Pokračování divácky úspěšné komedie Líbáš jako Bůh Marie Poledňákové se dá přežít bez větších šrámů na duši. A to je asi tak vše.
Na komedii Líbáš jako Bůh z roku 2009, kterou viděl téměř milion diváků, nyní volně navazuje pokračování s názvem Líbáš jako ďábel. Marie Poledňáková je opět autorkou scénáře i režisérkou. Manželské svazky se rozpadly, ovšem nikoliv definitivně. Energická Bohuna (Eva Holubová) chce saniťáka Františka (Oldřich Kaiser) zpátky. Seladon Karel (Jiří Bartoška) přepadává svou exmanželku Helenu a Františka v jejich nové společné domácnosti. Buzerovat své bývalé partnery je totiž děsná legrace, hlásá film. Máte-li odvahu, čtěte naši recenzi dále.
Svými ex otravovaný pár se rozhodne vyrazit na romantickou dovolenou do Casablanky v Maroku. A zde film mění žánr z komedie na crazy komedii s krimi zápletkou. Helena a František přijdou o kufry. Do země za nimi jede neodbytná Bohuna, kterou cestou unesou. Ve městě se objevuje i Karel (stoický Bartoška) a páru se posmívá, že jim někdo ukradl zavazadla. Poledňáková se asi při psaní těchto scén popadala za břicho, ovšem na plátně humor nefunguje. Linie s Bohunou (hysterická Holubová) drženou Araby po chvilce rychle omrzí. Ukecaná dáma únosce natolik otravuje, že den po dni klesá cena výkupného. To jim Franta, Helena a Karel vezou až k táboru Arabů, jehož plánek jim záporáci nakreslili snad voskovkou (ehm) a poslali až na hotel.
Následující akční scénu, která obsahuje pár výstřelů a kvapný odjezd auta, snad ani za akci v pravém smyslu považovat nelze. Což o to, lokace jsou vizuálně atraktivní, kamera i hudba rozhodně nepůsobí odbytě a zachraňují film od panelákové nudy. To však nestačí ani na průměrné hodnocení. Poměrně legrační však je, že záběry na jedno a totéž tržiště se objeví asi pětkrát. Když už se štáb s požehnáním producentů vydal za hranice, tak proč kameraman nenabídne alespoň neopakující se lokace? Domovská Praha pak je nasnímaná s akcentem na romantickou atmosféru. Hned úvodní záběr nabízí metropoli před východem slunce a několik komínů, ze kterých se kouří. Jindy zase žhavé slunko zapadá za Petřínskou rozhlednu. Ach, ach.
Většina vtipů ve filmu je situačního typu: pád ze žebříku, vysypání kufru nebo polití šatů vínem. Milionkrát viděné fórky nemají ani minimální snahu o jakékoli variace. Film nás navíc oblažuje nereálnými scénami, např. kdy začne Kaiser v marocké restauraci hrát na piano, (mizerně) zpívat a otylá turistka mu hodí desítky eur. Každý večer tam pak pěje znovu a žena se k němu připojuje. Líbáš jako ďábel neobsahuje scény, které by vás nutily vrazit si hřebík do hlavy, a to je možná škoda, protože absurdní humor v českých filmech z poslední doby byl občas neskutečně vtipný. Není zde odporně iritující ideologické podhoubí jako v Mužích v naději, kteří zcela explicitně hlásali, že nevěra je moc fajn a vztahům prospívá jak rajče prostatě. Je tu prostě několik důchodců, kteří chytají druhou mízu a snaží se jít štěstíčku neúspěšně naproti.
Vedlejší linie sleduje Heleninu sestru (Nela Boudová), která si začne se zábavně přehrávajícím Langmajerem. Ti dva jsou strůjci snad jediné humorné scénky, která je tak trapná, až je zábavná. Byť je ovšem Langamajer na svůj věk kus, jeho nahé pozadí nevzruší snad ani starší divačky s šedým zákalem. Erotika se bohudík drží v mezích polibku. Vulgarit je v Líbáš jako ďábel minimum a většinu jich pronese donchuán Bartoška.
Postavy de facto celý film někam jedou, běží nebo nestíhají a vytvářejí tak dojem, že jsou akční a žijí v nonstop stresujícím prostředí. Všichni protagonisté na svůj věk (kolem šedesáti let) působí svěže a hyperaktivně – skoro jako kdyby byli na speedu. Jak píší jiní recenzenti, film je jako vytržený z reality. Výsledek však není svou absurdností vtipný a ani zoufale trapný. Je to zkrátka nijaké a zcela zapomenutelné, ovšem alespoň o úroveň vstřebatelnější než jednička. Žádná z postav nemá narážku na jakoukoli známou persónu nebo aktuální situaci. Všichni žijí v jakémsi miniuniversu, kde se nelze zbavit bývalých partnerů ani po racionálním rozhovoru, kde učitelka v důchodu denně volá z Maroka do Prahy své sestře, jako by to stálo korunu padesát, a kde psycholog jako léčbu pološílené ženské doporučí výlet, na kterém se má na všechny kolem usmívat.
Takže co jsme se dozvěděli, pokud už jsme to dávno nevěděli nebo nečetli v bulváru? Olda Kaiser vypadá po odvykačce svěže, Bartošku stále baví golf, Magálová slovenský přízvuk nikdy skrýt nedokáže, Kostková má po porodu velké balóny, Holubová ustavičně přehrává. A Poledňáková už dávno neumí točit vtipné komedie.
P. S. Product placement je ještě docela snesitelný a záběry na pojišťovnu, přístroj na sodovku nebo znělka zpráv Novy vyloženě z filmu netrčí. A aspoň jeden pozitivní aspekt lze na partnerech snímku nalézt. Díky Pražským službám hlavní hrdinka poctivě recykluje plastové lahve a hned u domu má kontejner dokonce i na bioodpad, což možná u některých alespoň podvědomě zvýší ekologické snahy.
Podobné články
