22 Jump Street – vstříc absurditě

Výbušná dvojka z Jump Street se vrací s příslibem pokračování, které neudělá prvnímu dílu žádnou ostudu.

Pouhý jeden týden nás dělí ode dne, kdy se před šestnácti lety uskutečnila premiéra filmu Něco na té Mary je. Neotesaná („gross-out“) komedie s Cameron Diaz dokázala, že eRkový raiting není z finančního hlediska žádnou překážkou a suverénně se zařadila k nejúspěšnějším filmům roku. Dnes si většina lidí pod pojmem nepřístupné komedie představí hlavně trilogii Pařeb, jejíž první díl definitivně stvrdil předpoklad producentů, že na půdě neotesaného humoru může vzniknout fenomenálně úspěšný, překvapivě chytrý a po právu kultovní film. V tomto bezpečném zázemí se natočilo i 21 Jump Street, snímek přímo předurčený k úspěchu a dalším pokračováním. Je ale krátkozraké říct, že série jen sleduje vyšlapanou pěšinku a přiživuje se na úspěchu jiných. Aby mohla být označena za laciný kalkul, je za ní příliš kreativní kontroly.

Komedie v dialogu

Filmoví režiséři Phil Lord a Chris Miller jsou stálicí americké komedie. Ví, kdy materiál vyžaduje satirický podtón a dobře rozumí fyzickému i verbálnímu humoru. Kdo si u jejich celovečerního debutu Zataženo, občas trakaře nebyl jistý, zda sleduje výplod absurdní hollywoodské politiky nebo jeho geniální parodii, po dalších dílech režisérské dvojice ví, že zamýšlena byla druhá možnost. S LEGO Příběhem Lord & Miller prokázali, že jsou mistry dovádivé subverzivity, která jde naproti myslícímu divákovi. Připomínají filmové nadšence, co zábavu zprostředkovávají skrz naše vědomí, že sledujeme jenom film. Filmovost je jejich zbraní, vnoření do média se nesmí uskutečnit, protože tak ztratíme kontakt s jejich nepřekonatelnou hravostí.

22 Jump Street začíná tam, kde jsme hrdiny na konci minulého dílu opustili. Policejní důstojníci Schmidt (Jonah Hill) a Jenko (Channing Tatum) jsou pověřeni prací v utajení na vysoké škole. Jejich úkolem je vypátrat distributora drogy, která připravila o život jednu ze studentek. Brzy se ale jejich hlavní starostí stane otázka, jestli se navzájem příliš neodcizili a zda dokážou překonat první vážnou „partnerskou krizi“.

Business as usual

Jak se záhy ukazuje, příběh v základech zcela kopíruje první díl a nijak to neskrývá. Tento nepopiratelný fakt využili režiséři ve svůj prospěch. Pod jejich vedením snímek několikrát bezostyšně odkazuje na svou zbytečnost a vědomě vede marný boj se svou seriálovou podstatou. Ústřední dvojice je tak varována, aby nepřekročila jim určený rozpočet, načež jsou dosazeni jako vyšetřovatelé k případu, který záměrně opisuje z prvního dílu, aby byl zaručen úspěch. Snímek ale nezůstává jen u ironického sebeponižování.

Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, osobní rovina vyprávění (tj. ta, která se nezabývá případem a řeší osobní vztahy mezi figurami) se od předešlého dobrodružství odlišuje. Film 21 Jump Street kombinoval policejní buddy movie, z něhož převzal kontrast mezi postavami jednoho pohlaví, se středoškolskou teen komedií obsahující coming of age zápletku a toaletní a sexuální humor. 22 Jump Street je obohaceno o rovinu romantického dramatu, kde krizí procházející duo substituuje Hill s Tatumem. Ústřední pár se tentokrát vzájemně zná, jejich interakce je přesná a problematická tření, jež v průběhu vznikají, jsou jiného druhu, než jak tomu bylo minule.

Od počítače na hřiště, z akce k romantice

Nadstavba zápletky je stejná, protagonisté jsou ale zasazeni do situací, v kterých řeší naprosto nové problémy. Vztah Schmidta a jeho přítelkyně je v tomto případě bezprostřednější a vyvíjí se jiným směrem. Jenko už netráví čas ve společnosti asociálních nerdů, nyní se baví se školní sportovní elitou. Role se přehodily: zatímco Schmidt trpí v ústraní, Jenko je veřejně oslavován jako nejlepší ragbyový hráč. Z nového prostředí těží zejména Tatum, který až napodruhé našel správný komický elán, s kterým za Hillem nijak nezaostává. Jeho linie navíc není jen zásobárna gagů, je také důležitá pro sestavování fabule, z níž rozplétáme kriminální případ. Tím se 22 Jump Street odlišuje od svého předchůdce, kde naraci vedl primárně Hill aka Schmidt.

Hybridní žánrová směsice si vůbec nepřekáží, naopak se efektivně podporuje. Seznámení s dívkou, jako běžná součást teen komedie, rozbíjí pravidla buddy movie (odlučuje scelenou dvojici) a zapříčiňuje trhliny v romantickém plánu. Film přechází z jedné polohy do druhé, bez toho aby působil křečovitě či nuceně. Je rozsáhlou dynamickou strukturou, která překračuje žánrová omezení a překrucuje vyznění konvencionalizovaných vzorců, v celkovém pojetí ale zůstává svým idolům věrný – nezesměšňuje je, spíš jim skládá důmyslnou poklonu.

Slabá extáze

Žel samotné gagy nejsou vždy povedené. Ty tělesné příliš spoléhají na odlišnost hlavních představitelů a některé verbální přestřelky by zase potřebovaly trochu zestručnit. Humor je obecně ostřejší a utahuje si z vysokoškolské kultury, generačních vztahů, konzumerismu i utlačovaných minorit, ne každý gag je ale obhajitelný a občas vyloženě sklouzává k nelichotivé klasifikaci samoúčelného „gagu pro gag“. Rozhodnutí přivést do filmu další známé tváře z předchozího dílu, aniž by zastávaly jakkoli důležitou roli, také nenese zrovna přívětivé výsledky. Lord & Miller jsou nesmírně vtipní ve svých experimentech s médiem – nejlepším příkladem je scéna drogového tripu, kdy diametrálně rozdílné prožitky dvou hrdinů oddělí split-screenem a zahltí okatými CGI efekty. Ne každou komickou scénu jsou ale schopni obdařit takovou mírou kreativity.

22 Jump Street je pozoruhodnější jako studie nesmyslné taktiky hollywoodských sequelů než jako komediální film. Režiséři nastavili s únorovým LEGO Příběhem laťku tak vysoko, že ji podruhé sami nedokázali překonat. Zklamání ale není na místě, 22 Jump Street je stále skvělou hříčkou, která stojí za zhlédnutí už jenom kvůli mimořádně zábavným závěrečným titulkům. Kvůli nim si budete přát, aby bylo 23 Jump Street hned za rohem.

(7/10)

• About
• Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.

Latest posts by Marek Koutesh (see all)

• Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
• Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
• Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022