Už uběhl dlouhý čas, co nás naposledy Simon Pegg s Nickem Frostem na plátně bavili ve společném filmovém projektu. Tentokrát osobněji a více sci-fi – dobrodružství s mimozemskou bytostí pokračuje v letošním trendu mnoha vetřelčích invazí.
Paul je film, který se primárně snaží vycházet z fanouškovské popkultury a odvrhovaného žánru sci-fi, aby svým nekorektním přístupem ještě posílel opovržení z pohledu obránců vysokého umění. Zároveň je ideálně určen těm, kteří se ve vodách pokleslého žánru rochní a vyznají, a tak ti, co znají nejhorší souboj muže proti mimozemšťanovi ze Star Treku, znají Hvězdné války skrz naskrz, viděli Indiana Jonese, omdlévali z proslulé tripové scény Vesmírné odysey a vyrůstali na Spielbergovském pojetí mimozemšťanů, ti ocení, jak Paul tematicky zastřešuje celou mimozemskou popkulturu. Když se totiž protagonisté podivují, proč Paul vypadá tak standardně, odpověď je prostá. Za posledních šedesát let to byl totiž jeho ksicht a mimozemské nápady, se kterými jsme se ve sci-fi střetávali a největší žroutem poznání byl Spielberg – dějiště finále snímku je tak jedním z mnoha milých malých vtip-narážek, které si film dovolí.
Autory scénáře jsou samotní protagonisté, dlouholetí přátelé a herečtí kolegové Simon Pegg a Nick Frost, kteří vzhledem k časté tématice jejich filmů odpovídají představě vhodných tvůrců díla čerpajícího z široké palety sci-fi motivů a narážek. Začínali u britského komediálního seriálu Spaced a s režisérem Edgarem Wrightem dále pokračovali na tvorbě dvou neuvěřitelně zábavných komediích Soumrak mrtvých a Jednotka příliš rychlého nasazení, která představuje špičku současné britské produkce v tomto žánru, neboť velmi chytře využívá příslušná klišé a propriety žánru, spojuje je výtečnou dvojicí hrdinů přátel a zakončuje údernou režií. Pokud Paulovi něco ze zmíněného chybí, pak je to vynalézavější režie ve spolupráci se střihem a kamerou, které by vtípky a vystupování postav usměrnily směrem ke komediální kanonádě hodné dělostřelectva. Bohužel Edgar Wright se pustil do zfilmování Scotta Pilgrima, kterému zase zoufale chyběla britská nezřízenost dvojice Pegg a Frost a účelnější scénář.
Režie Paula padla na Grega Mottolu, který sice pobavil u tanagerských komedií Superbad a Adventureland, ale u Paula se jednoznačně jeví jako nejslabší článek, což se projevuje u táhlého a únavného začátku, kterému chybí rychlejší a tím i vtipnější dynamika, zatímco se stává jen přehlídkou nejrozmanitějších narážek, které nepřekročí stín výčtu. S hrdiny filmu se setkáváme na Comic Conu, kde započali svou britskou pouť po Americe, kde hodlají nejenom splynout se světem fanoušků, kam patří, ale podniknout i výlet po nejvýznamnějších lokacích spojených s mimozemskou aktivitou, včetně Oblasti 51 nebo černé mimozemské schránky. Nenadále naberou nečekaného hosta, o jakém se jim vždycky snilo, jen si to na začátku nechtějí připustit – mimozemšťana, který se představí jako Paul. Na paty se jim tak přilepí vládní agent Zoil (Jason Bateman), dva místní odhodlaní policisté (Bill Hader, Joe Lo Truglio), a když přiberou ještě dceru náboženského fanatika (Kristen Wiig), tak i on doprovázený milovanou brokovnicí. Jak se odhalují možnosti mimozemské bytosti a hon se posouvá do dalších fází, tím se vyvíjí vztahy mezi nově utvořenou čtveřicí přátel.
Pokud Pegg a Frost představují ustálený a na 100 % šlapající komediální pár, tak i Mottola si ze svých předchozích filmů přivedl početnou sortu hereckých osobností, kterými zabydlel většinu vedlejších postav, a ti v rámci své charakterizace účinně fungují, aby dodali vesmírnému dobrodružství šťávu a dotáhli ho do bláznivě zábavného konce. Protože pozitivní dojem z díla se stupňuje s tím, jak se postavy posouvají blíže finálnímu místu zúčtování, situace se zamotávají a postavy se střetávají. Trikově se film drží na standardní úrovni, na malý rozpočet rozhodně překvapí kvalita animace Paula, která sice neohromuje avatarovskou precizností, ale televizní neumětelství nepřipomíná ani s šedým zákalem. Hlas Paulovi propůjčil Seth Rogen a zvládá vykreslit jeho osobnost inteligentní vesmírné bytosti s neuvěřitelnými schopnostmi, která ale vše bere s pohotovostí gaučového povaleče (nepřekračuje se ale meze, v níž by figuroval jako nesnesitelně nezodpovědný vyhulenec a tím film zabil jako hloupou americkou hříčku).
Mohli bychom se také ptát, jak se pracuje s humorem, který z velké části stojí na používání vulgarismů, což v červnu praktikoval také Princ a pruďas, ale zatímco ten sprosťárny prezentuje s monotónností, která jejich zábavnost zabíjí, Paulův vtip spočívá i v tom, že se vulgárně chová mimozemšťan a že se do vulgarit pustila čerstvá osvobozenkyně od víry boží. Oba dokážou pobavit nečekaným použití a hlavně určitou zábavnou kombinatorikou ve výběru slov, která osvěžují jinak zakrnělý anglický slovník pro nadávky. Navíc ani nevzniká dojem, že jich je přehnané množství, nebo že by bořily vyprávěcí strukturu, jsou implementovány s britskou suchostí, jakou obstarali autoři scénáře Pegg-Frost.
Se vzpomínkou na Hot Fuzz by ale divák ocenil větší propracovanost a komplexnost, Paul se totiž veze na rovině přímé cesty bez odboček a drobných malých point, odkazy se vyskytují náhodně a ledabyle, ačkoli v rámci existence bytosti Paula sugerují myšlenku základního zdroje veškeré dnešní mimozemské popkultury. Pegg s Frostem mají příležitost víc hrát sami sebe jako oddané fanoušky a přátele se společným smyslem pro život, což nenabízí výraznější příležitost pro vtip vyvěrající z nečekaného pojetí postav. Na nic si nehrají, takový je i scénář a potažmo celý film. Jako fanoušci by ale pro fantastickou radost ze hry mohli mít větší pochopení.
