Ďábelsky Hodný syn

0
11.5.2012 at 16:30  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Vítěz Grand Prix Febiofestu veze ze severu mrazivou přehlídku deviantních charakterů.

   Ve Finsku je zjevně bulvární tisk stejně vlezlý jako kdekoliv jinde a stejně jako u nás se s tím některé celebrity těžko vyrovnávají. Když už herečka Leila nemůže vydržet tlak veřejnosti a dotěrných ‚antifanoušků‘ po svém účinkování v kontroverzním filmu, utíká se svými dvěma syny od metaforických pijavic k těm skutečným na samotu u jezera, aby si odpočinula od své kariéry. Překvapivě si ale brzy začne připadat osamělá a pozve si na odlehlé místo skupinu známých a přátel, z nichž ten nejmužnější, plavovlasý Aimo, se rozhodne zdržet déle, než je na takovou návštěvu obvyklé. Leila neúspěšně odolává, Aimo si ji získává, a zatímco mladší syn chodí po okolí s kamerou v ruce, starší Ilmari se nedokáže smířit s tím, že matka projevuje náklonnost komukoliv jinému a hledá útěchu u servírky Karity z nedaleké hospody.

hodny_syn_2 hodny_syn_3

 

   Zní to jako zajímavé vyprávění ze života, nicméně v tomto případě ze života těžce nevyrovnaných až duševně chorých hrdinů. Herečka Leila je podle svého chování pro bulvární plátky asi skutečně dobrým terčem, pokud se na veřejnosti chová k lidem podobně, jako se projevuje v ústraní vůči svým hostům i synům. Libuje si v hereckých etudách a neumí skrze ně přestat ventilovat svou rozháranost ani ve chvíli, kdy ji žádná kamera nesnímá. Omluvit to u ní lze faktem, že zosobňuje umělkyni, která trpí na určité rozmary, ale zato odevzdává světu povznášející výkony ve svých snímcích. Problém je, že rysy své nevyrovnané osobnosti přenáší na své dva syny. Především starší ‚hrdina‘, hodný syn Ilmari, zjevně postrádá otcovskou ruku a trpí přílišnou pozorností své matky a také její neschopností popasovat se s vlastními potížemi. Ilmariho řešení, jimiž chce (nejen) matku ochránit, jsou čím dál spornější, což Leila slepě přehlíží. Milenec Aimo zase není schopný utéct ani ve chvíli, kdy je zcela zřejmé, že s takovouto rodinkou žádné štěstí neudělá, přesto má ke svým cholerickým projevům snadno pochopitelné důvody. Třešničkou na charakterové patlanici je krásná servírka Karita, jejíž mladické manýry se ubírají směrem neukojitelného chtíče.

 hodny_syn_4 hodny_syn_5

 

   Postavy jsou to všechno poměrně ploché a jejich interakce lze předvídat na minuty dopředu. Když se pak k extrémním charakterům přidávají berličky v podobě těžko uvěřitelných náhod a souběhů okolností, rýsuje se nadmíru nekonzistentní podívaná. Podívaná, kterou však pohromadě drží velmi dobře gradující atmosféra. Jakkoliv je premisa nepřitažlivá a přestože vyprávění skýtá několik divácky velmi zneklidňujících okamžiků, vzhledem k pečlivému skládání jednotlivých aktů zájem o následující dění neupadá a v poslední třetině se dostaví i skutečné napětí, když se publikum netroufá odhadovat, čeho všeho je Hodný syn schopen.

hodny_syn_6 hodny_syn_7

 

   Nepříjemnému pocitu ze sledování jeho akcí dozajista pomáhá i jeho ztvárnění. Mladý Samuli Niittymäki má v jeho roli poměrně dobrou úlohu. Pro psychicky narušené jedince mají zkrátka někteří herci vynikající předpoklady a on je zde prodává velmi slušně. Vždy když je v záběru o něco déle, nutí nás se nepříjemně ošívat a nikdo s ním netouží být v jedné místnosti. V civilu zřejmě poměrně sympatický mladík nahodil pro ztvárnění dosud životní role blonďatý přeliv a v kontrastu se zamračeným černým obočím není divu, že upoutává pozornost dívky, ani že zneklidňuje dospělé muže jen svou přítomností. Omezení pro jeho působivost na plátně jsou tak daná opět jen tím, že o postavě se toho ve skutečnosti divák příliš nedozví.

   Po řemeslné stránce je vše více než v pořádku. Kromě dobré kompozice zvládá forma přebíjet obsah i v jednotlivých scénách a obrazech a její zásluhou přichází možnost pozastavit se nad zarážejícími momenty v zápletce až po dojezdu závěrečných titulků. Potěší navíc rámování veškerého dění skrze filmařské snažení mladšího syna Unta. Nebýt jeho poutavých, roztomilých i tajemných vstupů, filmu by scházelo cokoliv navíc a vyšuměl by z hlavy poměrně rychle. I přesto dostanou milovníci kvalitních příběhů ze života spíše řemeslně dotaženou a atmosférickou, avšak pouze povrchovou sondu do osudů aktérů jedné podivné severské anabáze.

(6/10)

Přečteno: 1702x

Vašek Voslář

Odmalička vybíravý filmový nadšenec, mohl by se utlouct po koncepčních, promyšlených a nápaditých, ne však nutně experimentálních a nadšeneckých dílech. I proto jsou aktuálně jeho největšími oblíbenci sourozenci Wachowští. Na Moviescreenu tříbí své postoje od roku 2012.
Tags: , ,

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Temné stíny – mračna nad Burtonovou říší

Smát se, nebo bát? Protože má Tim Burton odjakživa slabost pro podivné a děsivé tvory, těžko se hledá odpověď. V...

Zavřít