Německý ničitel megaloman přestal svou touhu srovnat Bílý dům se zemí schovávat do epizodek v katastrofických filmech a rozhodl se jít do toho naplno v celovečerní stopáži. Jak byl úspěšný?
Především v případě snímku White House Down došlo k velmi nešťastnému načasování, což komicky ilustruje fakt, že jde do české distribuce pod svým originálním názvem. Vzpomínky na Pád Bílého domu, což s totožným námětem není tentýž film (v originále Olympus Has Fallen), ještě zdaleka nestihly vyblednout. Premiéru si odbyl teprve před čtvrtrokem a spoustu akčních fanoušků potěšil třeba odkazy na americký patos i nekompromisní násilí osmdesátkových či devadesátkových filmových stříleček. Vysvětlujte v takové situaci někomu, že má jít do kina opět na to samé, i když možná se známějšími tvářemi před kamerou a s rozpočtem slibujícím ještě větší virvál.
Sebeparodie všeho akčního druhu
Režisér Roland Emmerich má však v rukávu ještě jeden trumf, a tím je uvědomělost. Už dávno moc dobře ví, že bez nadsázky to v jeho filmech nepůjde. To, jakým způsobem stupňuje odlehčující složku v každém dalším blockbusterovém projektu, nemůže být náhoda. V případě White House Down lze hovořit rovnou o komediálním ladění, které se neštítí shazovat zápletku, hlavní hrdiny (včetně amerického prezidenta), šroubované akční sekvence, „geopolitický řád“, a dokonce ani americkou ústavu.
Funguje to tedy nejen tím otřepaným způsobem, že stačí vypnout mozek a bavit se. Mozek není třeba vypínat docela a možná se pak budete i nahlas smát. Jako bonus totiž Emmerich stihne zesměšnit i sám sebe nejen přímým odkazem na jeden svůj dřívější projekt. Všechny další jeho trademarky jsou tu také, včetně bezostyšného protežování helikoptér do každé druhé scény, v nichž není třeba skrze dialogy sledovat problémy hlavních hrdinů.
Ochranka na roztrhání, prezident v pohodě
Zhostila se jich dvě hollywoodská esa současnosti a jedna přiměřeně otravná mladá slečna. Channing Tatum dostal roli na míru, v níž se příliš neprojeví, že vlastně ani neumí hrát. Jako rozvedený otec geniální dvanáctileté dcerky, který vzhledem ke své minulosti nejprve marně touží po práci v prezidentově ochrance, aby pak dvě hodiny běhal po Bílém domě a kryl nejmocnějšího muže na světě vlastním tělem, naplno prodá permanentní výraz ublíženého hromotluka. Ačkoliv se jedná o jednoho z nejpilnějších a nejoblíbenějších současných herců, zatím neprokázal, že by se v něm skrývalo něco víc. Je celkem na místě se obávat, že se v horizontu dvou tří let okouká, pokud nezačne projekty vybírat střídměji a opatrněji.
Něco podobného určitě nehrozí u zatím posledního filmového amerického prezidenta Jamieho Foxxe. Ten je totiž i jako brýlatý mírotvůrce tak cool, jako byl naposledy v Nespoutaném Djangovi. Nebo kdykoliv dříve namátkou v Collateralu . Ačkoliv při výběru rolí není ani zdaleka tak pečlivý jako jeho nová jednočlenná ochranka, místo se pro něj v Hollywoodu vždycky najde a v podstatě u něj v mnohem větší míře platí, že si může filmy vybírat a bavit se přitom.
Prvotřídní nepoctivá akční řachanda
A bavit se při natáčení White House Down muselo být docela snadné. James Vanderbilt jako scenárista dodal potřebně výbušnou směs hlášek, Tatum a Foxx charisma a nečekaně dobrou parťáckou souhru, Emmerich načrtnul a realizoval několik velkolepých, zábavných a tentokrát i kreativitou překypujících obrázků.
Co potom zamrzí dvojnásob, je fakt, že v akčních scénách při kontaktních soubojích muže proti muži či při přestřelkách v interiérech, zkrátka vždycky když nehrají prim helikoptéry a výbuchy, veškerá invence mizí v nepřehledném střihu a zrychlených pohybech kamery. Několikrát nezbývá než pouze čekat, dokud hrdinové nějakým způsobem nevyváznou z prekérní situace, ale v překotném obrazovém řešení není prostor si to s nimi užít. Když se pere nijak extra (v měřítkách akčního filmu) osvalený a spíše taťkovatý hrdina se záporákem, který vzbuzuje docela respekt, dalo by se čekat, že bude muset na svého protivníka něco vymyslet. V tomhle směru se ale v choreografii nic překvapivého neodehrává, scénu musí vždy z kaše opět vytáhnout nějaká jadrná průpovídka.
White House Down tak představuje to nejlepší ze současné hollywoodské velkofilmové komediální, nikoliv však akční tvorby. To je přece jen u filmu z větší části akčními scénami tvořeného poznání nemilé. Příležitost dobře se v kině pobavit však určitě nabízí a za pár let určitě může být o sobotních večerech komediálnější alternativou třeba k již klasickému Emmerichovu Dni nezávislosti.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
