V amerických kinech byl snímek Stevena Soderbergha v rámci marketingové kampaně prezentován jako „chick flick“ neboli film primárně mířící na ženské publikum. Premiéra proběhla 29. června, ale reklama se také soustředila na Den nezávislosti (4. července), s čímž konvenovaly plakáty striptéra v tangách barvy americké vlajky a se zastrčenými dolary.
Spolu s trailerem to vypadalo, že film nenabídne nic jiného než humornou žánrovou oddechovku (jako např. Dannyho parťáci) s jasným cílem vytáhnout z žen peníze za vstupenky. Jméno režiséra však značí sofistikovanější podívanou – a Bez kalhot (Magic Mike) skutečně je kvalitním filmem. Jde o skvěle strukturovanou a zábavnou dramedii, která nad tanečními filmy z posledních let zřetelně vyčnívá.
V úvodním flashforwardu Dallas (zábavný macho Matthewa McConaugheyho), majitel striptýzového baru, lascivním projevem se silným jižanským akcentem navnadí na svlékací číslo, aby nás pak režisér Soderbergh napínal desítky minut, než se nahoty skutečně dočkáme. A takový je i leitmotiv celého filmu – navnadit, rozrušit a utnout.
Tatum umí skvěle tančit a ještě je sexy
Channing Tatum (Orel Deváté legie, Navždy spolu) už ve filmech Let’s Dance (2006) a Let’s Dance 2 (2008) dokázal, že freestyle dance ovládá perfektně. Ostatní striptéři vedle něj vypadají skoro jako amatérští břídilové neschopní pohybu. Navíc v Bez kalhot vyniká jeho atraktivní vizáž, která nepůsobí vůbec uměle.
Tatum je také autorem námětu filmu, který vzešel z jeho zkušeností – v 90. letech se skutečně několik měsíců živil jako striptér. Scénář je debutem (na poli hraného filmu) Reida Carolina, který si ve filmu zahrál i jednu z vedlejších postav (Paula). Zápletka je prostá. Film vypráví o malém striptýzovém klubu na Floridě, v němž vystupuje skupina „Rozhoupaná péra králů Tampy“. Majitelem je 40letý striptér v důchodu (Matthew McConaughey) a jeho nejlepším tanečníkem je „Magic“ Mike (Channing Tatum), který do klubu přivede posilu v podobě nezkušeného a naivního 19letého mladíka Adama „Kida“, jehož sestra Brook (Cody Horn) se Mikeovi začne líbit.
Deziluze a zklamání striptérovo
Režisér Steven Soderbergh vystavěl film na promyšlených kontrastech a paralelách jak ve formální, tak i významové rovině. Působivé striptýzové show, dynamicky sestřihané, plné vizuálních efektů (světla, kouř), které doprovází ječení návštěvnic, ostře kontrastují se scénami mimo bar, které tvoří poměrně dlouhé dialogy, delší záběry a atmosféra zklamání, neúspěchů a nesplněných snů. Ty se striptéři snaží divačkám plnit, a na chvíli se tak stávají jejich milenci, které vždy chtěly a nikdy mít nebudou. Jsou zosobněním jejich sexuálních fantazií, jak vysvětluje Dallas nováčkovi při zaučování. Když se tanečníci vydají mimo klub, jejich vystoupení končí fiaskem. Pouze ve svém teritoriu jsou někým, ovšem za cenu potlačení svého přirozeného já.
Mikeovým snem je založit si firmu vyrábějící nábytek na zakázku. Marné jsou však jeho snahy o půjčku v bance kvůli jeho finanční kredibilitě (překvapivě mrazivá je jeho ironická poznámka o ohroženém postavení bank). Ve dne pracuje na stavbách jako řadový dělník, aby si našetřil dostatečný startovní kapitál, večer se stává obdivovanou hvězdou, nad kterou ženy vlhnou.
Příběh je strukturován několika paralelami. Každá z hlavních mužských postav se chce stát někým jiným. Mike bere striptérství pouze jako dočasnou záležitost, chce podnikat a od své práce se explicitně distancuje při rozhovoru s Brooke. Adam do sebe touží rychle absorbovat nevázaný životní styl tanečníka, ale dostává se do vážných problémů s drogami. Dallas chce už delší dobu expandovat a otevřít si větší klub v Miami. Ani jeden z protagonistů však svých cílů nedosáhne, a tak dochází k frustraci a vzájemnému pnutí. Bez kalhot je tak v řadě scén vážným dramatem, zasazeným do exkluzivního prostředí. Peníze, zábava a sex se jeví jako naprostý ideál pro muže. Film však dokazuje, že tomu tak není, aniž by lacině moralizoval.
Tanečníci se smyslem pro sebeironii
Načít a nedodělat
Zcela dominantní postavení mají ve filmu muži a všem situacím nekompromisně kralují. Ženy jsou de facto vyobrazeny jako anonymní nadržené divačky sypající peníze nebo jako submisivní postavy sloužící svým protějškům. Brooke, jediná ženská postava, jíž je věnováno víc než pár desítek vteřin, není příliš pěkná (a navíc ještě plochá jak žehlicí prkno). Její obyčejná vizáž a spořádaný způsob života jsou protikladem ke krásným vypracovaným striptérům s frivolním chováním. Ovšem striptéři nejsou jen plochými figurkami bez vývoje s předem definovanou rolí – např. Mike si nevázanosti užívá, ale nápadně často volá téže ženě, s níž si chce popovídat(!). *Následuje spoiler* Pouze Brook si drží své mravní hodnoty a integritu, ale stejně Mikeovi na konci podléhá, ale až tehdy, když zjistí, že pověsil striptérská tanga na hřebík a už je jenom Mikem bez přídomku „Magic“.
Soderbergh film obratně orámoval Mikeovými odhaleními. Na začátku se postava zcela odkryje fyzicky. Na konci sedí deprimovaně u stolu, vzdává se své práce i způsobu života, otevřeně o sobě hovoří, a zcela se tak obnaží psychicky. Uzavírá se tak dramatický oblouk a film končí. A Soderbergh opět dokazuje, že je špičkovým filmařem.
P. S. 2 Recenze byla publikována i na Aktuálně.cz
