Avengers: Infinity War – zemětřesení v říši Marvelu

Po deseti letech a osmnácti snímcích Marvel působivě zatřásl svým filmovým vesmírem. Nebude vše opět zapomenuto?

   Z filmového světa Marvelu se stal fenomén, který se nejen počítá mezi nejvýdělečnější akvizice studia Disney, ale zásadně se zrcadlí i ve zbytku hollywoodského průmyslu. Ne náhodou se teď každé studio pokouší dát dohromady provázané univerzum, v němž by jednotlivé postavy měly své filmy a navzájem se v nich setkávaly. Nikdo ale marvelovský recept zatím nedokázal zopakovat, byť studio Warner s archivy komiksového nakladatelství DC čítající Supermana a Batmana mělo největší potenciál. Není ale názornějšího příkladu toho, jak věci dělat zcela špatně a jak je dělat co nejlépe, než byla Liga spravedlnosti (2017) Zacka Snydera a letošní Infinity War.

   Ačkoliv se Inifity War řadí pod sérii Avengers, superhrdinský tým v sestavě, v jaké figuroval v předchozích dvou „mstitelských“ filmech, zde není. Zato tu jsou úplně všechny důležité marvelovské postavy z dosavadních filmů. Spolu s Iron Manem, Stevem Rogersem, Thorem nebo Hulkem se tak objevují i Strážci Galaxie, Doctor Strange, Spider-Man a představitel jarního kasovního megahitu Black Panther. Samozřejmě to není zdaleka celý výčet, což se mohlo stát velkým úskalím filmu, kdyby v roztříštěnosti nedokázal najít rytmus, který by blockbuster o desítkách figur utáhl.

   Synchronizace postav je ale naštěstí jedna z velkých předností Infinity War. Neznamená to sice, že by některý z hrdinů měl prostor pro nějaký vývoj, nebo komplexnější podzápletku. Přesto nepůsobí plytce, protože postavy žijí ze svých předchozích dobrodružství a zážitků, které Infinity War zužitkovává pro vtipné výměny a pošťuchování, které adekvátně dávkuje ve větší míře z počátku a naopak s tím šetří s blížícím se dramatickým vyvrcholením.

   Přestože má snímek k dispozici 150 minut, neztrácí Inifnity War čas a dynamicky se žene kupředu bez hluchých míst. I to má však své nevýhody, třeba v tom, že se nedává prostor žádné expozici, a počítá se s tím, že divák viděl předchozí marvelovky.

Tak pravil titán

   Motorem aktuální marvelovky je titán Thanos, který dosud působil v některých minulých dílech jako šedá eminence, která tu tlačila Thorova bratra Lokiho k dobytí Země, jindy mu zase měl Ronan obstarat jeden z Kamenů nekonečna. Právě o Kameny nekonečna Thanosovi jde. Po sérii neúspěchů svých nohsledů se Thanos rozhodl pustit do práce sám a v Infinity War vede krvavou cestu za získáním všech šesti kamenů, které mu dohromady propůjčí bezkonkurenční moc. Polovinu galaxie pak může vymazat doslovným lusknutím prstů.

  Thanosovi tvůrci věnují velkou péči a pozornost. Není jen krvelačný megaloman, scénář usiluje o ilustraci jeho myšlení a ideologie i načrtnutí jeho emocí. I když je digitální, nestal se z toho handicap, snad i díky úsilí Joshe Brolina, který se za jedničkami a nulami skrývá. Dodal mu zemitost a vážnost, takže nenutí člověka do smíchu pokaždé, když se fialová kebule vyvalí z teleportačního mračna.

   Když vezmeme v potaz, že celý film jeho protivníci nestíhají, málem se navzdory své padoušské podstatě stává protagonistou. S ohledem na rozuzlení je to téměř jediný způsob interpretace, aby se na Infinity War dalo hledět jako na kompaktní příběh, nikoli jako na pouhý střípek v sérii.

Politika stranou, tady jde o polovinu vesmíru. Nebo ne?

   Nejen vyvrcholení filmu je skutečným zemětřesením pro marvelovské snímky, které byly často kritizovány pro neměnnost a repetetivnost v příběhových vzorcích. Osvěžením je zvedání sázek, které staví proti sobě partnery v lásce a nutí je rozhodovat, jestli jsou ochotni obětovat své milované kvůli celému vesmíru. I když by těmto momentům prospěla lepší propracovanost ve vztazích dotyčných postav, v dané chvíli režijní duo bratrů Russoových vyvolává emoce v nejlepším duchu velkofilmů.

   Russoovi se ukázali jako velká výhra pro Marvel. Dvojice prakticky neznámých filmařů (z celovečerních děl mají na kontě My dva a křen /2006/) dokázala natočit jedny z nejlépe hodnocených částí marvelovské mozaiky – Captain America: Návrat prvního Avengera (2014) a Captain America: Občanská válka (2016). V obou případech dokázali do akcí nabitého děje promítnout komentáře politických systémů a mechanismů a více zakořenit komiks do reality.

   Tyto vážné ambice můžeme u Infinity War postrádat, jako by ale šlo o důsledek toho, že nyní přece jenom přešli k jiné části universa (i když se Občanské válce přezdívá Avengers 2.5), která je postavená na jiných základech. Avengers jsou jednodušší variací na boj dobra se zlem, ve kterém jde o osud Země/galaxie/vesmíru. Vše ustupuje velkolepé zábavě ve stylu prostoduchých komiksových sešitů, které nabízejí hrdinský epos.

   Co lze vnímat jako nebezpečnější precedens z hlediska práce s příběhy, je způsob, jakým se ctí dosavadní vyprávění. Infinity War totiž v zájmu „většího“ příběhu umenšuje význam dřívějších rozhodnutí, které přitom byly i pointami minulých filmů.

   Nejlepším příkladem je postava Spider-Mana, která ve svém loňském samostatném filmu došla k pochopení, že ještě nemá být Avenger. Jakmile jde ale v Infinity War do tuhého, je jmenován členem. Zlehčována je v podstatě i krize, která v Občanské válce rozdělila Avengers. Je sice fakt, že se v aktuálním filmu Iron Man a Kapitán Amerika nesetkají tváří tvář a dramaturgicky se obecně nápaditě pracuje s rozčleněním postav na menší skupiny na různých místech, ale jako by problém s nelegálností superhrdinů zmizel. Pravdou je, že vyprchal podobně jako politická rovina. Thanos ale jaksi přesahuje hranice jednoho volebního období.

   Nicméně obavou hraničící s jistotou, kterou znalému divákovi dává plán budoucích premiér marvelovských filmů, je to, že závěr Infinity War bude jen dočasnou „chybou“, kterou příští film zkoriguje. Teprve čtvrtý díl Avengers tak dá definitivní odpověď, jestli emocionální smršť Infinity War má svůj smysl, nebo jestli bude vše jinak.

(7.5/10)  

Foto: Falcon/Disney

• About
• Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.

Latest posts by Adam Fiala (see all)

• Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství – naděje pro svět kouzel - 19.4.2022
• The Batman – ten hodně, hodně temný - 16.4.2022
• Žebříček roku 2021: Poslední souboj nadějné ženy v zemi nomádů - 13.1.2022