Love Song – variace Once

Stejný režisér, podobný námět, opět romantická neromantika. Přesto vzájemně těžko zaměnitelné snímky.

Charakteristiky jako „neodolatelně přitažlivý“, „neočekávaný poklad“, či „nejlepší hudební film naší generace“ provázely během let 2006 a 2007 irské komorní indie melodrama Once. Tvůrci muzikálního dílka, které si oblíbil i Bob Dylan a Stevenu Spielbergovi „poskytlo dostatek inspirace na celý rok“, si nakonec došli i pro Oscara za písničku Falling Slowly. Navždy tak zasadili do kinematografické historie počin s neopakovatelnou melancholickou atmosférou. Skutečně neopakovatelnou?

Začít znovu

Opravdu by režisér John Carney nebyl schopný vytvořit znovu totéž v balení přístupnějším širokému publiku? Také podle anglického názvu Begin Again (teď je ta správná chvíle si připomenout kreativní český distribuční překlad) to může vypadat, že se o něco takového pokusil, přesto nejsme svědky remaku.

Love Song začíná u rozvedeného zkrachovalého producenta Dana (Mark Ruffalo), který utápí svůj profesní i osobní neúspěch v alkoholu a zoufale ve svém životě postrádá jakýkoliv směr. Po vyhazovu ze společnosti, kterou kdysi spoluzaložil, zapadne večer do baru, kde ho ve stavu značného opojení nečekaně okouzlí smutná a neokázalá barva hlasu.

Tu skladatelce a zpěvačce Grettě (Keira Knightley) dodal čerstvý rozchod s kdysi nejbližším spolupracovníkem a partnerem, nyní rychlokvašenou popstar Davem. Dana v tu chvíli posedne múza, Grettu osloví, ale opravdu na ni zapůsobit se mu podaří až postupem času, kdy společně vymýšlejí nový projekt.

Twice

Na jednu stranu jsou spojovací body mezi Once a Love Songem skutečně zřetelné. Kolem hudby se v obou příbězích vytváří zvláštní vztah ztroskotance a šedé myšky, vznikne pouto kouzelnější i tajemnější, než je běžná filmová zamilovanost, aby nakonec všechno dopadlo trochu jinak, než je v tradičních romancích rovněž obvyklé. To vše se odehrává v buskerské atmosféře hledání kontaktu s městskou masou, s bezprostředním okolím i se sebou samotným, s vlastní odpovědností za žití a prožívání.

Na druhou stranu se však v novém filmu proměňuje mnoho věcí od reálií po výstavbu zápletky a témata, k nimž se Carney vyjadřuje, nabírají tentokrát konkrétnější rysy. Vedle vyjadřování umění jako prostředku k překonání duševního marasmu je tentokrát postaven problém alkoholismu jako prostředku k dokonání marasmu celoživotního. Zaujme také kritika zaběhnutých postupů v hudebním průmyslu potažmo soudobých vzorců ve výchově mladistvých jako konzumentů výdobytků tohoto hudebního průmyslu.

Tam, kde Love Song přidává témata, ale bohužel citelně oslabuje poetika a vrší se kostrbatosti. Jednou z hlavních ctností Gretty v porovnání s jejím nově vyumělkovaným ex Davem je od počátku osobitost a upřímnost projevu, což jsou kolem a kolem i společné jmenovatele veškerých pochval, jichž se dostalo snímku Once. Tentokrát bohužel Carneymu chybí autenticita vztahu, jaký fungoval mezi Hansardem a Irglovou. Love Song je konstrukt, který se musí spolehnout na schopnosti profesionálních hereckých představitelů. A ty představují kámen úrazu.

Hudební přednes

Keira Knightley má v titulní úloze do šedé myšky daleko a jestliže její afektovaný projev případně ilustroval rozvernou okázalost v Pirátech z Karibiku či osudovost odloučení v Pokání, tentokrát působí rušivě, když se ho pro roli klidné a romanticky založené Gretty nedokáže vzdát. Vedle ní pak Mark Ruffalo na vrcholu své hollywoodské kariéry jen s obtížemi proniká do pozice losera. Už proto, že mu scénář v jednotlivostech káže být zatracencem tak trochu poťouchlým a pohodářským, což je kombinace pro muzikálový film složitě uchopitelná.

Další herecké křoví je dobře obsazené, Catherine Keener, Mos Def či Hailee Steinfeld ve svých drobných úlohách neselhávají. Opravdový čistý herecký moment ale přináší do představení překvapivě pouze debutant, jinak zpěvák a frontman Maroon 5, Adam Levine. Zhodnocuje léta praxe přesvědčivého formování mimických svalů za mikrofonem a obstojně prodává závěrečnou písničku i s emocionálním zvratem, s nímž je spojená.

S nevyrovnaností dvou hlavních hereckých představitelů je spojená rozkolísanost celého uchopení filmu. Místo balancování mezi hipsterským a mainstreamovým přístupem sledujeme povážlivé vrávorání, během kterého ladění filmu každou chvíli pořádně hamtne tím (stěhování do bytečku kamarádského pouličního umělce) či oním (Grettino nákupové sbližování s Danovou dcerou) směrem.

Závěrečná disonance

Největším nedostatkem je pak téměř absence nezaměnitelných melodií a s nimi spojených výrazně emocionálních scén, na nichž by přece jen měl atmosférický muzikálový film stát. Když Dan v úvodu nachází inspiraci, režisér Carney diváka vnadí při vyjádření myšlenkového prožitku alkoholika málo vídanou hravostí, aby ji vzápětí zahodil a dovyprávěl příběh bez dalších podobných nápadů. Klíčové rozhodnutí o tom, jakým způsobem nově stvořené muzikantské duo se svým projektem prorazí je úplně vytáhnuté z palce v nezáživné konverzační scéně a následné nahrávání stojí na jednorázově vtipných, milých, zábavných, ale naprosto nevěrohodných náhodách. Vrchol ve sbližování Dana a Gretty prostřednictvím jisté technické nevymoženosti pak také spadne do scénáře jakoby z jiné planety a je pouze záminkou k další klipovité sekvenci.

Výsledkem je tedy místy (pří)jemný Love Song rozporuplného vyznění a bez potenciálu k násobnému poslechu. Plusem jsou mu určitě úsměvné momenty, netradiční přístup, filmem málokdy prozkoumávaná škála emocí, minusem celková nevyváženost a slabá přesvědčivost zvratů i hereckých lídrů. Jestli Carney zrealizuje své další plánované hudební filmy, snad bude napříště opět rozdávat inspiraci ve všestranně – nikoliv jen občasně – působivém podání.

(6/10)

• Info
• Trailer
• Plakát

Originální název: Begin Again / Can A Song Save Your Life?

Režie: John Carney Scénář: John Carney

Hrají: Keira Knightley, Mark Ruffalo, Adam Levine, Hailee Steinfeld, Catherine Keener, Mos Def, James Corden

Žánr: romantický/hudební, Země původu: USA, Stopáž: 104 minut

Premiéra: 10. července 2014, titulky, 2D

• About
• Latest Posts

Vašek Voslář

Odmalička vybíravý filmový nadšenec, mohl by se utlouct po koncepčních, promyšlených a nápaditých, ne však nutně experimentálních a nadšeneckých dílech. I proto jsou aktuálně jeho největšími oblíbenci sourozenci Wachowští. Na Moviescreenu tříbí své postoje od roku 2012.

Latest posts by Vašek Voslář (see all)

• Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
• REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
• Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015