Voda pro slony – sláva dobrosrdečných ochránců zvířat

0
11.5.2011 at 20:30  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Tvrdý život cirkusáka ve třicátých letech nabízí i dost romantiky, aby tím nakrmil menšího slona.

 

   Další knižní adaptace tohoto týdne má větší ambice, větší rozpočet, výraznější herecké hvězdy, prodávanější knihu a režiséra, který má ve své filmografii dva trikové velkofilmy – Constantina a Já, legendu. Původem rakouský režisér Francis Lawrence se po kritice spjaté s jeho snímkem o světě bez lidí, ale plném upírů pustil do látky, která zavání velkým životním příběhem, cirkusovou podívanou, nasládlým retrem a romantikou, která hory přenáší. Voda pro slony si diváka podmaňuje jemnými detaily a gesty hereckých představitelů i schopnostmi zvířecích protagonistů.

 WATER FOR ELEPHANTS WATER FOR ELEPHANTS

   Přibližně devadesátiletý stařík Jacob nám vypráví příběh o tom, jak v jednatřicátém roce začal pracovat v cirkusu místo toho, aby se věnoval veterinářské praxi. Naštěstí prostředí putovního cirkusu mu nabídlo příležitost být blízko zvířat a starat se o jejich dobro. Netušil že zde narazí i na překrásnou ženu, do níž se bezhlavě zamiluje, což ho pronásleduje jako prokletí. Dotyčná artistka jménem Marlena je totiž manželkou principála, který vyznává pravidla a tvrdé metody, když není spokojený. Najde si láska cestu?

   Jestli něco Voda pro slony je, tak krásným filmem o zvířatech a především ukázkou toho, co při správném zacházení zvládnou. Na druhou stranu se snímek nepokouší o nějaký alibismus, v principálově postavě se projektují temnější stránky cirkusové šou, v níž zvířata trpí a umírají, což supluje hlavní dramatický střet a umožňuje postavit lásce zhmotnělého nepřítele. Nesmíme ovšem zapomínat na dramatickou licenci a běžet hned demonstrovat proti dnešním cirkusům, které netvoří soubory frustrovaných agresorů. Těžko ale uhnout před pohledem vrchního principála, který díky obsazení Christopha Waltze vytváří z Vody pro slony prequel k Hanebným panchartům a ukazuje, jak by asi Hans Landa žil před druhou světovou válkou.

 WATER FOR ELEPHANTS WATER FOR ELEPHANTS

   V dalších úlohách se objevují Robert Pattinson a Reese Witherspoon, kteří šidí film o skutečně prvotřídní emoce a výkony, díky kterým by snímek nevzbuzoval představu chladné pustiny, o níž nikdo neprojevil zájem nebo ji neměl ochotu opečovávat. Romantická linka škobrtá a je tak polovičatá, jak polovičatě k práci přistupují herci. Občas zapadají do svého konceptu, občas z něj vypadávají a dávají tak tušit, že jsou i nejsou dobrou volbou pro své party. Přitom romance má vést dramatický oblouk celého díla a napomoci spojení se vzpomínajícím staříkem, který vyprávění rámuje neobratně, značně zbytečně a omlouvá mnohdy nadbytečný komentář mimo obraz.

 WATER FOR ELEPHANTS WATER FOR ELEPHANTS

    Do doby Vody pro slony jsem Pattinsonem výrazně neopovrhoval, bral jsem ho jako herce, který nedostal správnou příležitost (na rozdíl od Taylora Lautnera, který dostal příležitost a dokázal, že herectví je pro něj španělská vesnice). V tomto snímku ale prokázal, že jeho schopnosti jsou omezené a výraz existenciálního básníka, který mluví jen tehdy, kdy to nenabourává ideu nihilismu, Pattinsonovi výrazně nesvědčí, a to ani když mu své sympatie vyznává slonice. Dokáže si však vyhrát s detaily výrazu, které jsou ale mrzké v porovnání s tím, co dokáže Waltz, a tak ho válcuje. Nebýt výrazných osobnostních rozdílů, nebylo by vůbec pochopitelné, proč by si měla dívka vybrat jeho. Naštěstí sadisté, domýšliví egocentrici a despotové nejsou příliš oblíbení, a tak dobrosrdeční ochránci zvířat vítězí.

   Slon hraje prim a taky kůň a šelmy, prostě všechno, co nemá dvě nohy a lidskou vykutálenost, v zásadě je to totiž jejich film. Když dojde k usmrcení, když dojde na humor, když dojde k výbuchu vzteku, když dojde na to, aby byl nějaký problém rozseknut, jsou to v prvé řadě oni, díky kterým se tak děje a díky kterým nemusíme sledovat jenom tokání ústřední dvojice. Nemám ani tolik prstů, abych dokázal vyjmenovat romantiky, které jsou o několik kroků lepší než Voda pro slony. Tento výrazný nedostatek snímek ubíjí tak, že ho pomalu ani zvířata a výrazně dobrá práce s gradací, hudbou a vývojem nezachrání, přestože se obzvlášť fauna snaží a je podobně jako v cirkusu hlavní atrakcí.

 WATER FOR ELEPHANTS WATER FOR ELEPHANTS

   Jakmile se snímek vymotá z krkolomných zákrut úvod a dojde na práci, výcvik nebo emocionální pnutí se zvířectvem, nálada filmu se mění a divák nabývá dojmu, že film je lepší, než jak se hlavně z počátku zdál. Naštěstí Lawrence prokazuje schopnost vytvořit atmosféru a divákovi prodat magický opar cirkusu, háv tajemna a exotickou dráždivost, které jsou pro pojízdnou zábavu kruciální. Tyto charakteristiky by měly být o to výraznější, že se dějově pohybujeme ve třicátých letech (navzdory romantizaci všech okolností spojených s cirkusem zůstává snímek věrný své době, a tak se na přetřes dostává prohibice i hospodářská recese, které se uplatňují v melodramatičtějších tónech). Upoutávky každopádně nelhaly, krása snímku nechybí.

 WATER FOR ELEPHANTS WATER FOR ELEPHANTS

   Závěrem bych rád nastínil genezi názoru na film Voda pro slony, která vám nabídne pohled do zákulisí recenzentovy mysli. O nejnovějším snímku Francise Lawrence jsem se doslechl ihned, jak byla vypuštěna upoutávka, která mě zaujala, a oblíbil jsem si ji, protože iniciovala zájem o samostatný snímek, který by se mohl nést v opojném duchu magické atmosféry cirkusu, nebál jsem se ani Pattinsona v hlavní roli. Do premiéry ale zbývalo dost času, a tak Voda pro slony během měsíců zapadla. Film samotný jsem přijímal bez výraznějších očekávání, ačkoli jsem doufal, že pojede v kolejích vytyčených upoutávkou. Zatímco úvod se vlekl a mé sympatie si nezískal, postupem času Lawrence dokázal dílo gradovat, více vtahovat do cirkusového prostředí a nabídnout funkční a zábavnou romanci. Okamžitě po skončení tedy převládaly pozitivní dojmy. Jenomže člověk se pak snaží vydedukovat nějaký závěr, dát filmu nějaký rámec, skrz který jej popíše, a v té době jsem si vsugeroval, že romantika ve filmu vůbec nefungovala, že Pattinson spíš zklamal a jiskra mezi ním a Witherspoon byla uhašena dřív, než se mohla objevit. Stále mě něco na filmu vábilo, odhodlal jsem se pro druhou projekci, během níž jsem dospěl k názoru, který jste si mohli přečíst v recenzi. Je to zajímavý obrat, když vezmu v potaz, že původně jsem chtěl recenzi koncipovat jako veřejné lynčování. A byla by to velká škoda. Je vidět, že někdy film potřebuje více zhlédnutí.

Přečteno: 2527x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Zdrojový kód – Na Hromnice o bombu více

Začíná to stejně, ale končí jinak. Paralelní reality jsou vždy náměty k nekonečným diskuzím, stejně jako v případě nového počinu...

Zavřít