Jessica Chastain a James McAvoy prochází manželskou krizí, na kterou můžete nahlédnout pohledem každého z nich. Do kin totiž míří On i Ona.
Návštěvnost tuzemských kin v posledních letech stagnuje, ceny vstupného stoupají. Nejnavštěvovanějším filmem roku 2013 byla komedie Babovřesky, na dalších pozicích nalezneme dětské filmy jako Šmoulové 2 nebo Čtyřlístek: Ve službách krále. V kontextu této situace se rozhodutí distributora jeví jako krok troufalý a naivní zároveň. Do kin totiž vstupují v tentýž den dva filmy, a to Zmizení Eleanor Rigbyové s podtituly Ona a On. Oba filmy měly premiéry na filmovém festivalu v Torontu a pak zamířily do běžné distribuce. Existuje ještě třetí verze nazvaná Oni (Them), která je sestavená z Ona a On a tvoří 122minutový celek. Premiéru si odbyla letos na festivalu ve francouzském Cannes a v USA ji uvádějí pouze vybraná artová kina. Do české distribuce Oni nemíří vůbec.
Jeden příběh skrze dva pohledy. Jak to vidí On?
Jak tedy vůbec tyto filmy hodnotit? Každý zvlášt jako samostatně fungující celek, porovnat mezi sebou, nebo vnímat jako dílo skládající se ze dvou neoddělitených částí? Vzhledem k uvedení filmů ve stejném datu se nejeví příliš pravděpodobné, že by diváci šli odpoledne na Ni a večer na Něj, a to z několika důvodů. Když totiž zhlédnete Jeho, už vás příliš Ona nezajímá. Americký debutant Ned Brenson zrežíroval příběh manželů Rigbyových tak obyčejně, jak to jen šlo. Sledujeme příběh manželské krize, za kterou může tragická událost. Pár se od sebe odcizuje a každý truchlí po svém. On (charismatický James McAvoy) se snaží být chápavý a naslouchat své ženě (křehká Jessica Chastain), ta není schopná své myšlenky a přání jasně formulovat. Raději volí útěk, mizí a hledá si novou cestu.
Ona má 100 minut, On 89 minut. Jako kdyby se nám tím režisér (a zároveň autor scénáře) snažil připomenout ono klišé o upovídanosti a emocionalitě žen a stručnosti a racionalitě mužů. Bez ohledu na stopáž oba filmy tento genderový stereotyp potvrzují. Conor by chtěl problém probrat a vyřešit, Eleanor se poddává depresi a vyvaluje se na posteli, uzavírá se do sebe a dlouhé hovory vede se všemi kromě manžela. Nedokáže se otevřít a s manželem o svých niterních pocitech hovořit. Jako puberťačka volí úprk. Začne studovat na vysoké škole a odstěhuje se, aniž by řekla kam. Tuto (emoční) labilitu podporuje Bensonův způsob narace. On není vyprávěn lineárně, vyrovnaným tempem a ani doslovně, čímž ční nad ostatními žánrovými filmy o vztazích. Některé scény není možné přesně časově zařadit a tragédie se odhaluje postupně pomocí náznaků, což však zachází tak daleko, že ani po zhlédnutí obou filmů nevíme, co přesně se stalo. Příběh se skrze útržky skládá dohromady v obraz idylického vztahu dvou Newyorčanů, které zasáhla nešťastná událost.
Utéct od problémů co nejdál
On neboli pohled Conora, který provozuje menší bar, je poměrně plastickým vylíčením situace po tragédii. Jeho vnímání není prezentováno jako subjektivní, které by zamlčovalo důležité informace nebo překrucovalo události a dialogy, které proběhly. Z Jeho perspektivy se Eleanor jeví jako poměrně nesympatická a nevyrovnaná žena, která jako by podvědomě trestala manžela za to, co se stalo. Po zhlédnutí filmu Ona, kterému se věnuje níže Kamila, se toto definitivně potvrzuje. Zatímco Conor se bez své ženy cítí opuštěný, nešťastný a snaží se na vztahu pracovat, Eleanor je obklopena rodinou, která jí pomáhá. Ve škole pak získává novou kamarádku (drsná Viola Davis) a celkově nasává nové podněty, a to při depresích, jak známo, pomáhá. Sobecký přístup k manželství se stupňuje, což ve filmu On není tak patrné jako v Ní. A zatímco On končí neurčitě, Ona jako by se milostivě překonala a udělala vstřícný krok směrem k manželovi. Toho tragédie zasáhla nepochybně stejnou měrou, což potvrzuje jejich emotivní dialog na podlaze, ovšem Eleanor si to odmítá připustit.
Po zhlédnutí obou verzí příběhu se On jeví jako o něco lepší, a to díky sevřenější dějové linii, ale nezapomeňte na fakt, že záleží i na tom, jaký z dvou filmů jste viděli dřív. V druhém se totiž opakují tytéž repliky a scény, jen lehce pozměné a nasnímané mírně odlišným úhlem kamery. Děj je stále tentýž a navíc k dovysvětlení situace z filmu On nepotřebujete vidět Ji, což platí i naopak. Bohužel je u obou snímků stejný i filmový styl – nasvícení, střih, kamera… Podobná je i romantická hudba post-rockového umělce Sona Luxe. Jednotná je však atmosféra obou počinů a vyznění dialogů. Ona ani On tak nejsou citovým vydíráním s uslzenými herci a prostřihy na obilí prozářené slunečními paprsky á la Terrence Malick, z kterého by čišel trudný podtitul „Kterak On a Ona ztratili Ono“. Je to jen poměrně obyčejný příběh, kterému ambiciózní koncept dvou pohledů nedokázal zvýšit atraktivitu. Zde by se hodil režisérův odvážnější přístup, kdy například On by byl natočen černobíle a Ona skrze manipulativní deníkové záznamy podobně jako v jiné Zmizelé – té Fincherově.
Ona z pohledu Kamily
Eleanor (Jessica Chastain) si prochází krizí, netuší, co má dělat sama se sebou a film vypadá stejně. Již v prvním díle se jednalo z ústředního páru o tu méně sympatickou postavu. Od pokračování jsme si tedy mohli slibovat, že Eleanořinu reputaci napraví, ovšem nestalo se tak. Snímek doslova ubíhá odnikud nikam, což sice souzní s rozpoložením hlavní hrdinky, lepší psychologické podhoubí však najdete v libovolném díle Nevinných lží. On působil daleko zajímavěji jednak díky směřování snímku, který vede odněkud někam a ukazuje, jak se Conorovi hroutí život pod rukama. Do toho řešil svůj vztah s otcem. V tomto díle se náhle vynořuje velká řada postav. Snímek už není o Nich, ale ve výsledku ani pořádně o Ní, nýbrž o Všech, ať už v příběhu sehrají sebenepatrnější roli. Úzké zaměření na osobnostní profil nebo byť jen jeden životní příběh se tak rozpadá a dočkáme se jen řady nesouvisejících historek ze života.
Eleanor zabíjí čas chozením na přednášky, za žádnou cenu si nechce nechat od nikoho pomoct, aby vzápětí ostatní nutila „udělat něco bláznivého“. Přepadne-li ji deprese, oddává se snění o minulosti. Romantické scény kupodivu působí poměrně osvěžujícím dojmem v jinak depresivní šedi. Poměrně výraznou roli zde sehrává Eleanořina vysokoškolská učitelka, se kterou vedou lehce filozofické debaty o smyslu studia, učení a života vůbec. Toto téma zůstává stejně jako všechna ostatní pouze načrtnuté a ve výsledném dojmu téměř zapadne, ačkoliv zrovna zde lze cítit potenciál.
Vzhledem k tomu, že Eleanořina manžela nemůže snímek zcela opomenout, vracíme se k některým scénám, které se objevily již ve snímku On. Zde se dalo skvěle pracovat s odlišnou perspektivou vypravěče a nespolehlivé paměti. Bohužel tvůrci tuto nabízející se metodu pořádně zužitkují jen v jedné scéně, kdy zcela pozmění její vyznění pouze tím, že protagonistům vloží do úst odlišné věty než předtím. Tímto způsobem se dalo vyhrát si s většinou ostatních společných scén. Způsob nasnímání nezmění fakt, že jsme viděli totéž co minule, maximálně ve zkrácené, osekané formě. Snímek Oni jsem neměla možnost shlédnout, ale doufám, že zrovna tyto nešvary alespoň trochu vyrovnává.
Film Ona měl přinést doplňující pohled druhé polovičky páru na rodinnou tragédii. Veškeré podstatné informace jsme se ale dozvěděli již v díle předchozím a zde se zcela evidentně vaří z vody, dokud nespálíme konvici. Na první pohled nepůsobí „svět podle Eleanor“ o tolik hůře než její předchůdce. Přeci jen se jedná o film zaplněný hvězdnými jmény a herecké výkony tomu odpovídají. Ačkoliv v průběhu snímku neunikne povzdech, že dnes už skoro herecká legenda Isabelle Huppert je vměstnána do stereotypní role Francouzky, které nesmí chybět sklenka vína v ruce a jejíž většina vět spočívá v lehce arogantním poučování své dcery. Ve výsledku tak převážil pocit zbytečnosti druhého filmu a mírné znepokojení nad tím, že mi Jeho pohled připadal bližší, přestože jsem žena.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Ned Brenson, Scénář: Ned Brenson
Hrají: James McAvoy, Jessica Chastain, William Hurt, Viola Davis, Ciarán Hinds, Bill Hader, Isabelle Huppert, Jess Weixler, Nina Arianda, Marta Milans
Žánr: drama/romantický, Země původu: USA, Stopáž: On: 89 minut, Ona: 100 minut
Premiéra: 6. listopad 2014
Podobné články
Láska všemi deseti - rychle a pravopisně
Lásky čas – láska je stále nebeská
Zůstaň se mnou – duchařská romance bez duše
Zmizelá – jak okořenit skomírající manželství 
Brooklyn – mezi dvěma světy
Rozpolcený – nejlepší filmový psychopat všech dob
Daleko od hlučícího davu – o dívce s nezvykle dlouhým vedením
Dívka ve vlaku – stalkerská alkoholička se pídí po pravdě
