Američan – americký pokus o art

0
7.12.2010 at 19:11  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Profese nájemného zabijáka je sakra nevděčná. To zjišťuje i George Clooney, který v zadumaném snímku přemítá nad svým dosavadním životem. Nápomocna mu je statická kamera a vražedné tempo.

 

   I když je George Clooney pokládán za nejvyzrálejší a nejjistější hvězdu Hollywoodu, poslední dobou se do velkých projektů rozhodně nežene. Třetí Dannyho parťáci nás minuli už o tři roky a tento elegán se buď vrhá na režisérskou stoličku (Dobrou noc a hodně štěstí, Tvrdé palice) nebo do komerčně slabších nezávislých projektů. Po neproměněné loňské nominaci na Oscara za Lítám v tom Jasona Reitmana to herec nejspíše zkouší znovu. V Američanovi však zbývá prostor jen pro jeho výborné herectví a atraktivní lokace. Vše ostatní je totiž přesně podle pravidel podřízeno žánru uměleckého filmu. Tím nejokatějším způsobem.

 The American The American

   Dobře, dobře, to možná přeháním – nejsou zde zpomalené záběry na cigaretový kouř vycházející z úst…ale jinak téměř vše. Základem je slabý příběh, který by klidně vydal na krátkometrážní snímek. Jedná se o adaptaci novely britského básníka Martina Bootha „A Very Private Gentleman“. V papírové podobě může být sice zajímavým čtením, ale ve filmové není ničím jiným, než prázdnou podívanou, která nejspíše myslela, že používáním všech klišé artových nezávisláren se mezi ně sama může počítat. Osamělý nájemný vrah Jack je po nepovedené zakázce uklizen do ústraní. Tak se na chvíli rozhodne odcestovat do malého italského městečka v horách, kde si od svého strastiplného života hodlá odpočinout. Netrvá to dlouho a Jack se dozvídá, že se má postarat o další práci. Utrápený zabiják ale svolí jen pod jednou podmínkou – že bude jeho poslední.

 The American The American

   Záměr snímku je jasný – ukázat divákovi nevděčnost této profese. Režisér k tomu nepotřebuje ani akční scény, ani kulometné dialogy, aby navodil tu správnou atmosféru osamění, odloučení a vytrvalé paranoie. Je těžké být neustále v pozoru a podezřívat všechny lidi, se kterými se setkáváte. V hlavním hrdinovi je jasně poznat, které problémy ho trápí a film to ani okatě nemusí dávat najevo. Jenže mimo toto dumání a hledání sama sebe nezbylo ve výsledku místo pro něco, co by přesahovalo rámec příběhu, popřípadě vás vtáhlo do tohoto poměrně depresivního děje. Ve filmu se totiž skoro nic neděje. Jack sedí v pokoji a skládá zbraň, Jack jde po ulici, Jack jede autem do lesa a tak to pokračuje dále. Navíc se tvůrci snaží navodit správnou existenciální hloubku přidáním vedlejší postavy chápavého kněze, který vždy nabídne nějakou radu, ale rozhodně to nefunguje. Absolutně nefunkčí je také romantická linka s prostitutkou Clarou, do které se Jack po pár dnech bezhlavě zamiluje. Jejich vztah vznikne jakoby odnikud, prožije s ním dvě noci a náhle mu kývne na cokoliv. Podněty pro přemýšlení nelze jen prvoplánově ventilovat skrze tyto postavy kněze a prostituky, kteří vyznívají, jakoby pobrali všechnu moudrost světa. A nakonec, když se objeví postava mladé vražedkyně, kterou má Jack „zaškolit“, je zřejmé, kam se bude snímek dále ubírat a jaké klišé máme dále čekat.

 The American The American

   Prázdnotu příběhu se snaží napravit režie. Anton Corbijn, umělecký fotograf a režisér (jeho jediným snímkem je prozatím hudební drama Control z roku 2007), umí vykouzlit zajímavé záběry, hlavně v oblasti velkých celků, které vypadají jako krásné rozpohybované fotografie, a pomalu se nechává unášet obrazem, jakoby chtěl sdělit něco víc, než co mu Američan dovolí. Jenže snaha být uzavřeným dílem s přesahovou výpovědní hodnotou mu nejvíce ubližuje. Občas se sice objeví závan něčeho emocionálního či napínavého, ale za to rozhodně nemůže režie ani scénář, nýbrž obří dávka charismatu George Clooneyho, který by svým nezaměnitelným výrazem utáhl cokoliv od slzopudného dramatu po reklamu na ovesné vločky. Rozhodně nečekejte něco rychlého, hyperrealistického nebo roztěkaného, jak je dnešní dobou zvykem. Film oplývá tempem tak pomalým, že se váš zrak bude čím dále častěji upínat k hodinkám, než k dění na plátně. S kamerou není zacházeno nějak zběsile, v mnohých případech vypadá jako statická. I když si můžeme všimnout jemných pohybů u okraje rámu, nejedná se o nic, co by zefektivnilo už tak nevýrazné filmové situace.

 The American The American

   Minimalismus je patrný ve všech složkách filmu, tvůrci si jsou vědomi, co točí a pomocí jakých prostředků toho dosáhnout. Jenže tím nestvoří dobrý film. Všechno sice „hezky vypadá, je to hezky natočeno a jsou tam hezcí lidé“, ale když nad tím tak pouvažujete, bude to nejspíš všechno. Američan se nejspíše snaží ambiciózně vyrovnat artovým dílům jako Ghost Dog – Cesta samuraje Jima Jarmusche či francouzským nezávislým snímkům ze sedmdesátých let, ale ani v jednom případě nenabízí to pravé, v čem by „kavárenští intelektuálové“ nacházeli zalíbení (laicky řečeno). George Clooney jako producent a režisér Anton Corbijn tak brutálně sází na jistotu a s úmyslem natočit „veliké umělecké dílo“ přichází akorát s jednou nevýraznou epizodkou na sklonku zabijákova života, která neviditelně prošumí kiny i povědomím divákům.

   Clooney má tedy v portfoliu další zajímavou postavu, díky níž by mohl být opět nominován na Oscara. Vůbec bych se nedivil, kdyby se stalo – nemůžeme ale čekat, že by ji proměnil. Mlčenlivý zabiják Jack je sice v jeho podání výborně zahranou postavou, ale zároveň se nejedná o nic převratného, kvůli čemu by stálo vyrážet do kina. Tam dokáže přinejmenším zapůsobit silněji než sebevětší dávka Rohypnolu.

(5/10)

Přečteno: 1072x

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
TACHO

Nový film Dana a Mirjam Landových ze závodního prostředí rallye to vytáhne maximálně tak na padesátku. Zapomněli totiž natankovat bezolovnatý...

Zavřít