Silný nápoj z názvu filmu evokuje silný film. Namísto toho čekejte melodramatický film z natáčení, který nemá ani přesah ani charakter.
Děl, které by se točily kolem procesu natáčení fiktivního filmu, už pár vzniklo. Pěkná řádka z nich se zapsala do filmových análů. Téma je to zajímavé už z toho důvodu, že představuje dost tajemnou oblast, o které se hlavně kvůli rozmařilým celebritám šušká ledacos, ale jen málokterý smrtelník, který miluje sledování výsledku tvůrčí tvorby, skutečně ví, že poctivé natáčení není zábava, nýbrž pořádná dřina. Mezi vybranou společnost Felliniho 8 ½, Truffautovy Americké noci či Wilderova Sunset Boulevardu se nový německý film nezařadí, i když si z letošního festivalového klání v Karlových Varech odnesl cenu pro režii.
Výroba historického filmu Tango pro tři načichlého nasládlou retro atmosférou třicátých let je v plném proudu. Celý štáb pečlivě připravil scénu a všichni čekají na příchod Otta Kullberga, hlavní hvězdy filmu (představitel Henry Hübchen má za sebou především práci pro televizi a zde se marně snaží působit dojmem přestárlého Mastroianniho). Když konečně dorazí z maskérny, všechno se zdá v pořádku, ale po několikerém opakování scény je jasné, že režiséra a producenty čekají těžké chvíle. Otto je totiž totálně namol a oni nechtějí věřit tomu, že se dokáže napravit. Jádrem celého snímku, kterým se odlišuje od jiných jemu podobných, je konflikt, který se na place vyostřuje, když je krom hlavní herecké hvězdy najat náhradník, s nímž se vždy daná scéna natočí znovu. Jednak je to pojistka v případě, že by Otto skutečně podlehl alkoholickému rauši, jednak jeho přítomnost působí jako stimul, který Otta hecuje k lepšímu výkonu.
V rámci filmového vyprávění skrývá tato situace další význam spočívající v tom, že náhradník je člověkem o něco mladším než původní velká herecká hvězda lemovaná sněhově bílými vlasy. Střet stáří a mládí zde nalézá místo působení, ale příležitostí ke skutečnému využití takového motivu je pomálu. Nepočítám-li, že scénář natáčeného filmu Tango pro tři navíc v řadě replik počítá s účastí staršího muže, takže z toho vzniká další nesoulad mezi hlavními samci. Ale mnohem víc si Otto vystačí s tím, že ho jednoduše štve přítomnost jakéhosi divadelního herce. Cítí se tak ohrožen, bez ohledu na věk, podrýváním své aury celebrity.
Proč nemá film také charakter? Protože se z celého procesu natáčení dělá slušný holubník. Režisér Andreas Dresser sbírá po světě ocenění za své hořce komediální pohledy do životů svých postav, ale humor minimálně v případě míchání Whisky s vodkou přichází pomálu, a ještě se kvůli tomu musí někdo zpít pod obraz. Hlavní postava Otty je notorickým piják, jehož záliba v alkoholu a bořící se pověst z minulých natáčení stojí za tím, proč se natáčení komplikuje. Podstatné je, že humor si autor poněkud nepěkně vynucuje. Je pak tento pohled do zákulisí vzniku filmu něčím autentický? Stejně tak na mě působily milostné pletky, v nichž přední herecká diva staršího ročníku rozdává skoro na potkání – režisér je manžel, jeden kolega dávným milencem, druhý novým. Přitom se jako sebestředná coura neprofiluje. Další vztahy bych nerad rozpitvával, než vtipné jsou směšné.
Závěr
Film, který vám nic nedá, ale nic moc si od vás ani nežádá.
