Co s člověkem udělá tragédie a pocit viny? Dokáže se s tím vyrovnat? Střízlivý film Kennetha Lonergana zkouší odpovědět.
Americký filmař Kenneth Lonergan není z tvůrců, kteří točí filmy rok co rok. Celkem má na kontě za sedmnáct let jenom trojici snímků, u kterých figuruje nejen jako režisér, ale i scenárista. Jeho předchozí projekt Margaret (2011) si dokonce několik let počkal, než se dostal do kin. S aktuálním Místem u moře ho spojuje nejenom neobvyklá délka okolo dvou a půl hodiny, ale i zájem přiblížit se svým postavám na civilní úrovni a obnažit emocionální stránky, které nemusí být na první pohled zřejmé.
Stejně jako Margaret je i protagonista Místa u moře Lee Chandler postavou, kterou stihla životní tragédie, jež rozvrátila štěstí vybudované v rodinném zázemí. Když se s ním ale setkáváme, nic takového netušíme. Vidíme ho totiž jako apatického muže žijícího v Bostonu, který bydlí v nuzném bytě a vydělává si jako údržbář. Jeho netečností jenom občas probleskne hněv a nenávist, když odsekne nesnesitelné majitelce bytu nebo když vyvolá rvačku v baru.
Smyspluplné flashbacky místo slov
Teprve později nám scénář osvětluje, že muž si emocionální prázdnotu vybral dobrovolně jako jediný možný prostředek, jak dál žít, a že bolest vyvolaná několika pěstmi mu může ulevit od náhlého rozpomnění na to, co si připomínat nechce. Od Lonergana je přitom uvážlivé, že zatímco Leeho představuje, jako by byl vnitřně mrtvý, a nechává ho příběhem procházet bez toho, že by se musel „vyplakat“ ze svého problému, odhalení důvodu pro jeho chování si neschovává až na závěr dlouhého filmu jako lacinou pointu.
Proč Lee v podání Caseyho Afflecka neprojevuje žádný zájem o svět kolem sebe, se dozvídáme už s tím, jak na něj doléhá nový úkol. Po úmrtí bratra Joea (Kyle Chandler), který trpěl srdeční vadou, se má totiž ujmout jeho syna coby opatrovník. Bratr si pro Leeho navíc usmyslel návrat do městečka Manchester-by-the-Sea a myslel i na nezbytné náklady k přestěhování. Lee se tomu vzpouzí, logicky ke své nešťastné zkušenosti.
Film nikdy neřekne, co bratra k sepsání takové závěti vedlo, nicméně Lonergan využívá flashbacků implikujících vzpomínky, jimiž nahrazuje mnoho zbytečných slov a které montuje na hlavní vyprávěcí linii. To mu mimo jiné umožňuje odhalit střípky minulosti a naznačit, že Joe viděl bratrův úpadek a projevem důvěry (svěřením vlastního dítěte) jej chtěl přinutit k zodpovědnosti, jež mu dá možnost vrátit se do života.
Deprimující vize věčné černoty
Odsud by se mohl film melodramaticky rozvíjet vstříc šťastnému příběhu o tom, jak člověk našel znovu chuť žít, objevil novou lásku a žil spokojeně. Lonerganův snímek takový není. Je spíš trpkou upomínkou na to, že některé věci se nedají smazat a že zůstávají hluboce vpleteny do základní podstaty člověka. Nedokážeme se od nich oprostit a provázejí nás stejně jako stín.
Místo u moře je tím působivou a vytrvalou ilustrací emocionálně prázdného člověka. Avšak důsledkem je, že se po dvou a půl hodinách nachází řešení, které se nabízelo už od začátku a které postavy zanechává na skoro stejném místě jako v prvních minutách snímku. Vznikají pochyby, jestli všechno, a tím pádem i samotný film, nebylo zbytečné. Charakterovou studii Lonergan zakončuje jen mikroskopickou změnou s mírným optimismem.
Cenný je však citlivým přístupem k postavám, u kterých srozumitelně ladí i nejmenší nuance v jejich interakcích a které vede vstříc výjimečné přirozenosti. Oprávněných ocenění se tak dočkal Casey Affleck, který je schopným mediátorem Leeho prázdnoty, aniž by se spokojil jen s prázdným výrazem. Nicméně touhu soucítit s postavou poněkud kalí přiznání k tomu, že k osobní tragédii vedl i alkohol a drogy.
Poklonu si zaslouží i řada méně známých herců, kteří pomáhají zaplnit Lonerganův svět věrohodnými postavami. Naneštěstí zacílení na Leeho znamená, že poněkud nejasné je pojetí druhé nejdůležitější postavy – Joeova syna Patricka, kterého ztvárnil Lucas Hedges.
Podobně jako strýc není ani Patrick otcovou smrtí viditelně pohnut, ale nezdá se, že by ho to trápilo ani nějak vnitřně, jak film naznačuje hned první večerní debatou s kamarády, která se nese v dost uvolněném duchu o Star Treku. Celou dobu tak mladík zůstává velkou neznámou a funguje spíš jako motivace pro Leeho než jako samostatně existující figurka. Podivné je například jeho trauma z otce v mrazáku, které navíc doplňuje nepříliš zvládnutý záchvat paniky.
Není to ale důvod k panikaření. I přesto zůstává film niterným a komorním lidským příběhem, takovým, co vyžaduje trpělivost a nedostává Oscary.
Foto: Falcon
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Kenneth Lonergan; Scénář: Kenneth Lonergan
Hrají: Casey Affleck, Michelle Williams, Kyle Chandler, Lucas Hedges, Gretchen Mol, C. J. Wilson
Žánr: drama; Země původu: USA; Stopáž: 137 minut
Premiéra: 2. února 2017
Podobné články
Rodinné štěstí – živoucí drama jednoho bytu
Sully: Zázrak na řece Hudson – příliš hladké přistání
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny – rána přímo do srdce
Noční zvířata – když máte všechno a zároveň nic
La La Land – hořký oscarový tanec
Jackie – cena za veřejný život
Glory – o nechtěné slávě
Já, Daniel Blake – být víc než číslem pojištěnce
