Parta žen ve středních letech a parta mužů ve středních letech skotačí v rytmu písní skupiny ABBA na svatbě mladičké dcery.
Sophie se chystá na svůj velký den, svatbu s mladíkem, kterého miluje. Přestože si žije vcelku spokojený život na sluncem zalitém, řeckém ostrově Kalokairi, je jedna věc, kterou by jednou provždy chtěla vyřešit, a to ještě než se postaví před oltář. Chce vědět, kdo je její otec. Protože si v zapomenutém deníku své matky přečte, že existují tři potenciální otcové a svatba je za rohem, pozve je všechny tři na svatbu s tím, že určitě musí poznat, čí je dcera. Její matka Donna o tomhle jejím plánu samozřejmě nic neví a jaké je její překvapení, když je najde ukryté v jedné z místnosti hotelu, který spravuje. Snad ji ve zvládnutí situace pomohou tři kamarádky z bývalé dívčí skupiny, které se na svatbu přijely podívat.
Pokud jste se odhodlali vyrazit na Mamma Miu! do kin, musíte spadat do jedné ze tří kategorií – být žena, nesmírný fanoušek ABBy nebo úplný cvok. Naštěstí hudba ABBy je tak líbivá, že není problém, aby to omlouvalo mužskou návštěvu představení. To, jestli budete traumatizováni, už je pak pouze na vás. Když jsem totiž seděl v kinosále, kolikrát jsem si říkal, jak bych byl asi nadšený z toho, co se děje na plátně, kdybych se býval nenarodil jako muž.
Nevím, jak vypadá původní muzikál, neviděl jsem ho osobně, ale film by měl vycházet z předlohy dost věrně, což znamená, že scénář je tu asi tak podstatný jako plavky na Everestu. Pravdou je, že základní premisa je dost jednoduchá, ne zrovna originální a je dost patrné, že řada věcí se zde děje jen proto, aby se postavy mohly dát do zpěvu, tance, skotačení, veselého usmívání, dovádění a snění. Mamma Mia! má o dost těžší pozici, než jiné muzikály stavící na hudbě, jež byla vyprodukována přímo pro ně. Tady se musí děj podřizovat obsahu písní. Když je potřeba zazpívat si Money, Money, Money, tak se hotel Villa Donna musí potýkat s finančními problémy a podobně další. Problém je celková kompozice filmu, kdy vrcholné muzikálové číslo přijde v obří davové scéně okolo poloviny filmu a závěr je jen doplněn zkrácenou verzí Mamma Mii!, která už předtím zazní během filmu a které předchází rozpačité rozřešení otcovského problému, a tak film nemá pořádně řízný konec, který by vás přinutil si zpívat i po konci. Ovšem vynechat závěrečnou titulkovou sekvenci by byl neskutečný prohřešek, protože se herci konečně pořádně ztrapní.
Když už něco drží film nad vodou, tak jsou to právě ty proklaté písně skupiny ABBa, které se sice musely nějak naroubovat na kostru děje, ale to nijak nesnižuje jejich sílu, která je vskutku nezastavitelná. Zážitek v kinosále je navíc o poznání intenzivnější, než když hudbu posloucháte z malého přehrávače. Druhým kladem je výběr herců a jejich nadšení, s jakou hrají, a rychlost, s jakou mluví. Amanda Seyfried je sice rozkošná a zpívat umí moc dobře, ale hvězdou je přeci jen někdo jiný. Meryl Streep jako Sophiina matka Donna má neuvěřitelný pěvecký talent, její hlas dodává všem písním, kterých se účastní, o stupínek vyšší grády, navíc si celý film vysloveně užívá, ačkoliv má dost často ubrečené scény (a pak ty červené oči!). Jinak ale dokáže skotačit, jako by jí bylo dvacet. Spolu s ní i její dvě kamarádky. Spisovatelka Rosie v podání Julie Walters je sympatická o své úštěpačné poznámky, pisklavý hlásek a konečně bizarně nezastavitelný zájem o jednoho z bývalých amantů Donny. Určitě sympatičtější než Tanya v podání Christine Baranksi, která celý film musí odrážet sexuchtivé útoky mladých „domorodců“, což je mi ještě větší záhadou než utajované otcovství jednoho ze tří pozvaných pánů.
Tři potenciální otcové se pak mohou pochlubit tvářemi dost zajímavých herců. Největší prostor dostává Pierce Brosnana, který dokazuje, že na zpívání vážně nemá talent, ale o to více jeho snahu oceníte, protože pořád se drží nad úrovni, která by si říkala o špunty do uší. Stellan Skarsgard v roli věčného dobrodruha a Colin Firth v roli věčného zbabělce pak doplňují zbytek o potřebné elementy a různorodost. Ono není zase až tak podstatné, kdo je otec. Hlavní je, že kvůli tomu dojde k řadě vyzpívaných komplikací, vyzpívaného breku a vyzpívaných hádek.
Závěr
Mamma Mia, here I go again, My my, how can I resist you. Zpívejte a film si užijete jako dovolenou na prosluněném řeckém ostrově s lahodným, chladivým nápojem v ruce. Patříte-li k něžnějšímu pohlaví, film pro vás bude učiněnou radostí, protože je podobnou dámskou jízdou jako nedávný Sex ve městě.
