Boj se stařeckou demencí a atomovou hrozbou s osvědčeným týmem a novým režisérem.
Na americké půdě si odbyly premiéru ve stejný čas. Mladší nevlastní sourozenec Schwentkeho komiksové adaptace o ještě živých agentech a jeho zbrusu nová komiksová adaptace o už mrtvých agentech. Oba filmy to vlastně projeli, ale o chlup líp než RIPD si u pokladen vedl druhý díl RED, který tentokrát režíroval Dean Parisot. Ten jednou za šest až osm let natočí normální film pro kinodistribuci (1999 – Galaxy Quest, 2005 – Finty Dicka a Jane). Jinak setrvává na území televizní tvorby, která mu v hollywoodských kuloárech nejspíš zajišťuje dostatečnou šeptandu, že se na něj vždy dostane s příležitostí u filmového projektu.
Frank Moses si v důchodu žil unylým samotářským životem, takže seznámení se Sarah pro něj bylo terno. Mladší partnerka dokáže chlapovi s bezmála šesti křížky zvednout náladu, on ale vyhlíží především pohodu domova. Smůlou je, že ona se do něj zakoukala i pro ten kus dobrodružné minulosti, který se občas ozve a zanechá za sebou spoušť. Naposledy se zjevil Marvin, který Franka informuje, že jim zase půjdou po krku. On je otráven, ona nadšena. Čeká je totiž cesta po mnoha významných místech, aby se dostali k materiálům, které by je zbavily nálepky WANTED.
Televizní drama se špičkovým humorem
Co bylo na prvním RED dobré, v podstatě zůstalo. Těžko však producenti zapřou, že výměnou režiséra nedošlo k nějakým posunům. Zatímco Robert Schwentke dokázal ze své neohrabanosti vyklouznout aspoň nápaditým pojetím scén, Parisot s materiálem zachází v zásadě rutinně a neinvenčně (nečekejte ikonické scény, jako byl výstup z rotujícího auta nebo nindžovské přepadení domu). Tudíž vše padá na bedra herců, aby zápletku, v níž figuruje Moskva a atomová zbraň (ehm, Mission: Impossible 4) dostala nějakou jiskru a eskapády převážně staršího osazenstva neutrpěly televizní sterilitou.
Naštěstí scenáristé zůstali, a tím pádem má i zásadní složka filmu zajištěnou návaznost. Je tím myšlena komediální stránka, která minule a o to víc tentokrát hraje markantní roli ve vyjádření tvůrčího záměru. Akce je často bombastická a používají se větší než menší zbraně. Nicméně extrémně nebezpeční staroušci ve výslužbě nejsou Expendables, a tak hlavní kouzlo tkví v jejich humoru. Nadsázka umožňuje vyklouznout z obvinění ze schematičnosti a ušetřit rozpočet v oblasti digitálního pozlátka. Ostatně v porovnání s Mužem z oceli a Pacific Rimem by stejně neměli nejmenší šanci.
Akční Willis a blázniví Malkovich s Parkerovou
Žánrový vzorec filmu lze vyjádřit jednoduchým poměrem. Zatímco Bruce Willis je tu, aby zaštítil akční stránku, Malkovich s Mary-Louise Parkerovou obstarávají komediální ladění. Dva na jednoho je příliš velká převaha, a protože Willisovi se nedaří v poslední době nacházet nové přístupy (Smrtonosná past 5), komedie je to hlavní, o co v RED 2 jde. Willis několikrát solidně rozjede pěstní výměnu, může ale mlátit sebe silněji, nikdy nezasadí takovou ránu jako rozverné pohnutky v myslích Malkoviche a Parkerové.
Část konfliktu, vrcholící vtipem, mezi Frankem a Sarah je dána tím, že zatímco on ji chce od akčního a nebezpečného světa ochránit, ona se do něj vrhá se školáckým nadšením i roztomilou žárlivostí. Její hravost a neumětelství, kdy shazuje celý vážný svět špionů, vnáší do díla lidskost. Malkovich vedle nich…je prostě Malkovich, vystřídá řadu grimas a umí perfektně překvapit nečekaným žblebtem, který by jinak spíš skončil v nepovedených záběrech. Jeho paranoidní Marvin, vždy připravený, je zárukou absurdní komické ligy.
Opět se vrátila královská Helen Mirrenová, aby doplnila ženskou část akcechtivé bandy. Doplňuje je nově Anthony Hopkins, který se nesnaží předstírat, že je Stallone, a raději zůstává bláznivou verzí Hannibala Lectera, hrůzný, ale zdánlivě neškodný. Dalším je pak postradatelný Korejec Byung-hun Lee a neobyčejně nesympatická Catherine Zeta-Jonesová, která se tváří jako ruská domina.
Pohlednicové výlety do amerických měst nahradilo střídání světových metropolí, což ovšem neznamená i zvýšení kvality snímku. Příběh o pátrání po účinném destrukčním zařízení není důvodem, proč film vznikl, a už vůbec ne prostředkem, co by nějak pomohl rozvinout dění za rámec spousty gagů v podání skvělých herců. Dobrá nálad je totiž neopouští, i když se musí belhat příběhem, který postihla ošklivá nemoc stáří. Jízdenka do starobince za to ale tentokrát nebude.
