Junie na nás z plátna valí kukadla a my nevíme, jestli si dát k obědu kohouta, nebo jenom demonstrovat před francouzským velvyslanectvím. (pozn. editora)
Už v rámci Festivalu francouzského filmu jsme se mohli seznámit s osudem mladé středoškolačky Junie, které zemřela matka. Junie se ale chce co nejdříve vrátit do běžného života, a proto záhy po oné nešťastné události nastupuje na novou střední školu. Do neznámého prostředí ji pomáhá uvést její bratranec Mathias, jež ji seznamuje se svým přáteli a mimojiné s tichým Ottou , který se do Junie osudově zamiluje. Není ovšem jediný, zalíbení v ní najde i promiskuitní profesor italštiny Nemourse. Junie se ocitne uprostřed milostného trojúhelníku, jehož rozuzlení je v nedohlednu – sama neví, jestli Otta miluje dost na to, aby s ním mohla být, a jestli vztah s profesorem ze školy není na druhou stranu příliš nebezpečný. To vše dává dohromady hodinu a půl dlouhý příběh, u kterého dost možná umřete nudou.
Z filmu přímo dýchá, jak moc je evropský. A to, co si budeme povídat, nemusí být zrovna pozitivní. Stejně jako české filmy stojí a padají s tragikomičností života jednotlivce, francouzské filmy se opírají o svou národní hrdost – jsou tak unikátní a úžasné, že je stejně nikdo jiný nepochopí, a kdo je nepochopí, je blbec. Nic proti již tradiční francouzské nabubřelosti, ale leckterý americký mainstreamový snímek jí nakope do zadku. Čistě proto, že ne každý si troufne natočit film o ničem a vydávat ho za vrcholné umění. Transformers na Schindlerově seznamu prostě nenajdete.
Co zaujme na první pohled, je nízká morálka postav. Pokud je na francouzských středních školách běžné, že učitelé zvládnou během jednoho pracovního týdne ohnout dvě své studentky a jednu kolegyni, tak nechci vědět, co se dává do camembertu. Celým snímkem probíhá řetězec logicky nenavazujících událostí, jejichž hlava a pata jsou nejspíš příliš dobře skryty před mou nízce smýšlející duší. Ano, možná je to moje chyba, že jsem vůbec nezachytila, co chtěl básník říci těm, kteří nechovají bezmezný obdiv ke všemu francouzskému.
Pokud nechtěl říct vlastně nic moc, tak aspoň vybral do některých rolí dobré herce, obzvláště si zaslouží vyzdvihnout výkon chlapce, kterého Junie nemiluje, a i představitelku Junie. On má prostě jedinečný pohled věrného pejska, kvůli kterému stojí za to počkat si na konec filmu. Léa Seydouxv roli Junie zase vykazuje neuvěřitelný talent pro čučení, díky kterému budete její postavu buď milovat, nebo nenávidět – každému podle jeho gusta. Jemné nuance prapodivného děje podtrhuje zajímavá hudba, která ovšem při promítání v malých kinech kvůli méně kvalitnímu zvukovému vybavení hůře vynikne. Od kamery taky žádné zázraky nečekejte, občas přijde ke slovu handycam použitá v chůzi, což je sice ordinérní, ale aspoň zajímavé, jinak se ale nic zásadního nestane.
Záleží taky na tom, jestli Krásnou Junie uvidíte samostatně nebo spolu s dalšími snímky z francouzské provenience (či jste měli tu čest ubytovat se na Festivalu francouzského filmu). Je možné, že v kontextu invaze francouzské kinematografie do českých kin vyzní Junie vlastně ještě docela dobře, ovšem jako taková by se reálně mohla dostat zhruba tak za 10 let na DVD edici Reflexu.
Když se to vezme kolem a kolem, takovouto režii, střih, kameru, to všechno už jsme viděli. I když vezmeme v úvahu to, že byl scenárista limitován literární předlohou, nakonec jediné, co zůstane na filmu zajímavé, je jeho francouzskost. Rozhodující je, jestli vám to stačí, nebo chcete víc.
Závěr: Věrní fanoušci všeho, co Francie posílá za hranice, mohou své tužby uspokojit. Pro ty ostatní to bude jen další film, u kterého usnuli.
- Total Recall - 16.8.2012
- Nebezpečná metoda - 26.1.2012
- Twilight sága: Rozbřesk – 1. část - 17.11.2011
