Největší z Čechů – Sedláčkovo zoufání s nádechem absurdity

26.8.2010 at 13:44  •  Posted in Recenze by

Nedostal peníze na natočení politického snímku o Jiřím Čunkovi, a tak Robert Sedláček vytvořil film o filmařích, jejich těžkostech, bolístkách a mindrácích. Ale hlavně vtipně glosuje směšné pachtění tzv. „rekordmanů“.

 

Viděli jste plakát na nový Sedláčkův film? Banda podivných existencí se psem a výbuchem v pozadí vypadá jako lákadlo na nějaký amatérský dokumentární film a do kinosálu by dotlačil jen nevidomého. Výsledek je trochu dokumentární (míchá dokument s dramatem) a v jistém ohledu hovoří amatérštinou, na čemž může mít částečně vinu skromné financování. Ještě silněji než u Mužů v říji (aneb Troubí, má panenko) mi vadí kabaretní hudba a divný, až šeredný obraz. Podílí se na něm jak občasná absence nebo nezájem o kompozici scény, tak práce se světlem, což ústí v to, že se pohybuje na pomezí dokumentární syrovosti a amatérského filmu, v němž jsou aktéři rádi, že vůbec mají kameru a mohou točit. Robert Sedláček má ale mnohem silnější devizu, se kterou by se s trochou snahy dalo zapomenout na televizní, vybledlý obraz.

nejvetsi_2 nejvetsi_3

Má scénář, skrze který reflektuje filmařinu jako takovou, svoji vlastní situaci a pohlíží na to, jak někteří hledají smysl života v podivných vylomeninách (jako že zapálení budete běhat po náměstí, vydržíte v ledové vodě, dokud se všechen led nerozpustí nebo se necháte do výšky desítek metrů zavěsit jen za kůži na vlastních zádech). Sledujeme partu filmařů, se kterou se režisér pouští do natáčení filmu na zakázku poté, co nedostal grant na politicky laděný film. Čeká je přehlídka rozličných lidských existencí i bojů s vlastními potížemi. Nakonec možná zjistí, že jejich profese si co do smysluplnosti nezadá se zvláštním nadáním „největších z Čechů“.

I když Sedláček v mnoha rozhovor popírá autobiografičnost, krom toho, že každý autor do své práce otiskuje část sebe, tak filmový příběh začíná úplně stejně jako Sedláčkova autentická zkušenost, a to když nedostane státní grant na film o Jiřím Čunkovi. Věčná nabroušenost a zlost filmové postavy režiséra ztvárněného Jaroslavem Pleslem připomíná doby Sedláčkovy frustrace z mizerné návštěvnosti svých filmů.

nejvetsi_4 nejvetsi_5

A je-li hlavní postava režiséra až tak podobná režisérovi, který sedí za kamerou v reálu, lze se domnívat, že zkušenosti, názory a postoje jsou vlastní i autorovy. Když křičí: „Jsem Fellini,“ člověk však vidí určitou nestoudnou nepokoru, neb do 8 a půl to má ještě daleko.

Rekordmani se skrze své kuriozity stávají sami o sobě kuriozitami, podivnostmi, kterými se bavíme na jejich účet. Je příznačné, že právě scény, ve kterých skutečné lidi z branže zastupují herci, vytvářejí nejsilnější pnutí absurdity. Herci byli údajně angažováni, protože původní držitelé rekordů byli na dovolených, ale při jejich účinkování by byl dojem a vyznění snímku s velkou pravděpodobností jiný. Zatímco před skutečnými osobami si Sedláček ještě uchovává respekt, tak z těch nafilmovaných si dělá regulérní srandu. Že zastává tenhle dojem, potvrzuje i převaha času, kterou věnuje právě jim. Hercům jako by řekl, aby se svých partů zhostili s absurditou a mimoňstvím, jakého jsou jen schopni. A kraluje jim šéf agentury Dobrý den, kterého zahrál Igor Bareš.

nejvetsi_6 nejvetsi_7

Film je plný dech beroucích paradoxů. Jako že je skutečně podporován a financován agenturou Dobrý den, která skutečně v Pelhřimově shromažďuje záznamy o jedinečných výkonech, ale Sedláčkův film zesměšňuje jak vedení, které si filmaře zaplatí, tak samotné rekordy, které hraničí se zdravým rozumem, a jejich aktéry, kteří působí jako bytosti z jiného světa, především (a to zdůrazňuji), když na jejich místě stojí herci (Marek Taclík, Igor Chmela, Martin Myšička). Druhým případem rozporu je, když žádají natáčené lidi, aby si oblékli triko s logem fiktivního sponzora, zatímco režisér sám má po celou dobu na sobě triko s reklamou na prášek na spaní Stilnox. Nevyslovená reklama nebo dvojitá satira?

nejvetsi_8 nejvetsi_9

Podstatné je, že Největší z Čechů vypadá jako film divně, postavy často jednají spíš v osidlech trapnosti než přirozenosti a má problém vyvážit zájem o hlavní čtveřici se zájmem o držitele rekordů, ale spousta scén ve své absurdnosti a zesměšňováním šíleností lidské činnosti je brilantní a vyvolává salvy smíchu a obsahuje i úvahovou rovinu o společnosti. V pohledu na filmaře samotné se vedle světoznámých děl (zmíněné 8 a půl, Americká noc, novější Whisky s vodkou) tváří skromně i nejistě. Inovativnější je v zahrnutí problematiky dalo by se říct omílané a české – financování tvorby filmového díla, což je brzdou autorského a svobodného vyjádření, ale zoufalství je v případě Sedláčkova filmu přehnanou reakcí. Jako takový český zástupce mladých rozčilených mužů ale dělá pro českou kinematografii velký kus práce. Chtělo by to ještě o kus efektivnější využití oné rozčilenosti ze stavu české kultury, politiky a společnosti.

(6/10)

Adam Fiala