell, Judy Greer, Keri Russell

Žánr: thriller, drama, sci-fi, Země původu: USA, Stopáž: 130 minut

Česká premiéra: 17. července 2014, 2D, 3D, obojí s titulky

Usvit planety opic

 

Přečteno: 1386x

Marie Dostálová

Zamilovaná do kinematografie. Sledující zejména současnou americkou, evropskou, ale i asijskou tvorbu. Má nakoukáno mnoho kraťasů pro potěchu všedních dní. Kritická, avšak se slabostí pro fantasy. Nadšená málokdy, zato intenzivně. Poslouchající soundtracky, Čajkovského i rock. Milující různé seriály, drzý humor, modré nehty, větné rozbory a sáhodlouhé debaty. Na Moviescreenu od roku 2009.
Marie Dostálová

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Magický hlas rebelky – výjimečný film o výjimečné ženě

Poutavý životopisný dokument, který svým tématem a zpracováním bez problémů osloví pamětníky i školáky.      Filmaři a dokumentaristé stojí...

Zavřít