Jeden svět uvádí v roce 2013 dokument o tom, jak se téma sexu promítá do moderní společnosti.
Vnímání sexu ve společnosti je proměnlivé a rozhodně nelze zkratkovitě říct, že jednoduchostí jednoho kliku na internetu je dnešní situace horší. Nicméně medializace ve společnosti způsobuje, že obrazy dokonalých žen i formování ženy jako objektu sexuální touhy jsou skoro všudy přítomné. Na internetu je sice nadměrné množství pornografie, které se zobrazováním pohlavního styku dostává na nejzazší mez, ale mentalitu člověka ovlivňují i zdánlivě nevinné výjevy všude kolem – od reklamy po hudební videoklipy.
Americké dokumentaristky Jill Bauer a Ronny Gradus naneštěstí nejdou cestou obsáhlé a hluboké sondy do různých fenoménů, jenom reflektují jejich dopad, a to prostřednictvím tří hlavních protagonistek – dívky Winnie vstupující do puberty, dvacetileté ženy Laury podstupující chirurgický zákrok na intimních partiích a třicetileté tanečnice a pornoherečky Nichole, která končí s řemeslem.
Z hlediska tématu je nejpodnětnější linie s nejmladší dívkou. Protože při jejím sledování, které zabírá minimálně dva roky, můžeme pozorovat změny v chování, podléhání určitým vzorům a z toho vyplývající chování či závislosti. V dnešní době se neobejdeme bez Facebooku, který se i v jejím životě stává křížovým místem, ale zatímco na začátku na něm ukládá obecné fotky, postupně se z ní stává typický dívčí reprezentant facebookové komunity, který na svůj profil dává vyzývavé fotky, které sama komentuje, že mají vypadat, jak hrozně moc a rády to chtějí dělat, i když to tak samozřejmě není. Je typickou ukázkou někoho, kdo podléhá trendům a sama je vědomě tvoří. Nevzpírá se jim, přestože by tomu úvod, v němž vyznívá více intelektuálně, nasvědčoval.
Spolu s ní však můžeme sledovat i vztahy s jejími rodiči a divák se tak dostává do kuriózní situace, v níž může balancovat, na čí stranu se postaví – má být rodič radši tolerantní, nebo opatrný? Jsou jejich zásahy přes čáru, nebo jí nechávají až moc prostoru a ona se tak bezmyšlenkovitě posouvá k obrazu ženy, která vnímá jako svou základní hodnotu míru toho, jak moc je sexy?
V případě druhé dívky a třetí protagonistky fenomén sexualizace společnosti berou z jiného úhlu. Laura je příkladem zbytečné snahy zušlechťovat tělo, protože dokonalá těla pornohereček i vyphotoshopované fotografie modelek prosazují ideál, který nemá s realitou nic společného, s realitou, kde se každý liší a každému jeho tělo nabídlo něco jiného. Obě přitom mohou tematizovat úlohu pornografie, která nám dovoluje obhlížet lidské tělo a formovat představu o tom, jak má všechno správně vypadat, o čemž se v minulosti tolik nemluvilo, nemluvě o tom, že k tomu nebyly medicínské metody.
Nicméně příběh o vstupu poslední a nejstarší protagonistky do normálního života bez sexu jako nástroje práce a sportu, je nejméně poutavý, neboť krom jiného nabízí jenom málo z insiderského pohledu. Nemluvě o tom, že pornografie není v dokumentu primární. Její škodlivost na proměny lidského úsudku a očekávání vůči sexu ano, ale pouze jenom jako součást širší problematiky. Mnohem víc, nebo by to bylo aspoň v zájmu dokumentaristek, se obrací na erotiku, která je dostupná a neskrývá se. V tomto jevu se nachází nejvíc potenciálu.
Celkově tak poněkud nevyvážené a nejsilnější ve chvílích, kdy je pozornost věnována formující se osobnosti pubertální dívky (Lauřina plastická operace je spíš vytknutým příznakem a pornoherečku v normálním životě nepotká nic zvláštního). Stálo by za to se tématu věnovat i z obecnější roviny a přinést víc příkladů, přestože několik pozoruhodných zkušeností přinášejí i kamarádky Winnie. Erotika se totiž čím dál víc zbavuje svého tabu. – See more at: https://www.moviescreen.cz/svet-filmu/900/jeden-svet-2013-sexy-baby#sthash.BcZTocqo.dpuf
