Je to malé, růžové, vtipné a zažívá to setsakra dramatické situace, kde jde o holý plyšový život! Je to Kuky.
Po velmi úspěšných Vratných lahvích, na které stáli (nejen) důchodci frontu, přichází Jan Svěrák s dalším filmem, ovšem na české poměry velmi netradiční. Kuky se vrací je mixem hraného a loutkového filmu. Projekt měl být hotový už v roce 2008, ale potýkal se s řadou obtíží. To tak ostatně bývá, když natáčíte povětšinou v lese, kameramani se válí po zemi, loutku drží až 4 lidé a odpoledne už štáb posíláte domů, protože v lese je tma jak pod mechem.
Autorem scénáře je po delší době pouze sám Jan Svěrák, i když dával otci Zdeňkovi své rané verze scénáře číst a ten je pak komentoval. Hlavní dětskou postavu hraje režisérův syn, ale neobešlo se to bez obstrukcí. Malý Ondra se po první castingu rozbrečel (2007) a roli odmítl. Když ale bylo potřeba o dva roky později namluvit pomocné dialogy k natáčení, tak svolil a následně se i zvykl na představu, že by roli opravdu vzal. Režisér o tom říká: „Na chalupě jsme založili zvukové studium Tři deky, na půdě jsme kvůli odhlučnění pověsili tři deky a nahrávali jsme. Táta mluvil kapitána von Hergota, ale původně nechtěl, protože podle něj to jméno uráželo křesťany“.
Kuky vypadá na ryze rodinný a malý projekt, ale není tomu tak. Původních 35 natáčecích dnů se protáhlo na 100, nedaleko vybraných lokací po celé ČR (Nová Paka, Bechyně, Vyškov u Brna ad.) si udělalo základnu kolem 60 členů štábu. Natáčení se ale zastavilo, režisér se dostal do slepé uličky. K výtvarné spolupráci přizval Jakuba Dvorského. Ten je autorem světově velmi úspěšných počítačových her Samorost a Machinarium. Pracuje s přírodními motivy, proto mu byla práce na filmu určitým způsobem blízká. Inspirací pro umělecké pojetí filmu byl i výtvarník František Skála (mj. autor „komiksů z přírody“), jemuž je v titulcích věnováno poděkování.
Příběh začíná tím, jak matka vyhodí malému Ondrovi jeho oblíbeného plyšáka. Růžový Kuky je sice pořádně vypelichaný, ale to není hlavní důvod. Chlapec má astma a medvídek v sobě drží prach. Ondra se s tím odmítá smířit, tak se vydá Kukyho zachránit. Ovšem jeho mise se mu jen zdá a Kuky je už na cestě směrem na skládku. Ondra se začne se svým dalším plyšákem intenzivně modlit a prosí Boha, aby Kuky ožil a utekl. A Kuky se zázračně zvedá a začíná utíkat před bagrem, co mu jeho pidi nožičky stačí. Startuje tak dobrodružství, kde je zdánlivě obyčejný les plný zvláštních postaviček, maliní je nebezpečným škrtičem a pošírované zaječí bobky luxusní pochoutkou!
Je zřejmé, že Svěrák chtěl svůj příběh ukotvit v realitě, ovšem já bych si celou linii reálného světa nechala ujít. Ne, že by Ondřej či jeho matka hráli špatně. Ale linie s bezdomovcem nebo neustálé nákupy v Albertu jsou otravné. (Product placement z filmu často přímo řve, ale bez něj by s velkou pravděpodobností v našich podmínkách film nikdy nevznikl.) Jakmile se Kuky rozběhne po zasluněném obilném poli, rozehraje se hravá hudba, jste tam. Jste v kouzelném dětském světě plném fantazie a skvělých nápadů. Co postavička, to originál. Film pobaví děti, aniž by ovšem na dospělé působil infantilně. Rozesměje, aniž by použil trapné a vulgární troškovské vtipy. Vše vypadá dokonale a zcela profesionálně, vůbec vás nenapadne, že Kuky se pohybuje jen díky nitím, které ovládají loutkáři, a že auta postaviček jsou řízena na dálkové ovládání atd. Svěrák dokázal, že máte pocit, jako kdyby ten lesní mikrosvět skutečně existoval.
Se svými postavami se dabéři vypořádali dobře (Čtvrtníček, Lábus, Liška), až na Macháčka, který v roli zlého Anušky dost přehrává. Kukyho dabuje Ondřej a kupodivu mu dabing jde lépe než hraní. Jeho dětsky rozviklaný a nejistý hlas je přesně to, co byste si u světa neznalého médi představovali. Zdeněk Svěrák coby morousovitý Hergot je skvělý (jeho hlas dobře zafungoval už v upoutávce) a dodává postavě novou dimenzi. Chválím též hudbu poměrně neznámého Michala Novinského. Když je to potřeba, stává se hudební podkres epickým a mocným, jindy je decentní a jemný, aby pak mohl být hravý a rozverný – stejně jako svět, ve kterém se vše odehrává.
Přesto, že Kuky nemá vyloženě nudné pasáže, dokonalý také není. Když ze mě cca po hodině opadlo prvotní vzrušení a nadšení, začala jsem víc věnovat pozornost jiným aspektům filmu, než jen uchvacující vizuální stránce. Gradačně je film docela nevyrovnaný, v poslední třetině bezhlavě servíruje jednu akci za druhou, přidá i divočáky, ale napětí tak dlouhou dobu udržet nelze. V podstatě Kuky neustále někam jde – domů, zpět do lesa, zase zpět domů… Pak prchá před hlídači skládky, zlým Anuškou. Pokud však nejste zarytí cynikové, doteď máte na posteli svého oblíbeného plyšáka a odmítáte ho vyhodit, byť už je úplně olezlý, věříte, že když jedete rychle, tak je zima, bude vás Kuky bavit. Film vás vezme do originálního světa, z jehož odpadků by dostali příznivci zelených amok, kde by gurmáni znechuceně krčili nos nad místními pochoutkami, kde mají tamní obyvatelé vytuněná auta nitrem a kde malý medvídek s velkou hlavou plnou pilin hravě natrhává všem záporákům… pytlíky!
