Vztah na dálku je středem pozornosti romantické komedii, která vytváří zajímavou dvojici ještě dřív, než je rozdělí americký kontinent.
Pokud se někde dozvíte, že film je debutem Nanette Burstein na poli hraného celovečerního filmu po letech práce v oblasti dokumentaristiky, nenechte se tím zmást ve svých očekávání vůči filmu. Nepoužívá žádné prostředky, kterými by připomněla dokumentární tvorbu, v tomhle ohledu je Dál než se zdálo klasický romantický film. Jenom se nevznáší v oblacích hollywoodských ideálu, ale vypráví střízlivý příběh, využívá bezprostředních dialogů mezi ústřední dvojice a je otevřený v tom, jak si dovolí mluvit o sexu. I když to poslední už po Apatowovi není nic tak výjimečného.
Před šesti týdny se Erin a Garrett seznámili u videoherního automatu a neplánovali žádný vážný a dlouhodobý vztah. Důvod byl čistě pragmatický. Garrett je sice v New Yorku doma, ale Erin zde působí jako stážistka v novinách pouze přes prázdniny. Čas, který spolu strávili, utekl rychleji, než by si chtěli přiznat, a Erin se vrací do Kalifornie. Čelí tak vážnému rozhodnutí, jestli ve vztahu pokračovat, když oba cítí, že by bylo mrháním zahazovat, co mezi nimi vzniklo. Bude to stát mnoho odříkání a kompromisů a nakonec se bude muset něco změnit.
Dál než se zdálo od začátku boduje se záplavou až autenticky působících vtípků, kvůli kterým jsou představované postavy a jejich seznamování něčím blízkým, povědomým a příjemným ke sledování. I jistá upřímnost v intimních otázkách a fungování vztahu a převracení klišé šlape díky hercům. V roli Erin se představuje Drew Barrymore, někdejší agentka Charlieho andílků, a její protějšek ztvárnil Justin Long, side-kick Johna McClanea v poslední Smrtonosné pasti. Zatímco Barrymore je v oblasti žánru zkušenou milovnicí (Nepolíbená, 50x a stále poprvé, Fanaticky zamilován, Hudbu složil, slova napsal), Justin Long je tak spíš nezkušený mladíček (která by ale nechtěla takového přítele, jakým byl v Stáhni mě do pekla). Oba se už málem potkali ve filmu Až tak moc tě nežere. Zajímavé castingové rozhodnutí dát dohromady tyto dva herce se vyplácí, přestože od momentu jejich rozloučení začne film skřípat, ale to kvůli tempu a dějovému vývoji.
S filmem se totiž postupně děje to samé, co se vztahem, v němž to začíná skřípat a který má kvůli omezeným komunikačním možnostem problém nějak pokračovat. Po svěžím a svižném úvodu, v němž nám sympatická dvojice bavící se vlastním humorem zahoří láskou, se druhá půle, na níž dopadá trudnomyslnost vztahu jdoucího možná do nikam, rozplizne. A není to jen nedostatkem sexu, který nenahradí ani sex po telefonu, ale prostě tím, že ten druhý není fyzicky blízko. Stále si film udržuje snahu o rozumně podanou psychologii chování a do světa filmu zatahuje takové reálné problémy, jako že z čisté lásky se nemůžete jen tak někam přestěhovat. Film staví na logických argumentech, jejichž natahované řešení jde sice ruku v ruce s tím nevzdalovat se skutečnému světu, ale ubližuje tak atraktivitě samotnému vyprávění. Když se na konci skoro ztrácí zájem o budoucnost vztahu, který vypadal nadějně a pro oba přínosně, je to nenapravitelná chyba, i když by se dokodrcal k šťastnému konci.
Nakonec film nezanechá hlubší a výraznější dojem než se zdálo z počátku. Navzdory spoustě scén, které svou vtipnou pointu nestaví jen na tom, že se stanou, ale i jak s nimi postavy naloží. Výtečné je tak završení jedné noční schůzky a to hudebním doprovodem romantické odrhovačky, kterou pouští nahlas kámoš z vedlejšího pokoje. I když tři už jsou dav, ve skutečnosti by se nějaký hudební DJ vždy hodil. Film se sice nedostane o moc dál než jiné romantické komedie dnešních dnů, nicméně je tím lepším zástupcem svého rodu.
