Česká televize počátkem roku 2012 odvysílala obě řady britského kostýmního dramatu Panství Downton. Seriál z produkce komerční televize ITV si letos odnesl ocenění i na Zlatých glóbech a jsou pro to dobré důvody. Cit pro atmosféru, bohaté postavy, jejich vztahy, komické detaily o rozdílnosti světa starého pouhé století a postupné rozvíjení záplatky stojí za fenomenální přitažlivostí seriálu.
Přitom se jedná o svébytný druh melodramatu, který by si v případě špatného zacházení vysloužil nálepku červené knihovny. Není však lepšího místa pro ryzí melodrama bez karikatury než historické období, v němž mohou být horoucí city tlumeny potřebami společenské prestiže, ctnostnými vlastnostmi gentlemanství a celkově jiného způsobu života z éry, kdy knihy romantismu nevzbuzovaly smích. Když se tematické prostředky melodramatu přesunou do moderní doby, postavy přicházejí o autentický a věrohodný projev, protože v údobí posledních padesáti let se zakázaná láska moc nenosí a z manželství se stal nadbytečný orgán společnosti.
Výhodou Panství Downton je, že za projektem stojí egyptský rodák Julian Fellowes, jehož fascinace propleteným světem služebnictva a komorníků a šlechty a vyšší třídy se projevila například v oscarovém Gosford Parku nebo aktuální adaptaci neštěstí Titanicu, kterou v den stého výročí odvysílaly televizní stanice napříč Evropou, Českou televizi pro jednou nevyjímaje. Zkušenosti má, umí se v kulisách pohybovat jako by v sobě nosil něco z jedné i druhé skupiny. Z toho důvodu se mu v první řadě seriálu dařilo vyprofilovat jak charaktery, které se pohybují v zákulisí, opečovávají dům a starají se, aby všechny etické standardy byly naplněny do posledního bodu, tak zvládá i odměřené postavy hraběcích pánů a paní, již trpí tradiční chorobou danou krevní příslušností k rodu. Všem však vkládá jiskru lidskosti, a to i tehdy, když se jedná o nespokojené a intrikující sluhy.
Ostatně první řada se vyznačuje velmi pomalým tempem. Panství Downton se musí vypořádat se ztrátou dědiců, kteří utonuli na Titanicu, a tak se k místnímu osazenstvu přidává cizí člověk, Matthew Crawley, příbuzný o něco vzdálenější, oficiálně však nový dědic. Přestože by se nabízelo poznávání zašlého světa pomocí jeho optiky, je pouze stejným cizincem jako diváci a seriál využívá každou z významných postav, kterých bude aspoň ke dvaceti, aby vytvořil živoucí svět se všemi přednostmi i zápory. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává začátkem dvacátého století, které znamenalo ryzí úpadek starého řádu a rychlý rozvoj nových způsobů života, staví se komediální potenciál seriálu hned na dvou rovinách, a to úspěšně. Jednak Crawley jako pracující člověk načne střet se světem, kde gentlemani nepracují, následně ustrnulý svět panství ovlivňují novinky technologické i společenské a zámek se mění v nedobytnou baštu, která se jen zdráhavě přizpůsobuje novým věcem. Služebnictvo to neopomíná lakonicky komentovat, ačkoli sami mají tolik příběhů k vyprávění, že to netvoří hlavní náplň jejich přítomnosti.
Seriál sbírá pochvalu především za vnímavé vykreslení vztahu mezi pány a jejich sloužícími, i uvnitř jednotlivých skupin, bez černobílých dogmat, mnohdy s až zarážející koexistencí a přátelstvím. Melodrama první série budují samy postavy svým jednáním a rozhodováním a děj postupuje kupředu po krůčkách, čímž se vyhraňuje vůči soudobé mediální kultuře. Druhá řada je však razantnější a melodrama stupňuje s tím, jak se postavy ocitají v situaci, kterou nemohou ovlivnit a která způsobuje smrt bez ohledu na společenské postavení. Pokud se svět postav začal měnit, právě příchod světové války ho rozboural totálně a zcela rozrušil vazby, které Fellowes pečlivě budoval. Na druhou stranu motivace byly vystiženy, povahy prokresleny, a tak se aspoň můžeme snadno orientovat. Bezvýhradně konverzační scény doplňují na televizní poměry zdařile efektní a intenzivní válečné scény, ovšem kolečka děje neroztáčí jenom akce v zákopech, ale i horlivé změny v panství, které se nejprve musí rozloučit s narukovanými a pak vítat zraněné, když se stavba mění v sanatorium.
Štěstím seriálu je, že každá z řad má do deseti dílů, takže nehrozí zbytečné natahování, které by postavy vyčerpalo a seriálu vysloužilo označení telenovely. Naopak se každý další díl zdá být nahuštěnější, čím víc toho o postavách víme a čím složitější se situace stává. A tvůrci jsou schopni v průběhu sledování vytvořit několik vrcholných srdceryvných momentů, které jsou ale díky Fellowesově práci naplněny tak rozporuplným etickým rozměrem, že si o něčem tak silném mohou nechat české nekonečné seriály jenom zdát.
Foto: ITV
