Lék na život – zdraví si člověk nekoupí

21.2.2017 at 07:30  •  Posted in Recenze by

Verbinski hledá vykoupení s mysteriózním hororem, který je obrazovým klenotem.

 

    Režisér Gore Verbinski si dal pořádnou pauzu. Zatímco v letech 2003 až 2007 dal světu filmovou sérii založenou na zábavní atrakci, která se studiu Disney proměnila v miliardový hit, jeho poslední kinematografický počin pro stejné studio však znamenal ztrátu důvěr. Westernovka Osamělý jezdec (2013) za více než dvě stě milionů dolarů nedokázala ve Spojených státech utržit ani stovku. Teď zkouší filmař získat zpátky důvěru jistým návratem ke kořenům. Co mu totiž zajistilo jméno, byla v roce 2002 předělávka japonského hororu Kruh.

   Je paradoxní, že letos šlo do kin jedno z jeho pokračování pod názvem Kruhy, se kterým už Verbinski ale nemá nic společného a o nějž je pramalý zájem. Místo toho režisér přináší vlastní originální napínák, který je sice více mysteriózní než hororový (alespoň co do počtu klasických lekaček), ale rozhodně je hodně znepokojivý a místy odpudivý. Ostatně eRková přístupnost tvůrci umožnila, aby divákům přichystal nejednu nechutnost a dostál svému křestnímu jménu.

lek_na_zivot_2

   Sledujeme, jak se finančník Lockhart (Dane DeHaan) vydává s pověřením své společnosti do Švýcarska, aby ze zámeckého sanatoria přivezl jednoho kolegu, který se tam odjel léčit a najednou už nemá chuť se vracet zpátky. Přitom se blíží firemní fúze a je potřeba vyřešit jisté delikátní finanční operace. Když ale Lockhart na místo v horách dorazí, střetává se s neochotným přístupem personálu a nešťastnou nehodou se sám stává pacientem. Navzdory krásnému výhledu na okolní pohoří i klidu od uspěchaného světa by mu mělo dělat starosti, že se říká, že odsud nikdo neodchází.

 

Jeden opatrný řez za druhým

   Film sice zkraje naznačuje, že by mohl mít společenský přesah a být kritikou frenetického života s kvazimodlou v podobě peněz, ale o filipiku mu vážně nejde, takže velmi záhy se přesouváme do módu, že celé místo je nějaké divné, řídí ho divní lidé a něco tady nehraje. Verbinski při tom vychází ze scénáře Justina Haythea, který posouvá děj s opatrností chirurga.

    Pomalé stupňování se samozřejmě odráží na celkové délce, která je poměrně výrazných 146 minut. Může se to táhnout, ale postupně dávkované informace a zjištění doprovázená šokujícími chvílemi udržují film na živu. Každý takový podivný moment jako by byl účinnou transfuzí nebo dávkou adrenalinu, která příběh nabudí. Určitě by se ale našly chvíle včetně úvodní scény, které by bez milosti mohly pryč a půvab filmu by tím netratil, jiným scénám lze zase vytýkat samoúčelnou oplzlost.

lek_na_zivot_3

    Nic se neuspěchává s cílem vybudovat silnou atmosféru podezření i nejistoty. Celou dobu zůstává ve hře i varianta, že hlavní postava zemřela při nehodě, nebo se jí to zdá a má halucinace z místní vody. Z hlediska zasazení a vratké důvěry v hlavní postavu připomíná Lék na život snímek Prokletý ostrov (2010) Martina Scorseseho. Rozhodně je méně rafinovaný a ambiciózní. V obou případech se sice rozuzlení dá postupně vyčíst, ale v případě Léku na život je znatelné, že chce být spíš příspěvkem k béčkové tvorbě, i když pohlednějším a vytříbenějším.

 

Nastražit oči

    I kdyby totiž začala vadit průhledná zápletka nebo zdlouhavá stopáž, zůstává Léku na život jeden zásadní trumf – skvostná vizuální stránka, která kombinuje luxusní výpravu s cílevědomě estetizující kamerou. S ohledem na zasazení děje do sanatoria se zbohatlickou klientelou si člověk někdy říká, jak by vypadalo Mládí (2015) Paola Sorrentina, kdyby se mu zvrhlo v horor. S kameramanem Bojanem Bazellim spolupracoval Verbinski už na Kruhu nebo Osamělém jezdci, přesto je jejich kooperace na Léku na život výjimečná. Ani při pohledu na ostatní Bazelliho tvorbu se něco takového nedalo čekat, snímal třeba ještě G-Force (2009) nebo Čarodějova učně (2010).

lek_na_zivot_4

    Hezké obrázky si libují v přírodních scenériích, zvláštní architektuře sanatoria nebo čistých linií nemocničních chodeb. Za tím vším stále zůstává něco hypnoticky znepokojivého, co by možná zanechalo silnější stopu, kdyby nabídlo prokreslenější hlavní postavu – Lockhart v podání Danea DeHaana se jeví příliš zkažený, než aby se mohl bez důvodu stát „hrdinou“. Dojem by byl také silnější, kdyby snímek v druhé polovině nápaditěji pracoval s pokládanými stopami a jednání postav získalo silnější motivaci. Nějakou dobu ale budeme pozorněji sledovat, co zrovna pijeme.

 

(7/10)

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Cure for Wellness

Režie: Gore Verbinski; Scénář: Justin Haythe

Hrají: Dane DeHaan, Jason Isaacs, Mia Goth, Adrian Schiller

Žánr: horor/thriller/mysteriózní; Země původu: USA/Německo; Stopáž: 146 minut

Premiéra: 16. února 2017

lek_na_zivot_plakat

Adam Fiala