O pánovi, jenž sedí ve vězení za dvojnásobnou vraždu, a nikdo vlastně neví proč.
Ten příběh zná snad každý občan České republiky. Po pádu komunismu a rozsáhlé amnestii prezidenta Václava Havla v roce 1990 se ve velkém rozmohl nový byznys – půjčování peněz a jejich následné vymáhání velmi nekorektními prostředky. Dva z takových lichvářů byli zastřeleni, jeden z nich postřelen a za jejich vraždu byl na doživotí odsouzen Jiří Kajínek. Věc mohla být snadno vyřízena, pokud by při vyšetřování nedošlo k mnoha nejasnostem, pokud by se neztrácely klíčové důkazy a pokud by v celém případu neměla své špinavé prsty pravděpodobně také policie. Sám odsouzený vězeň soustavně tvrdí, že je nevinný a několikrát utíká z vězení, včetně samotného Mírova, který je jakýmsi českým Alcatrazem. Ve filmu sledujeme snahu Kajínkovy právničky Kláry Pokorové o obnovu soudního řízení. Úsilí o docílení spravedlivého procesu, věci pro demokratické smýšlení tak přirozené, však může mít mnoho nedemokratických následků.
V první řadě film o možná nespravedlivě odsouzeném vrahovi připomíná jiné snímky z posledních let o diskutovaných zločinech – Bolero a Sametoví vrazi. Látka je to velmi kontroverzní a je příjemné, že se režisér nestaví jednoznačně na stranu Kajínkovy neviny. Snaží se především poukázat na všechny podivnosti, které provázely vyšetřování zmíněné vraždy a podporuje tak dlouholetou snahu o znovuobnovení soudního řízení. Pertru Jáklovi v jeho režijním debutu ale jednoznačně hrají do karet dva muži – Konstantin Lavroněnko a F.A.Brabec. První z nich je opravdu talentovaným hercem, o kterém jsme u nás zatím moc neslyšeli, a své roli vtisknul jedinečnou autentičnost a zároveň tak dokázal chronického zločince (Kajínek reálný měl na svém kontě, kromě nedostatečně prokázané dvojnásobné vraždy, několik mnoho loupeží a dalších trestných činů) přiblížit divákům. Udělal z Kajínka vlastně takového osudového muže, novodobého kovboje, který se tak trochu dostal do křížku se zákonem. Což ale, pravda, není obrázek úplně ideální, ovšem film si sám nad sebou myje ruce tím, že je skutečným případem Jiřího Kajínka pouze „inspirován“.
Snímek Kajínek by dost možná dost hynul na úbytě, kdyby se kamery nechopil svým emotivním stylem charakteristický F. A. Brabec. Ten přidal do filmu záběrovou efektnost a díky němu bylo účinně docíleno efektu „hodně srandy za málo peněz“. Příběh na klíčových místech podpořila i zajímavá hudba pod taktovkou Václava „spal jsem s Lucií Bílou“ Bárty, který si střihnul i roličku Kajínkova mírovského kumpána. Dalším výjimečným hercem je Vladimír Dlouhý, jehož charisma z plátna jen kape a další komentář opravdu nepotřebuje. Snad jen že nám bude velice chybět.
Ovšem na Tatianu Vilhelmovou v roli Kajínkovy obhájkyně je třeba si chvíli zvykat. V první půlhodině na diváka dýchá pocit, že je celá poněkud v křeči a nevěříte jí ani nos mezi očima. Naštěstí po nějaké době, kdy se příběh trochu rozjede, ve stínu událostí přestane být tak otravná a snadno se smíříte i s faktem, že ano, ona opravdu musí být v celém filmu až do konce.
Ve filmu se objevuje i množství zahraničních herců, těm ale lámou vaz špatně udělané postsynchrony. Postsynchrony nejsou bohužel jedinou začátečnickou chybou Kajínka. Petr Jákl je debutant a s takovou je třeba ho brát. Několikrát je patrné, že přidal tam, kde měl ubrat a naopak; několikrát příběh lehce klopýtne. Snímku také neprospívá to, že se inspiruje u nás tak známým případem. Možná kdyby ho sledovali nezúčastnění kritici z Pobřeží Slonoviny, dokázali by se na něj podívat mnohem objektivněji, což by mu dokázalo přidat na hodnocení. Přes všechny mouchy se ale na první pokus Petru Jáklovi vedlo nadprůměrně a neudělal svému filmu ostudu, ani nesklouzl k lacinému bulvarizování ve stylu Blesku. A pokud snímek Kajínek vyvolá další diskuze o samotném případu Jiřího Kajínka, může to být ještě zajímavé.
Závěr: Film, který nepostrádá ani začátečnické kopance, ani první nadějné vlaštovky debutujícího režiséra, dává společně s výbornými herci a kameramanem uspokojivě nahlédnout do zákulisí jednoho z nejkontroverznějších případů, který je podle všeho prohnilejší než druhý díl Stmívání.
- Total Recall - 16.8.2012
- Nebezpečná metoda - 26.1.2012
- Twilight sága: Rozbřesk – 1. část - 17.11.2011
