Kniha džunglí – nadšená exkurze do hlubin pralesa

Nejen George Lucas už vytváří celé světy jen u počítače. A na rozdíl od poslední tvorby Lucase je nejnovější počin studia Disney i povedený.

Dvě světoznámé knihy Rudyarda Kiplinga se na filmová plátna podívaly mnohokrát. Proslavila se hlavně animovaná adaptace z roku 1967, v paměti bychom ale mohli mít například 22 let starou verzi z rukou Stephena Sommerse. Jako u všech příběhů, na které sáhlo studio Disney, se nové adaptace nutně musí vyrovnávat s odkazem rozezpívaného muzikálového animáku. Největších komerčních výdělků ale látka dosáhne jen pod dohledem věčného myšáka.

Pandora na zemi

Fotorealistické animace zvířat jsou nyní už na takové úrovni, že studio Disney učinilo rozhodnutí oživit Kiplingovy tvory čistě za pomoci digitálních efektů. Volba nabírá na vážnosti při zohlednění, kolik druhů zvířat se v knihách vyskytuje. Zatímco Zrození planety opic (2011) nám představilo báječně animované primáty a Pí a jeho život (2013) se věnoval hlavně tygrovi, Kniha džunglí je počty zvěře mnohonásobně ambicióznější. K zahlédnutí je vedle zmíněných savců také medvěd, antilopy, leopard, sloni, nosorožci, vlci, buvoli… odstavec by na vyjmenování všech druhů nestačil. A mezi nimi se potuluje malý chlapec Mauglí (Neel Sethi) odchovaný v džungli jako jeden z vlčí smečky. Po celou dobu filmu je jediným majákem pro ty diváky, kteří hledají ztotožnění s lidskou postavou.

Všichni ostatní se nemusí obávat, neboť zvířata stvořená ve statisících hodin renderování jsou také plnohodnotnými postavami. Osobnost jim animátoři vdechují za přispění hlasů známých herců, kteří jsou obsazeni naprosto bezchybně. Vyzdvihnout si zaslouží zejména Idris Elba jako krutý tygr Šer Chán, který s každým slovem budí patřičný respekt. V některých případech jsou navíc zvířata připodobněna svým dabérům – nejvýrazněji je to poznat u medvěda Balú, který má směšně malé smutné oči Billa Murraye. Odvrácenou stranou tohoto hvězdného přístupu k obsazení je případ Scarlett Johansson, jež v nevyužité cameo roli pronese zhruba patnáct vět.

Roztěkané zakončení

Především je ale nová Kniha džunglí zručně a přehledně odvyprávěným filmem. Je rychlá, nepozastavuje se u zbytečností a scény jsou jen tak dlouhé, jak je to nezbytně nutné. Je skoro až překvapivé, jak záhy je představen hlavní hrdina a nastolen ústřední konflikt. Pro rodinnou návštěvu kina s menšími diváky je stopáž 105 minut i s hravými závěrečnými titulky délkou ideální a v dnešní době příliš nevídaná.

Stav vzorového dramatického vyprávění trvá zhruba do poslední části snímku. Nedochází zde k žádnému rafinovanému zvratu a přímočaře se přejde k obligátnímu střetu Mauglího se zlým Šer Chánem. Protože to vzorce současných blockbusterů vyžadují, závěrečný akt je hlučný, bombastický a odpoutaný od toho, co činilo předchozí zážitek úžasným. Vše je ledabyle motivované – není důvod, aby k takto vyhrocenému střetu došlo. Nutnost využít Mauglího důvtip proti nepříteli je navíc do vyprávění násilně naroubovaná a film v takových chvílích chybuje v práci s prostorem i časem (akční scéna je v podstatě oddalovanou honičkou do místa, kde se tento důvtip může uplatnit).

Do té doby je ale nadšení na místě. Režisér Jon Favreau žánrové přechody už často užíval v prvních dvou dílech Iron Mana, tentokrát je v nich ještě suverénnější. Kniha džunglí hladce přechází mezi dobrodružným filmem, muzikálem, hororem, komedií a dokonce gangsterkou. „Kmotrovské“ vystoupení gigantopitheca (vyhynulého obřího příbuzného orangutanů) je jednou z nejsvěžejších scén snímku. Překvapivé je, že film žánrové konvence a ikonografii nijak nezesměšňuje a dokáže s ní vážně pracovat i ve zvířecí říši. Knize džunglí je taktéž cizí ironický tón některých studiových animáků. Její náznaky přináší jen medvěd Balú, i ten se ale projevuje jako plastická postava.

Hudba džunglí

Technicky se jedná o neskutečně precizní dílo. Povedená počítačová animace je sama o sobě úchvatná, ohromující se ale stává, když slouží jednotnému fikčnímu světu. Knize džunglí se skutečně podařilo stvořit z 99 % digitální prostředí, které ale skoro nikdy není nevěrohodné a nevytrhává z vyprávění jako atrakce. Podobně nádherná a přesto účinná je také hudba skladatele Johna Debneyho, ne nepodobná Vzpomínkám na Afriku (1985) nebo Lvímu králi (1994). Ve filmu jsou k zaslechnutí i tři písně z animované adaptace. Zatímco anakondí Trust in Me je takticky odsunuto do závěrečných titulků, medvědí The Bare Necessities a orangutanovo I Wan’na Be Like You zazní v muzikálových pasážích a jsou mimořádně povedené. Při návštěvě kina je tak určitě vhodné upřednostnit originální znění.

Svou přesnou cíleností na široké divácké spektrum Kniha džunglí utvrzuje dominantní pozici studia Disney na poli komerční kinematografie. Jen co za dva týdny začne její síla v amerických kinosálech klesat, vezme je útokem Captain America: Občanská válka (2016), samozřejmě další dílo Disneyho impéria. Buďme ale pro teď rádi, že struktury studia zatím poskytují prostor pro vážně povedené filmy.

(7/10)

Foto: Falcon/Walt Disney

• About
• Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.

Latest posts by Marek Koutesh (see all)

• Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
• Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
• Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022