Na život a na smrt – pastevec v Afghánistánu, vojákova smrt

9.1.2014 at 18:56  •  Posted in Recenze by

Peter Berg odložil hračky a uvádí pouť mezi armádní špičky, které v terénu riskují život.

 

Armáda je ve společnosti organismem, který si uchovává znaky národního patriotismu, přičemž hierarchie a přísný řad zastavuje pohled do jejích útrob vysokou zdí. Laikové a veřejnost se o jejím chodu příliš nedozvídají a vše zahaluje jistá míra tajemství, minimálně co se týká zvláštních vojenských operacích, kterých se účastní elitní jednotky. Mlčení o americkém vojsku jednou prolomil Marcus Luttrell, když vydal knihu Operace Redwing (v originále Lone Survivor stejně jako film). Autobiografie popisuje jeho přežití v Afghánistánu, kde byl se svým týmem odhalen a štván příslušníky al-Kájdy k smrti.

V afghánských pohořích tehdy vysadili čtveřici vojáků pod vedením Michaela Murphyho. Měli se dostat k vytipované vesnici, potvrdit přítomnost vysoce postaveného muže al-Kajdy a napomoci jeho dopadení či zabití. Jejich utajení ale narušila skupina pastevců, mezi nimiž bylo i dítě. Nastalo kritické rozhodování, jestli je pustit a obávat se útoku ozbrojenců, ponechat svázané náhodě, nebo provést likvidaci. Volba přitom ovlivní vše, co přijde.

na_zivot_a_na_smrt_2

Bez blockbusterového lesku, s vůni skutečného lesa

Peter Berg projevuje stejný zájem o armádu jako Michael Bay, který s americkými ozbrojenými složkami často spolupracuje na svých explozivních blockbusterech, naposledy trilogii Transformers. Berg napodobil prorůstání hračkářského a armádního kruhu v loňském Bitevní lodi, kde se vojáci pustili do „hry“ s mimozemskými invazními silami. Uplatnila se přitom strategie „střelba na E5 – voda, střelba na E6 – zásah, potopeno.“ Abychom se ale dostali k seriózní věci, postrádá aktuální Na život a na smrt fantastické prvky, které by znemožňovaly relevantní filmový obraz armády.

Nejenom že se tak svým novým filmem Berg pokouší o pojetí co nejdůvěryhodněji autentické, bez oblíbeného hollywoodského přikrášlování, ale k armádě se staví s respektem, který doslova dokumentuje úvodem a závěrem, který sestává ze záběrů ze skutečného výcviku jednotek SEAL a pocty hrdinům (bez jakéhokoli sarkasmu) skrze materiály, které ukazují předobrazy filmové čtveřice ztvárněné Markem Wahlbergem, Taylorem Kitschem, Ben Fosterem a Emiliem Hirschem.

na_zivot_a_na_smrt_3

Podle skutečné události ze skutečného světa

Snímek tak evokuje rekonstruktivní dokument, jako by se ani nemělo jednat o akční zábavu, nýbrž smrtelně vážně míněnou záležitost, v níž se odkrývá nejbanálnější součásti války a vyjadřuje se diplomatická solidarita Afgháncům, kteří nemají s teroristy nic společného. K údivu nad Bergem však dokázal sladit akční atraktivnost a dramatický pragmatismus. Jistě mu k tomu napomáhají ony reálné záběry pořízené mezi zmučenými, k hranici vlastních sil poháněnými rekruty strýčka Sama. Bez podobné sekvence by nevyniklo, na jaké situace jsou tito muži připravováni a v podání herců by scény ztratily pocit bolestivosti.

Většinu času se nicméně pohybujeme v čistě fiktivním stavu, který už nenarušuje dokument. Pokud se přitom přesuneme k hlavnímu bodu, kritika není zapotřebí. Berg spolu s osvědčeným týmem kameramana Tobiase Schliesslera a střihače Colbyho Parkera Jr. podává ve filmu Na život a na smrt excelentní výkon ve způsobu dynamického a napínavého zachycení přestřelky mezi špičkově trénovanými vojáky a hromadnou přesilou, která se posouvá od stádia maskování a vyčkávání, přes promyšlené krytí a odstřelování k narůstající frustraci a zoufalství s přibývajícími zraněními a zhoršující se lokací pro obranu.

na_zivot_a_na_smrt_4

Až na krev

Film už ve svém začátku napoví, jakým směrem se osudy čtveřice ubírají a že někoho čeká život, někoho smrt, jak sugeruje i český název. Divák je tak připraven na to, že protagonisté budou umírat, přičemž tyto momenty mají svou sentimentální či patetickou rovinu, avšak vědomí jejich skonu tuto pózu umenšuje a dává jejich smrti určitý prostor. Nadále totiž platí klasické pravidlo, že hrdinové v akci fungují jako individua, jednotlivé charaktery, zatímco nepřítel je jednolitá masa bez tváře, takže konec protagonistů vyžaduje stejnou pozornost jako jejich život, zatímco protivníci jsou jen mouchy, které padají jedna za druhou. Při smrti amerických vojáků ale nedochází na zbytečné dojímání, žádné křivdy ani filosofování, dost dlouhá bitva je pořád v chodu bez nároku na odpočinek. Devastace těla, tržné i střelné rány zvládlo přitom maskérské oddělení báječně.

Pochybnosti může vyvolávat tělesná odolnost postav, které sice zastřešuje realistický zdroj očitého svědka, ale při konfrontaci s al-Kajdou utrží tolik zranění, že jejich výdrž vzbuzuje buď obdiv, nebo cynismus znalců akčních filmů. Filmu však pomáhá zaštítění obrazy výcviku vojáků, takže ve spojení s oddalováním fatálních zranění, přísunem adrenalinu a instinkty přežití si snímek zachovává důvěryhodnost. Přesto se některým pochybám nelze ubránit, a to při několikerém sestupu níž, při němž se uplatňuje technika nekoordinovaného pádu přes kamenné úbočí a rozlámané dřeviny. Že si nikdo nezlomil vaz je s ohledem na zvýraznění nárazů jednoznačně zázrak.

na_zivot_a_na_smrt_5

Typ na vojáka, ale bez Oscara

Zpomalení Na život a na smrt způsobuje krátký pobyt v táboře před spuštěním hlavní operace, kteréžto scény mají fungovat jako minimální objev informací o postavách, na nichž nám má záležet. Poodhalujeme jejich osobní stránky a listy ze životů a nahlížíme do jejich společného žití, které má povrchní rysy, ale od bojovníků se nečekají akademické způsoby. Třeba Mark Wahlberg, kterého nemůžeme považovat za geniálního herce, se však do rolí vojáků hodí, protože se zde uplatní jiné přednosti než vrstevnatý ponor do duše. Celá čtveřice je tak soudržnou a castingově vhodně zvolenou skupinou, která se vyhnula zářivým tvářím celebrit s cílem nekazit realistický zážitek. Jenom Eric Bana (Hanna) a Alexander Ludwik (Hunger Games) působící na štábu jsou v kontextu intenzivního přežívání na nepřátelském územím rušiví a zbyteční.

na_zivot_a_na_smrt_6

Suverénní zkušenost při boji, kterého se účastníme na blízko kdy jsme svědky všech zranění s jejich tíživými následky, podporuje jemnější variace rockového hluku od skupiny Explosions in the Sky ve spolupráci se Stevem Jablonskym. Nehřmí, uvážlivěji navozuje tepající adrenalinový styl, který si žádá i soustředění, jaké projevují postavy. Film není jen zběsilým mlácením a rachotem, ale mnohem víc dbá důslednosti, věrohodnosti a fyzičnosti.

(7/10)

Adam Fiala