Anna Karenina – kniha na prknech filmu

5.12.2012 at 18:33  •  Posted in Recenze by

Joe Wright se osvědčil při adaptování Jane Austenové. Neudolá ho tvrdá ruská klasika období realismu?

 

   Kniha Lva Nikolajeviče Tolstého byla velkou inspirací již mnoha scenáristů a režisérů. Tentokráte příběh spalující vášně a nepřízně doby zaujal Joea Wrighta, jenž má zálibu točit filmy na základě knižních předloh, a to ne jen tak ledajakých. Joe Wright slavil ještě v roce 2007 obrovský úspěch zásluhou adaptace románu Pokání od Iana McEwana, o dva roky dříve na něj kritici pěli ódy za Pýchu a předsudek. Vyšlo mu to i letos?

 

   Do Anna Karenina (Keira Knightley) žije v chladném manželství s vysokým vládním úředníkem (Jude Law). Mají malého syna a velmi dobré postavení mezi petrohradskou smetánkou. Anna se rozhodne navštívit svého bratra (Matthew MacFadyen), kde potká hraběte Vronského, jenž ji absolutně okouzlí (Aaron Taylor-Johnson). Vyvine se mezi nimi vášnivý vztah, který ale není možné dlouho tajit před Anniným manželem i ruskou nekompromisní společností na konci 19. století. 

 

Svět se otevírá na divadle

   To by nebyl Joe Wright, aby téma neuchopil ryze po svém. Veškerý děj je situován do zdánlivě omezeného prostoru na divadelních prknech, kde se kulisy mění podle aktuální scény. Film tak dostává nový rozměr a metaforicky naznačuje, že celá společnost je vlastně jedno velké divadlo, kde si každý osvojuje nějakou postavu a musí se stát součástí jednotného celku.

 

   Nápad je to zajímavý, nicméně v některých částech na sebe střídání velkolepých scén příliš strhává pozornost a nádherné výpravy, okouzlujících efektů a práce s kamerou si všímáme víc než toho, co se děje na plátně.   Již v Pokání jsme zaznamenali Wrightovu geniální hru se zvuky, které vycházejí z normálních, běžných podnětů, diegetické prvky v syžetu povyšují do roviny blízké ambientní hudbě. V tomto snímku tuto hru „rozjel naplno“ a dostává se nám každou chvíli zajímavá koláž zvuků, jež nám evokují současnou atmosféru, bohužel je těchto kudrlinek až přespříliš.

 

   Vše je ve filmu po estetické stránce promyšlené až do posledního detailu, což se projevuje na úkor psychologie postav. Nejsou dobře propracované, protože na ně kvůli složitým obrazům jednoduše není prostor ani čas.

 

Zaprášená romantika

   Příběh se věnuje dvěma dvojicím, jednak Anně a její lásce k Vronskému a pak Levinovi a Kitty. V první dvojici nám Keira Knightley předvádí svůj typicky výborný výkon, zatímco Aaron-Taylor Johnson absolutně neodpovídá postavě Vronského podle původní Tolstého předlohy. Nemá charisma, sebevědomí, respekt. Je strnulý, a proto vztah ústřední dvojice postrádá onu potřebnou chemii. Příběh druhého páru by dle mého mínění ve filmu ani nutně nemusel být. Kdyby se režisér soustředil jen na jeden osud, udělal by líp.

 

   Závěr: Anna Karenina je filmem s unikátním zpracováním, které stojí za to vidět. Je to citově strhující příběh s dobrým scénářem a spoustou nádherných obrazů. Jen by si potřeboval míň hrát a více vyprávět.

(8/10)

Starší příspěvky:
Susan Boyleová bude snít sen ve filmu!

Zatímco u nás (a na Slovensku) je další řada soutěže Československo má talent u konce a lze jen těžko odhadovat,...

Zavřít