X-Men: Apokalypsa – soumrak mutantů, nebo Bryana Singera?

21.5.2016 at 08:00 • Posted in Recenze by Adam Fiala

X-Meni čelí nejhrozivějšímu nepříteli. Bude pro ně ale největší zhoubou Apokalypse, nebo tvůrčí megalomanie?

Píší se osmdesátá léta. I když móda je stále otřesná a kina plní diváci posledního dílu Hvězdných válek, svět je trochu jiný, než jak ho pamatují učebnice dějepisu. V roce 1973 totiž došlo k historické změně, celý svět se dozvěděl o existenci lidí se zvláštními schopnostmi neboli homo superior. Mutanti a lidé však spolu žijí v míru, jelikož to byli právě mutanti, kteří pomohli odvrátit útok na amerického prezidenta. Charles Xavier tak může úspěšně vést školu pro nadanou mládež a věřit v lepší společnou budoucnost.

Jenomže Mystique, která je pro řadu lidí hlavní hrdinkou osudného roku 1973, vidí, že mutanti na tom stále nejsou úplně dobře a ideálu života beze strachu jsou stále daleko. Snaží se jim pomáhat, zatímco nejhledanější terorista světa Magneto se ukrývá a zkouší, tak trochu na Charlesovu radu, žít normálně. Jenomže slunečnou oblohu začíná zakrývat čím dál víc bouřkových mraků, jak se z hlubin minulosti vynoří En Sabah Nur, první mutant, kterému můžeme přezdívat Apokalypse či Apokalypsa a který chce této přezdívce dostát.

FILMY X-MEN: AKČNÍ KLÍČ K POCHOPENÍ MENŠIN

Přímočařejší a velkolepější přístup

X-Meni s Apokalypsou ztratili něco ze své rafinovanosti a společenského přesahu. To jsou ve zkratce hlavní výtky, které je nutné zdůraznit vůči směru, který se sérií nabralo studio 20th Century Fox a režisér a scenárista Bryan Singer. Budoucí minulost před dvěma roky ukázala, že jde spojit přemýšlivý způsob a poutavou akcí, ale Apokalypsa vyhladila ze svého příběhu aspekty, které sérii zajišťovaly prestiž při srovnání s konkurencí. Možná je to tím, že lidstvo je tentokrát postaveno stranou obřího konfliktu jako bezbranný pozorovatel, který se vůči mutantům jako menšině prakticky vůbec neprojevuje.

Singer dost možná natočil svůj nejhorší film v sérii X-Men. Dost možná natočil i svůj nejhorší film vůbec, což říkám s tím, že mám na paměti Jacka a obry (2013), kterých se rád zastanu v každé diskusi. Jsou ale zřejmě nejhorší jenom proto, že se posunuli do sféry, která se zdá být více komerční a povrchní, tudíž vlastně zaměnitelná s bombastickými produkcemi konkurence.

Přestože může jít o nejhorší Singerův film, rozhodně nelze říct, že to není zábavný snímek. Singerovi stále záleží na postavách, se kterými jsme toho už tolik prožili a které současně můžeme poznávat v novém světle. Rovněž pro něj zůstává důležitý příběh, což je nejspíš důvod, proč je film navzdory přítomnosti zosobněné apokalypsy povídavý a proč na akční peripetie spíš čekáme. Masové měřítko si dílo skutečně schovává až pro závěrečný střet, do kterého dává vše.

Něco je navíc, něco budí obdiv

Některé momenty z příběhu by nicméně šlo oželet. Vyprávění by se zkrátilo a zbavilo vyčnívajících odboček. Zmiňme například nucený návrat plukovníka Williama Strykera, zapřisáhlého odpůrce mutantů, který je ale opět ztvárněn nevýrazným Joshem Helmanem (zlatý Brian Cox a stříbrný Danny Huston), spolu s kterým může na chvíli opět vystrčit drápky i nejoblíbenější mutant Wolverine ve své berserkové podobě. Bez nich bychom ale nebyli o nic chudší, naopak bychom měli méně starostí se vyznat v časových rovinách, které se teď sice odvíjejí jinak, ale člověk je stále nucen je porovnávat s tím, co už zná.

Singer by sice místy potřeboval přísnějšího dramaturga, který by pomohl celé dílo nasměrovat do kompaktnější a méně těžkopádné formy, ale dílčí pasáže dokáže korunovat nápadem i provedením. Obrací se znovu ke klasické hudbě, navštěvuje Osvětim, nechává řádit Quicksilvera (byť v trikově méně zdařilé podobě), ale hlavně mu v tom pomáhají silné, charismatické výkony Jamese McAvoye jako Charlese Xaviera, Michaela Fassbendera jako Erika Lehnsherra a Oscara Isaaca jako Apocalypse. Padoucha se navzdory směšnému a gumovému vzhledu podařilo prodat jako hrozivého a respektuhodného soupeře. Je jasné, že jeho moc a kult osobnosti vábí některé mutanty, pochopitelné je i Apocalypsovo troufalé přesvědčení o své nadřazenosti hraničící s božským syndromem, s kterým se vydá očistit svět následující prázdné modly včetně peněz a „slepé vůdce“. Na tom by se už dala stavět politická kampaň.

Jeho závěrečné cíle se však neliší od plánů jiných mutantských zlosynů, kterým jde o nadvládu mutantů. Na rozdíl od tradičního zloducha Magneta nemá emocionální background, takže působí jako neoblomný monolit, s kterým není kloudná řeč a nezbývá než ho nakonec konfrontovat fyzicky, pustit schopnosti ze řetězu a naplno rozjet festival barev. Byť by člověk zaplakal nad tím, že vyústění Budoucí minulosti, které scénář vystavěl na obhajobě neagresivního přístupu, dostává v Apokalypse na frak. Pacifismus ale nebyl v tomhle případě dostatečnou prevencí před koncem světa.

Nightcrawler strikes back

K povrchnosti pak může svádět několikanásobná snaha o dobovou stylizaci. Hned úvod, jehož výprava navozuje starověký Egypt, moc věrohodně nepůsobí, osmdesátá léta pak posouvají vyznění filmu do nadsazené roviny, která úplně nekoresponduje s nepřikrášlenou bezprostředností prvních filmů, takže civilnost zůstává jenom vzpomínkou. Film ale neusiluje o to bavit humorem, komika je spíš výjimečná a zajišťuje ji mládež v podání mladých verzí Scotta Summerse, Jean Greyové a Kurta Wagnera.

Casting „nových“ postav se povedl, obzvlášť Sophie Turner (Hra o trůny /2011-/) jako mladá Jean září, někdy dokonce doslova. Nadšení vzbuzuje i návrat populární postavy Nightcrawlera, do kterého se vtělil Kodi Smit-McPhee (Úsvit planety opic /2014/). Oproti verzi z X-Men 2 (2003), kde se do modré oblékl Alan Cumming, se toho na jeho charakteru moc nezměnilo, což je na jednu stranu škoda, protože film k němu přistupuje v úplně jiné životní fázi. Ještě víc se třeba mohla projevit právě jeho komická podoba. Do akce se ale dokáží zapojit všichni a osvěžit ji svými ojedinělými schopnostmi, takže soubojům zaručují nápaditost a různorodost.

Kdo má zkušenost jenom s filmovou podobou mutantů a tříbil svou náklonnost k tématu od prvních Singerových filmů s X-Meny, musí být nutně zaskočen tím, jak moc se filmem ozývá duch komiksové předlohy, která jako kdyby vypadla rovnou z osmdesátých let. X-Meni ve filmu totiž takoví nebývají, ale tady své kořeny propagují až horlivě. Reakce diváků budou důležité. Jak s tímto přístupem uspějí u diváků, může mít dopad nejen na další spolupráci se Singerem, ale i na budoucnost filmového světa X-Menů.

(7/10)

Foto: CinemArt/20th Century Fox

About
Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.