Rosomák se mění v grizzlyho rozběsněného jedem a napravuje si reputaci poškrábanou Gavinem Hoodem.
Prolog: Psal se rok 1982, kdy Chris Cleremont, restaurátor pohasínající slávy komiksu X-Men, spojil síly s Frankem Millerem, aby stvořili určující příběh jednoho z nejoblíbenějších mutantů. Tehdy ho nechali poprvé říct slavnou úvahu o tom, že v tom, co dělá, je nejlepší, ale zároveň to není nic pěkného. Zatímco v komiksu se Wolverine vyrovnával hlavně se svou zvířecí stránkou, v letošním filmu, který se nechává inspirovat japonským dobrodružstvím, se problematizuje jeho nesmrtelnost.
V zásadě není na škodu, když se filmoví tvůrci nedrží striktně předlohy. I v případě Singerových X-Men 2, nejlepšího dílu série a jednoho z nejlepších komiksových filmů vůbec, se vycházelo z předlohy God Loves, Man Kills, ale zcela ji překopali. V aktuálním filmu tak vystupují důležité postavy jako Mariko, Yukio, Yašida a další, ale jejich osudy se vinou jinou cestou. Na rozdíl od Snyderových Strážců a 300 se tak znalec komiksu dočká překvapení, zatímco je potěšen dodržením pokorné japonské atmosféry.
Wolverine, známý také jako Logan se po smrti Jean (X-Men: Poslední vzdor) stahuje do ústraní, brzy je však jeho zálesácká zákopová válka se životem narušena pozváním do Japonska. Jeden dávný známý, dnes bohatý technologický producent Yašida, umírá a chce se s ním rozloučit. Wolverine po přemlouvání přijímá, čímž je uvržen do víru událostí, v nichž pozná Yašidovu vnučku Mariko, její věrnou přítelkyni Yukio a stává se terčem útoků. Důvod? Mariko je cenná osoba a jeho nadání nesmrtelnosti je v zemi sakurových květů horkým zbožím.
Na úplném začátku se Wolverine věrný komiksové předloze setkává se smrtelně zraněným medvědem, který byl otráven a z rozrušení zabíjel. V Japonsku se po vlastní otravě od mutanta Viper, kdy ztratí léčebné schopnosti, mění Logan v odraz zraněného grizzlyho, který je ještě nebezpečnější.
Drápy jako náhrada za samurajský meč
Z Wolverina se čím dál víc stává romantický hrdina. V první trilogii ho scenáristé nechali podlehnout platonické lásce k Jean Greyové (nemluvě o Kayle z X-Men Origins) a v letošní sólovce je obklopen ženami na každém kroku, přičemž si rozdělují role spolubojovnice, milenky a nepřítele. Zásadní se pro něj stává Mariko, čímž je splněna úlitba komiksovému univerzu, v němž představuje nezaměnitelnou životní lásku. Jejich vzájemné sblížení je ztvárněno s odtažitostí obou dvou, zvláštní ostýchavostí, pomalým poznáváním a duševním porozuměním stejně jako vzájemným okouzlením z cizorodosti. Svádí je dohromady nezměnitelný osud, který chtěl, aby Logan našel znovu smysl svého dlouhověkého života.
Film milostnou linii podává s příjemnou dávkou humoru i citlivostí, za což vděčí i hercům. Hugh Jackmanovi, který sbírá rekord za počet účinkování v jedné a té samé komiksové roli, má nadání na kombinování vzteku berserka a dobrosrdečné něhy. Wolverine tak může trousit drsné hlášky a v jiné scéně rozvíjet duševní rozrušení, které není ochotnickým přehráváním. Postavu už poznal na tolik, aby ji beze slov rozuměl. Tao Okamoto jako Mariko i Rila Fukushima jako Yukio jsou obě v prvé řadě modelky, ale pod vedením Jamese Mangolda se z nich stávající živoucí postavy. V českém filmu by se modelka zaměnila s jedním z mnoha product placementů, u Wolverina byly vybrány schopné ženy, navíc Okamoto dostatečně okouzlující svou jemnou krásou a Rila s nezaměnitelnou vizáží tváře jak vytaženou z kreslící plochy.
Jakmile se ale člověk zakouká do Japonky, musí počítat s tamním folklórem. Mravy se sice v 21. století uvolnily, ale rodinné svazky jsou ve vyšších sférách stále pevné a tak se Wolverine už jen svou přítomností zaplétá do soupeření uvnitř klanu Yašida, takže romantiku zdatně doplňuje thriller. Aby motivace k pobytu Logana v Japonsku byla silnější, dramaturgicky se vývoj podepírá dávnou událostí, při níž mutant s drápy zachránil život důstojníkovi Yašidovi. Kdyby si víc všímal jeho strachu ze smrti, nejspíš by si cestování (ach ty letadla) rozmyslel.
Přemýšlet o nesmrtelnosti rosomáka
Ústředním motivem se totiž stala Wolverinova nesmrtelnost, které má v zásadě po krk, ale protože ji vnímá jako prokletí, netváří se šťastně ani na možnost přenést ji na někoho jiného. Traumatická zkušenost bují v příběhu na povrch skrz řadu nočních běsů, v nichž se mu vrací obraz Jean Greyové. Jak rozpolcená byla ve vztahu s Phoenix, tak působí i na Wolverinovu mysl, je připomínkou něčeho krásného, ale neustále ho mučí a zdůrazňuje jeho prokletí.
Když už by nebyl příčinou smrti jiných, zcela jistě je časem uzří skomírat, zatímco on bude dál šetřit na přípravcích proti artritidě. Naneštěstí se film nenoří do fyzického dopadu ztráty nesmrtelnosti, která by vedla ke změně bojových strategií (původní režisér Aronofsky, který se rozkladem těla zabývá s nebezpečným zaujetím, mohl dovést námět za hranice tělesné snesitelnosti). Jde o drobný doplněk rozmanitého díla. Spíš tím získávají aspoň nějakou šanci gangsteři se samopaly, než je Wolverine naporcuje na sushi. Jejich kosení je krokem jiným směrem, film díky lidskému elementu nepřetéká mnoha mutanty, jejichž jedinečnost vždy volá po tom neplýtvat s nimi, a tak tentokrát neobírají Wolverina o pozornost. Kdyby nešlo o letní blockbuster, dílo by se určitě obešlo i bez Silver Samuraie, který se pro producenty stal pojistkou akčního finále.
Boj o získání jeho schopnosti se rozjíždí velmi opatrně, skrývá se pod maskou jiných zájmů a celkově vyprávění těží ze zatajování a rozličných motivací. Jakmile Logan přijme úlohu Mariččiny ochranky, stává se zdrojem ohrožení nejen Yakuza, ale i další osoby z blízkého okolí, každá z odlišného důvodu a jistota, komu věřit, je relativní. Wolverine jako gaidžin stojí vně složité partie, zároveň je nejcennější figurkou. Smysluplně a napínavě se jede více jak dvě hodiny, i když Mangold s akcí šetří, nechává scény doznít a dialogy se rozvinout a postavy zažít přívětivé chvilky, jako když se zakousnou do jablka nebo hledají úkryt v laciném a bizarním hotelu lásky.
Zabijácký Mangold s japonským občanstvím
Ano, Japonsko ukazuje ve Wolverinovi mnoho tváří a nezůstává strnule stát v jedné pozici. Žánrově neváhá vystrkovat drápky humoru, akčním pasážím vyhraňuje nezbytná místa (3D vzhledem k těkavému pojetí raději ne) a po zbytek nechává děj v meditační poloze u větví bonsaje. Stejně tak se moderní tvář s rychlovlaky (akce nakonec ne až tak odbytá a fyzikálně tristní) nebo medicínskými pokroky střídá s tradicionalistickou věrností architektuře a způsobům a z horlivého velkoměsta se stěhujeme i k přímořskému venkovu. Wolverine naplňuje potřebu mezinárodní srozumitelnosti a otevřenosti novým trhům, zároveň je ve své exotické povaze pokročilým a zábavným turistickým průvodcem.
Není invazivní, naopak se tváří tvář tamní kultuře tváří pokorně a film tak není přímočaré demoliční derby jako Pacific Rim nebo Muž z oceli. Wolverine tu sice není lákán na druhou stranu jako Tom Cruise v Posledním samuraji, ale stává se neméně schopným samurajem, který se nejenom v boji vyrovná mistrům šavle, ale zachová si lidskost a kodex bušidó tam, kde ho japonští fanatici ztrácí. Zastává znovuobnovené hodnoty hrdinství, k nimž si prosekává cestu skrz mnoho silného utrpení, v čemž není Mangoldův Wolverine vůbec žádná upejpavka. Krev sice nestříká na všechny strany, ale drápy se jí pokrývají jak kosti namočené do adamantia. Mangoldova rozmanitá režijní filmografie nedávala jasnou předpověď jeho schopnosti poradit si se zdivočelým Jackmanem, ale v konečném součtu nabízí plnokrevný příběh se zajímavými postavami a úctyhodnou titulní osobností Wolverina. Go Go Wolverine!
Epilog: Vedle kinematograficky katastrofického Wolverina z roku 2009, který měl špatné digitální triky, příliš mnoho mutantů a silně béčkovou náturu je tohle vlastně zázrak. Kardinální chybou nyní zůstává příliš očividná chyba v střihu, při níž si Viper dvakrát sundává rukavice. Chybou ale rozhodně není zůstat aspoň krátkou chvíli po začátku finálních titulků, byť sedínka už bolí a močový měchýř nezvládá – trpěliví a zdvořilí se dočkají setkání dávných přátel a nepřátel.
