Baaria

0
21.5.2010 at 22:01  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Stručná historie malého městečka a komunismu v Itálii na pozadí průměrného životopisu se rozpačitě rozmýšlí, jestli chce bavit nebo dojímat. A nakonec filosofuje!

 

   Chlapec Peppino pochází z italské vesnice Baaria a v tomto příběhu se seznámíme s jeho životním údělem i vývojem jeho městečka. V dětství si prožil bombardování za druhé světové války, následně se sám přičinil o věhlas a význam komunistické partaje. Našel si krásnou ženu, která mu povila několik dětí. A život utíká, on stárne a město, jak si ho pamatuje z dětství, se proměňuje. Nezastavitelný koloběh života se svou překotností se zdá být snad jen snem, který si v dětství představujeme o tom, co bude, až vyrosteme ze školních lavic a s občankou v ruce budeme rozhodovat o svém životě. Nebo skutečně tak utekl, protože jsme létali v oblacích? Film vypráví, ale neodpovídá. Jen suše rekapituluje.

 baaria_2 baaria_3

   Nejnovější kinematografický kousek kritikou uznávaného italského režiséra Giuseppe Tornatore je jemnou směskou různých motivů, kterými se při práci obklopuje už pětadvacet let, včetně typicky italské nálady a nevázanosti. Zároveň jsem jak ze samotné synopse, tak po zhlédnutí Baarie měl mnohem víc chuti podívat se na cokoliv jiného z jeho práce, protože všechno zní zajímavěji než právě Baarie. Především na ty filmy, ve kterých se zdá vzdalovat od sentimentálního zázemí italské frivólnosti. Z Comorristy tu máme skupinku mafiánů, která se staví na odpor vůči vzrůstajícímu komunistickému nadšení, z Bio Ráj máme chlapce nadšeného kinosálem, filmem a posléze fotografií, i ta Malena získá malý, byť spíše symbolický prostor, včetně její představitelky Monicy Bellucci, jejíž několikavteřinový štěk je pouhou oplátkou známosti s Tornatorem než čímkoliv jiným a poklonou smyslnosti vlastní životu samému.

 baaria_4 baaria_5

   Čerpaje z vlastních zkušeností o životě a italské zemi, Tornatore ve svém půl třetí hodiny dlouhém „opusu“ zachycuje jeden život, ale od něj zároveň odbíhá k jiným životům a jiným událostem, jako by se bál, že si hlavní postava film ukradne a stane se středobodem. Zároveň ale nemůžeme Baariu chápat jako příběh titulního městečka, na to jí byla přisouzena až příliš kulisová role. Peppino není ničím výjimečný, zajímavý, nedělá věci jinak. Rytmus jeho života se klopí z jedné strany na druhou, od humoru k smrtelné vážnosti. Zatímco dějinné události, které jsou dnes minulostí (jako válka, třídní boj), se stávají nositelem odlehčení a smíchu, krušné životní etudy jsou pojaty jako vážné drama. Tornatore jednoduše víc ctí život jako takový, jehož koloběh je ve své opakovatelnosti, cykličnosti a jednotlivé pomíjivosti nakonec důvodem, proč jinak lineární vyprávění zakončuje narušením vyprávění, narušením času. Skrze jakousi cestu v času něco vyjadřuje, něco vznešeného, ale výklad nemusí být jasný ani po dvojím zhlédnutí.

 baaria_6 baaria_7

   Nepochopení budí i jméno podepsané pod hudbou. Lákadlo Ennia Morriconeho (Pro hrst dolarů, Tenkrát na západě, Tenkrát v Americe) jako skladatele se totiž jeví jako falešná karta. Nebýt trvalejší spolupráce Tornatoreho a Morriconeho, působil by tento krok čistě jako marketingový a populistický – až tak je film nedivácký (nepočítám-li šarmantního Francesca Scianna, který s šedinami vypadá jako Richard Gere). Navzdory celoživotním zásluhám a skladbám, které si dennodenně pobrukují desetitisíce lidí, Morricone se v Baarii dost šetří a nejeví touhu na stará kolena složit opět nějakou geniální skladbu. Z hudebního hlediska nic nenabízí, melodie se ztrácí v obraze a je jen mlžným oparem, který naznačuje mohutný a silný déšť. Ten se nikdy nedostavuje. Snižuje se k tomu být standardním hudebním doprovodem, který by nejspíš zvládl i hudebník z manufaktury.

 baaria_8 baaria_9

   Ani Tornatore, ani Morricone, ani Bellucci, žádné z těchto relativně zvučných jmen tentokrát ve své kombinaci nezáří trojnásobně; nýbrž jen třetinově. Film Baaria je živoucí tak jako její hlavní postava. Je šedá a průměrná, i když stála u zrodu tehdejší komunistické strany v Itálii. I když je otcem několika dětí. I když má neobyčejně krásnou ženu. I když je svědkem smrti svých rodičů a dospívání svých dětí. Její život je obyčejný jako život kohokoliv z nás a tím jediným, kvůli čemu postrádá nebezpečný uspávací účinek, jsou drobnosti a detaily, které stejně tak ozvláštňují naše každodenní bytí. Nějak ale pochybuju, že tohle byl původní záměr režiséra, a já se jen snažím najít aspoň nějaké ospravedlnění tohoto omylu.

(5/10)

 

Přečteno: 1814x

Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Svěrákův Kuky se vrací

Je to malé, růžové, vtipné a zažívá to setsakra dramatické situace, kde jde o holý plyšový život! Je to Kuky....

Zavřít