Romantika pro ženy psychologizuje natolik, že situaci musí zachraňovat komediální John Krasinski.
Psát dokola o romantických komediích není něco, na co by se recenzent těšil. Ne proto, že by zahořkl a témata bolavých srdcí mu nic neříkala, problém je v žánru většinou naplňujícím ubíjející schémata, od kterých se neodklání a která tím pádem nepřinášejí žádné umělecké povyražení. Recenzentovi tím pádem ani nedovolí napsat něco jiného než stokrát předtím. Musí se však ocenit dobrý žánrový kus, kterým Tvůj snoubenec, můj milenec do jisté míry je. Tuto míru určují následující parametry: jste žena, chcete si poplakat, chcete vidět žánrový kousek, v němž se řeší zdánlivě neřešitelný problém, chcete zabít víkendové odpoledne a nemáte touhu se na film dívat znovu. Všechny tyto aspekty americký film Luka Greenfielda naplňuje. Že se zároveň jedná o nekompromisní negativy, netřeba zmiňovat. Alespoň John Krasinski prosvětluje plátno ve chvíli, kdy by hrozilo, že se filmem přestanu zabývat a vypustím ho ze své paměti před jeho koncem. Nakonec totiž bude Tvému snoubenci, mému milenci slušet víkendové odpoledne na některém z českých televizních kanálů, kde přesně zapadne do koncepce nenáročné romantiky, bez vážnějších ambicí.
Rachel a Darcy jsou nerozlučné celoživotní kamarádky. Spolu vyrůstaly, spolu stárnou. Teď už má Rachel třicítku, Darcy se vdává, a to za muže, do kterého se Rachel kdysi při studiu práv zamilovala. Ale nerozvážná rozhodnutí, ostýchavost a vztahová nedospělost je od sebe odloučily a Dex se dal dohromady s Darcy. Nyní, když se svatba blíží, Rachel si na zasunuté emoce vzpomene, v čemž ji výrazně pomůže i noc strávená v Dexově společnosti. Je ale správné v tuto chvíli začít vztah, ačkoli ho oba v duchu chtějí? Nebude to nehorázný podraz, kterého se Rachel dopustí? Neměl by Dex lepší budoucnost vedle Darcy? Než se dozvíte odpovědi, postavy to důkladně rozeberou.
Jméno režiséra Luka Greenfielda jsem v úvodu nezmínil náhodou, byl to totiž on, kdo před sedmi lety naplno využil sexappeal Elishy Cuthbert a má tak na kontě velice zdařilý kousek z ranku teenagerské komedie Sexbomba od vedle, přičemž svůj podíl viny na tom má i nekonformní a talentovaný herec Emile Hirsch. Svěží podívaná bavila, což se o jeho posledním produktu říct nedá. Volba výrazu „produkt“ také není náhodná, protože snímek lze nejlépe připodobnit výrobku, který je určen k okamžité konzumaci, aby zasytil a splnil základní potřebu. Není to delikatesa, na kterou se těšíte, o které budete debatovat a která přináší duševní obohacení. Základ se film natočený podle knihy snaží položit ve výrazně civilní rovině a zaobalit ji vrstvou psychologizace, díky které se vykreslují motivy postav v závislosti na jejich vlastnostech a skutečné situaci. Peripetie a problémy se tak nerodí v bláznivé mysli autora knihy a scénáře, ale generují se z postav samotných. Znám řadu případů, kdy debilita rozhodnutí a nápadů mlátí diváka o hlavy od začátku do konce. Tohle není ten případ, postavy se dostávají do prekérní situace, v níž se nechovají vysloveně hloupě a v níž projevují emoce, aniž by zapomínali na rozum. Ostatně střet rozumu a emocí je základem spousty romantických příběhu a nejinak je tomu i v případě Greenfieldova filmu.
Celek je ovšem velmi mdlý a ztrácí se v oparu romantické zamilovanosti. Kvůli tomu se dostavuje efekt sledování prachobyčejné romantiky levné cenové kategorie, kterými náš televizní trh zásobují evropské země a kvůli kterým dochází k jisté degradaci a zevšednění tématu lásky. Přestože se postavy snaží držet při zemi a být blízké niternému prožívání každého z nás, dochází k tomu, že snímek nemá čím zaujmout, točí se v rovině nezajímavé vztahové peripetie, nedočkáme se žádného velkého, byť klišoidního gesta a kreativita je pojem, který si v době natáčení vzal minimálně trvalou dovolenou, ne-li byl dokonce zardoušen.
Zatímco Kate Hudson, mediální hvězda snímku, hraje spíš druhé housle a drží se ve standardní roli trochu tupé, výrazně ctižádostivé a sexy ženy (čím dosud nedokázala odhalit své herecké kvality), do skutečné hlavní postavy byla obsazena Ginnifer Goodwin, která se motala už ve snímku Až tak moc tě nežere. Její diblíkovitá a umírněná krása funguje jako perfektní opak agresivní krásy Kate Hudson a vzhledem k povahovým odlišnostem perfektně splňuje záměr snímku. Výběry partnerů, ke kterým je tvůrci tlačí, jsou na druhé straně dost nepochopitelné. Vzadu jako páté kolo u vozu trčí John Krasinski, jehož roli ve filmu minimalizovali, ale zajišťuje humornou část včetně svých typických grimas, a tak dokáže výtečně prodat scény trapnosti, čímž ideálně naplňuje potřebu nadhledu. Nerad bych byl neetický, abych prozradil, že jeho postavu nakonec nehezky zneužijí a udělají z něj největšího chudáka ze všech, ale je to aspekt, který nelze ve výsledku prominout. Zatímco ostatní se tvářili jako reálné postavy, charakter lidské nedokonalosti omlouvající se humorem bezchybně naplnil Krasinski.
Každopádně už teď si nepamatuji, o čem jsme se to před chvílí bavili.
