Komplikovaný dětský film se nebojí dospělých témat. A entů s hlasem Liama Neesona.
Volání netvora je třetím velkým filmem španělského režiséra Juana Antonia Bayony. Před téměř deseti lety ukázal svůj talent v nezvyklém hororu Sirotčinec (2008). K seberealizaci mu pomohl i Guillermo del Toro jako producent, který vedle práce na vlastních snových projektech podporuje tvůrce s podobným cítěním.
A zatímco druhý Bayonův film Nic nás nerozdělí (2012) zamířil doslova do vod katastrofické reality, angažmá v seriálu Penny Dreadful (2014) ho už zase přiblížilo guillermovské zálibě v brakových žánrech. Aktuální dílo Volání netvora pak podobně jako Faunův labyrint (2006) nese znaky dítěte v těžké situaci, které nachází útěchu ve fantazii, která může být skutečná i vymyšlená. Nepřekvapí, že v titulcích je del Torovo jméno zmíněno v poděkování.
Conorovi je dvanáct let, ale jednoduché dětství nemá. Žije totiž jenom s matkou, která trpí smrtelnou chorobou. Ve škole ho zase spolužáci mlátí. Po nocích ho děsí noční můra. Uzavírá se tedy do vlastní představivosti a s oblibou si kreslí. Jedné noci ale strom rostoucí naproti jejich domu u hřbitova ožije a sejde ke Conorovi. Slíbí mu tři příběhy, přičemž čtvrtý pak bude chtít na oplátku znát od něj a musí být pravdivý. Zdá se to Conorovi? Jaký je netvorův záměr?
Barvité pohádky
S Bayonou na snímku spolupracoval jeho tradiční kameraman Óscar Faura. Dovedou toho dost vyjádřit samotným obrazem a libují si i v detailech, ať už jde o Conorovu osamělost nebo jeho kreslířské kratochvíle. Ne vždy si ale vystačí jenom s hraným materiálem. Pro chvíle, kdy netvor vypráví, se pouští i na pole animace, která má připomínat vodové barvy. Vzhledem k tomu, že jde o minipříběhy, které se Conorovi téměř malují před očima, je to ideální způsob ztvárnění, ale není zcela důsledný. Animace se nedrží jenom u dvourozměrného formátu, který by slušel, a trochu se tím kalí, co by mohlo být suverénním výtvarným řešením. Navíc se třetí příběh zcela obešel bez této metody.
Jejich obsah však plně slouží zápletce a co je hlavní, Volání netvora je tím vzácným případem filmu, který je o dětech a pro děti, ale vypadá, že je pro ně příliš těžký a trudnomyslný. Ale jak autor předlohy a zároveň scénáře Patrick Ness na Febiofestu poznamenal, těžko by asi jeho knihu děti podpořily ve výročním hlasování o nejlepší publikace, kdyby je neoslovovala. Je to zkrátka podobné jako s traumatickou scénou úmrtí Mustafy ve Lvím králi (1994). Je to těžká, ale důležitá scéna a děti se s ní vyrovnají.
Ve stínu smrti
Filmový Conor totiž není prvním ani posledním dítětem, které zažije umírání rodiče a na filmu je působivé, jak citlivě a zároveň otevřeně se pouští do pojmenování složitých pocitů, které takové situace doprovázejí. Animované příběhy a mluvící strom jsou jen nástrojem pro sdělení poselství, nejsou samoúčelnou atrakcí. Přičemž Volání netvora nezůstává u očekávatelných pocitů obav ze smrti nebo touhy, aby milovaný neumřel. Jde dál a mluví i o věcech, na které možná lidé myslí, ale stydí se za to. O to je cennější. V nočních můrách mohou být skryté pravdy.
Také je to tím pádem herecky náročný kus, žádná selanka rodinného filmu. Velké břemeno leží na Conorově představiteli Lewisu MacDougallovi, který předtím hrál jednu z menších rolí v Panovi (2015), ale Volání netvora je pro něj skutečnou výzvou, kterou zvládá perfektně a nebojácně. Výteční jsou ale i dospělí herci, kraluje jim Felicity Jonesová, která je pro mnohé nyní hlavně hrdinkou ze Star Wars, ale tady se chopila role umírající matky, aniž by sklouzávala k povrchnímu sentimentu. Příjemně civilní je i Sigourney Weaverová, která jako babička čelí možná větší hrůze než jako Ripleyová vetřelci – umírání vlastní dcery. V dabingu netvora se zase vyžívá Liam Neeson, jehož hřmotný hlas dává oživlému stromu osobnost i věrohodnost.
Český podtitul Příběh života se sice tváří optimisticky, nezastře však, že je Volání netvora silnou emocionální jízdou. Díky závažným myšlenkám se ovšem vzpouzí označení melodrama. Snaží se odlišovat hezké lži od těžké pravdy, a tak se skutečně životu přibližuje, i když v něm ožívají stromy. Ale kdo ví, jak to s tím netvorem bylo.
Foto: Freeman Ent.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: J.A. Bayona; Scénář: Patrick Ness
Hrají: Lewis MacDougall, Toby Kebbell, Liam Neeson, Felicity Jones, Sigourney Weaver
Žánr: drama/fantasy; Země původu: USA/Španělsko/Velká Británie; Stopáž: 108 minut
Premiéra: 30. března 2017
Podobné články
Sirotčinec
Divoká stvoření jižních krajin
Nic nás nerozdělí – jen vlna tsunami ano
Malý Pán – hledání neznámého štěstí
Obr Dobr – obrovitánské srdce i jazyková nápadůplnost
Sirotčinec slečny Peregrinové – Burton povolal bizarní superhrdiny
Kong: Ostrov lebek – velikost není vše
The Florida Project – děcka jsou v pohodě
Muž, který zabil Dona Quijota – krásné blouznění mezi snem a realitou
